Jak spolu souvisí draci, válečné lodě, špionáž a výprava do džungle? Inu, když se tak hloupě ptáme, určitě tam nějaká spojitost musí být. Vězte, že tohle všechno dokázal Anthony Ryan nacpat do prvního svazku svého nového cyklu Draconis Memoria s podtitulem Oheň probuzení.

Možná vám jméno Anthonyho Ryana bude povědomé díky fantasy trilogii Stín krkavce, která si našla početnou skupinu fanoušků i mezi českými čtenáři. A právě ti, kterým se Ryanovo předešlé dílo líbilo, budou v Ohni probuzení pravděpodobně řešit vážné dilema – budou nuceni srovnávat.

Jiný neznamená horší!

Oheň probuzení totiž není ani zdaleka čistokrevnou fantasy, jak jsme si zvykli u jeho předchůdce. Tentokrát si autor dovolil odskok k čím dál populárnějšímu steampunku. A jak už tomu u tohoto žánru bývá, nezapře Ryanův svět v mnoha aspektech podobnost s viktoriánskou Anglií. Nemějte strach, rozhodně se nejedná o žádnou vykrádačku, spíše jen lehkou inspiraci; jde především o to, že popisovaným světem hýbe technologický rozvoj a nové mechanické hračky dokáží vyřešit některé zdánlivě bezvýchodné situace. Osobně bych tuto lehkou změnu žánru nepovažoval za problém, ale postupem času jsem slyšel od několika lidí názor, „že už to není fantasy a že steampunk zkrátka nedají“, a tak předchozí část odstavce berte jako varování pro konzervativce a tradicionalisty.

Pro milovníky čistokrevné fantasy má ovšem kniha velmi milé překvapení: je plná draků. Tedy, on je sice Ryan nazývá draggy, ale tohle maskování funguje, asi jako když přikryjete slona kapesníkem; po pár slovech máte jasno, s kým máte tu čest. Draggové hrají v celém příběhu velmi důležitou roli. K tomuto suchému konstatování je nutno dodat, že existují různé druhy lišící se barvou – modří, červení, zelení a černí. A pak ještě legendární bílý dragg, kterého však nikdo na vlastní oči neviděl. Jsou to potvory inteligentní – člověk se s nimi sice nedomluví, ale v žádném případě se nejedná o žádná hloupá zvířata.

Ti, kteří pijí krev

Draggové promlouvají do děje ještě jedním důležitým atributem. Řeč je o jejich krvi, kterou může část výjimečných jedinců zvaných krvožehnaní využívat k probuzení svých magických schopností. Všichni ostatní po jejím požití zemřou. V závislosti na barvě dragga dokáže jeho krev propůjčit krvožehnanému speciální schopnosti. Zelená léčí a dává člověku vyšší výdrž a odolnost, modrá navodí hypnotický trans, během kterého je velmi snadné se telepaticky spojit s jinou osobou, černá umožňuje (zjednodušeně řečeno) telekinezi – a nakonec červená, která v sobě nese sílu chrlit oheň a zároveň slouží jako palivo pro pohon lodí a dalších technologií. A pak je tu onen legendární bílý, jehož krev dokáže… nikdo vlastně neví přesně co, ale její schopnosti musí být zaručeně fantastické!

Získávat krev však není pro lidi snadné. Sice chovají nebohé draggy jako dobytek určený primárně k vykrvení, ale jak se zdá, je tento živočišný druh bez ohledu na barvu určen v nepříliš vzdálené budoucnosti k vyhynutí. Ceny za produkt, jak lidé odosobněně krev nazývají, dosahují astronomických výšek už v současnosti a vše směřuje k dalšímu růstu. Jedná se proto také o důležitý obchodní artikl.

Když jsou na to tři

Příběh může na první dojem působit značně nesourodě. Autor totiž přeskakuje mezi třemi zcela odlišnými hrdiny, kteří nemají zdánlivě žádnou spojitost; i zkušenějšímu čtenáři může chvíli trvat, než se v propletenci dějových linií zorientuje. V tomhle roztrojení je však možné najít mnohá pozitiva: každá z hlavních postav nabídne zcela odlišný typ hrdiny i příběhu a ukáže nastalou situaci z rozdílného pohledu, aby se nakonec vše spojilo a všichni tři mohli společně absolvovat velkolepé finále.

Jako první se seznámíte se špiónkou Lizanne – tajnou agentkou pracující pro Kovolodní protektorát a dcerou významného průmyslníka. Mazaná mladá dáma plní svůj úkol ve zdech města a vsází na svoji inteligenci, krásu a především nenápadnost a schopnost adaptovat se. Jakožto „správná agentka“ je Lizanne krvožehnaná a slušně zásobená krví všech barev, což jí v jejím zdánlivě triviálním úkolu značně vypomůže.

To Clay je z jiného těsta. Sice má také vlivného příbuzného, ale patří k sortě pouličních rváčů, delikventů a průšvihářů. A tak se nelze divit, že ho z vězení vytáhne parta lovců draggů a přinutí ho vyrazit s nimi do vzdálených končin za dobrodružstvím s neurčitým cílem a zdánlivě nejistým výsledkem. Clay se v nehostinné džungli musí spolehnout především na svůj úsudek, instinkty a vůli přežít.

Anthony Ryan v pěti bodech

1. Anthony Ryan pochází ze Skotska.
2. V českém překladu zatím vyšla v nakladatelství Host trilogie Stín krkavce a první díl plánované trilogie Draconis Memoria.
3. První dva díly série Stín Krkavce vyšly také jako audiokniha.
4. Momentálně žije a pracuje v Londýně.
5. Po úspěchu Písně krve začal psát na plný úvazek.

A do třetice je tu Hilemore, poručík sloužící na jedné z lodí Kovolodního protektorátu, který díky válečnému stavu vystoupá v rámci posloupnosti velení velmi rychle a velmi vysoko. V téhle linii se dozvíte mnoho o vojenské technice, zažijete námořní bitvy a zajímavé manévry…

Vidíte, přesně jak jsem říkal na počátku. Tři zcela odlišní hrdinové, tři naprosto různá prostředí, tři různorodé dějové linky – Ryan na to šel chytře a dokáže čtenáře zaháčkovat. V některých pasážích máte ale chuť dát autorovi pár za uši, protože ukončí jednu z linek v nejnapínavější možnou chvíli, přeskočí na další, kterou ukončí v podobně vypjatém momentu, a hup na třetí. Zpočátku to funguje, ale postupem času přestává být „opakovaný vtip vtipem“.

A ještě na skok zpět k postavám. V románu jich je opravdu velké množství, a pokud nepřečtete knihu na jeden zátah, budete mít možná trochu problém se v nich orientovat. Naštěstí je pro tyto případy na konci stručný výčet objasňující kdo je kdo, který v nouzi nejvyšší vypomůže.

Epika budiž prokleta!

Oheň probuzení rozehrává ságu opravdu epických rozměrů. Jenže právě ona epika je částečně i prokletím celé knihy, protože snaha udělat všechno velké a skvělé ubírá románu notný kus dynamiky. Rozsáhlé popisy, některé téměř nadbytečné a utahané scény jen za cenu ukázat rozlehlost svého světa, to vše představuje daň za epiku.

Ryan však ustrnul na půl cesty. Svět je sice rozlehlý, ale ani zdaleka nemůžeme mluvit o komplexní propracovanosti. „Kouzla“ s krví draggů i jejich přítomnost působí prozatím spíše jako doplněk vyvolávající wow efekt, jako vykalkulovaný prvek tvořící odlišnost oproti ostatním podobným dílům než jako něco, s čím autor doopravdy hodlá koncepčně pracovat. Proti Brandonu Sandersonovi je Ryan prozatím pouhým učedníkem, který k mistrovi ve tvorbě komplexního světa příběhu marně vzhlíží; vše pochopíte rámcově, ale nadšení a touha po dalším odhalování detailů a principů fungování se pravděpodobně nedostaví.

Abychom byli spravedliví, tak od dvou třetin již vše, co se týká plynulosti děje, funguje skvěle, příběh nabírá ďábelské tempo, každá scéna má své místo. Někteří z čtenářů nemilující rozvláčné popisy se však k těmto pasážím již nemusí dostat.

Podobně (ne)fungují i postavy. Každá z nich je zajímavá, každá z nich má svá tajemství, svoji výzvu, ale jejich propracovanost a vývoj by mohl (nebo spíše měl) být na vyšší úrovni. Schází jim trochu více nejednoznačnosti v chování, trochu více podrazáctví a hajzlíkovství namísto předvídatelné správňáckosti.

Oheň probuzení si svoje fanoušky jistě najde – ono na něm ve své podstatě není vlastně vůbec nic špatně. Jen mu zkrátka chybí to „něco navíc“. Nelze přesně definovat co nebo jak to napsat, a to s plným vědomím, že je to zatím pouze první díl a že se vše může zvrátit. Jenže takhle si po dočtení budete pamatovat draky, kouzla s krví, a zbytek se pravděpodobně slije v šeď a průměr. Rozhodně knihu netřeba zatracovat. Na to, že se jedná o první díl, toho nabízí opravdu mnoho, ale chybí onen pověstný krůček, který katapultuje v mnoha ohledech nadprůměrnou knihu mezi nezapomenutelná kultovní díla posunující žánr.

• Anthony Ryan: Oheň probuzení (Draconis Memoria 01)
• Host, 2018
• Překlad: Milan Žáček
• 656 stran, 429 Kč (v e-shopu Fantasye již za 386 Kč)