Fantasya doporučuje 6, březen 2008
 |
V březnové produkci jsem se poprvé dostal do situace, kdy jsem měl před sebou seznam knih a musel jsem z té pro mě nejlepší či nejzajímavější pětky nemilosrdně vyřazovat. Beru to jednoznačný důkaz toho, že i nakladatelství se probudila ze zimní letargie a jarní čtenářské hody tak mohly propuknout naplno.
A tak se tentokrát nedostalo na klasiku nejklasičtější, Aldissův Nonstop, vynechat jsem musel i Herbertův pozoruhodný Hellstromův úl a na závěr, po dlouhém, sáhodlouhém uvažování, jsem si řekl, že Lux Perpetua Andrzeje Sapkowského se chválí natolik samo, že je zbytečné k tomu něco přidávat a plýtvat časem i pozorností natěšených čtenářů, kteří stejně vědí, co od knihy můžou čekat.
To, v čem se stoprocentně shodneme třeba s E. Kocourkem nebo Zdenou Štouračovou (její recenzi na tuto knihu najdete zde), je slabost pro světy Honor Harringtonové. Koruna otroků, na níž s Davidem Weberem spolupracoval Eric Flint, sice o Honor příliš není, ale intrik, dějových zvratů a politiky v Mantichoře i jinde si čtenář užije až-až. A když se k tomu přidá hejno těch nejlepších tajných agentů, svéhlavá princezna a nelítostní teroristi… no, neberte to.
Příběhy o Kenu Woodovi Jiřího Walkera Procházky u nás spoluvytvářely žánr fantasy. Kdysi na začátku 90. let vycházely sešitově, jako rodokapsy, a až teď, po skoro dvaceti letech, se dočkaly důstojné knižní podoby. Jirka jednotlivé části předělal, rozšířil a výsledkem je Ken Wood – Meč krále d´Sala. Pro někoho to bude nostalgie, a pro někoho zase možná překvapení, jak parádní může být vcelku nevinná vesmírná dobrodružka.
Od Idlewildu Nicka Sagana (Piterova recenze zde) se dalo čekat ledacos. Ale ten nekončící ohňostroj nápadů a dějových zvratů, kombinující kyberpunkové rekvizity s postkatastrofickými kulisami, to vše orámované detektivní zápletkou o tom, kdo koho zavraždil, a zda vůbec k nějaké vraždě došlo… na tak útlou knihu toho Sagan stihl opravdu dost. A navíc vše napsal velice suverénním způsobem, který přináší netušený čtenářský požitek.
 |
 |
 |
 |
Na rozdíl od Piterovy recenze jsem byl Samou čepelí Joea Abercrombieho nadšen. Domnívám se totiž, že všechna ta klišé, o nichž Piter psal, jsou zde použita s nadsázkou a specifickým humorem, který prostý příběh, žánrově jednoznačně spadající do temné fantasy, zvedají vysoko nad standard běžné produkce. A tak lze Samu čepel číst více způsoby – jako klasickou „putovací“ fantasy o tom, kterak pár maníků nakonec nejspíš půjde a nakope těm zlým zadek, nebo jako velice rafinovanou parodii, jež se (podobně jako třeba Vorlíčkovy nebo Lipského filmy) úzkostlivě drží základních kánonů žánru, kde se všichni tváří, jako by šlo o život, ale ve skutečnosti si z toho dělají ohromnou legraci.
Knihou měsíce je tentokrát pro mě Marťanská cesta Grega Beara. Kdo má rád Heinleinův vynikající román Měsíc je drsná milenka, neměl by váhat. Mars blízké budoucnosti čelí dvěma základním problémům – jeho kolonisté se nejsou schopni domluvit na společné vládě a Země se Marsu z neznámých příčin bojí, a tak je rozhodnuta ovládnout jej za každou cenu. Válečný konflikt je tak na spadnutí a veškerá diplomacie se míjí účinkem. Pod tímto heinleinovsky přímočarým příběhem se ale skrývá spousta dalších, podobně přitažlivých vrstev, které Bear postupně odkrývá (je Mars skutečně mrtvý, nebo by se dal oživit; co vlastně zkoumá skupina vědců, kteří si říkají Olympané), aby je v závěru spojil do ohromujícího finále. Hard sci-fi, polit-fiction, space opera v jednom, a všechno na té nejvyšší úrovni. Román dostal v roce 1994 zcela zaslouženě Nebulu a neměl by žádnému pravověrnému fanouškovi sci-fi ujít. A vy se na Fantasyi brzy těšte na recenzi z pera Mirka Žambocha.
Mé březnové TOP 5:
1. Greg Bear: Marťanská cesta
2. Joe Abercrombie: Sama čepel
3. Nick Sagan: Idlewild
4. Jiří Walker Procházka: Ken Wood – Meč krále
d´Sala
5. David Weber, Eric Flint: Koruna otroků