Nick Sagan je synem známého astronoma Carla Sagana, ale dosud zdaleka nedosáhl jeho popularity. Prozatím napsal pouze románovou trilogii, jejímž prvním dílem je právě Idlewild, jinak se věnoval spíše adaptacím pro StarTrek a zabrousil i do herního průmyslu.

Úvodem chci čtenáře varovat před obálkou knihy, která může být hezká, jak chce, ale s dějem toho nemá mnoho společného. Stejně tak zadní strana obálky je, kulantně řečeno, matoucí. Kupříkladu hlavní hrdina knihy se nejmenuje Idlewild.
Hlavní hrdina si říká Halloween a udržuje si příslušně temnou image ve stylu stejnojmenného svátku.

Začátek knihy lehce připomíná Devět princů Amberu, neboť hrdina procitá ve tmě a nemá tušení, kdo je, jenom je mu jasné, že asi nebude běžným smrtelníkem. Běžní smrtelníci nebydlí v gotických katedrálách, na zahradě nemívají hroby, nepřitloukají medvídky ke stromům, nekočkují se s lovecraftovými monstry ani s kašpary vybavenými samopaly, a komu to nestačilo, běžný smrtelník se vidí v zrcadle.

Neobávejte se, že bych prozrazoval příliš mnoho z děje. Toto je pouze začátek dobrodružství, kde nic není tak, jak se původně jevilo. Autor si vysloveně vychutnává dějové zlomy, jež ze světa, který již-již začal dávat smysl, nenechají kámen na kameni.

Škarohlíd by řekl, že podobnost první části knihy se začátkem Zelazného série není jedinou podobností se známými díly, ale všechno tu již bylo a záleží spíše na atmosféře a promíchání ingrediencí než na ingrediencích samotných. K tomuto kuchařskému přirovnání mohu dodat, že autor čtenáři naservíroval vskutku chutný pokrm.

Celý příběh je napsán v ich formě, takže sledujeme výhradně hlavního hrdinu a nemusíme se rozptylovat dalšími dějovými linkami. Na jedné straně to příběh ochuzuje, ale na druhé straně zvyšuje napětí, protože opravdu nejde dopředu říci, kdo se s kým paktuje a za jakým účelem. Halloween totiž dobře ví, že někdo zabil Lazara. Bohužel ovšem neví, jestli to náhodou nebyl on sám, což mu značně ztěžuje pátrání.

Kromě Halloweena sledujeme ještě vedlejší větev děje s bojem proti smrtící pandemii, díky které později pochopíme rozřešení některých záhad.

Hrdina ovšem rozhodně není detektiv, nýbrž velmi neortodoxní mladý muž s rozsáhlými možnostmi.
Jenže pokud není román vysloveně detektivka, bylo by záhodno naznačit žánr. Bylo by to sice záhodno, ale také je to velmi těžké, protože kromě detektivky jde tak trochu o horor a hodně o sci-fi, dokonce velmi rozdílné odnože sci-fi. Rozhodně nepotěším milovníky skřetobijců a ohnivých koulí, klasické fantasy román rozhodně není. Nepotěším ani milovníky škatulkování žánrů, protože „trošku detektivka, trošku horor a trošku sci-fi“ se zařazuje skutečně špatně.

Především jde ovšem o svižně napsaný akční román, kde hrdina v neobvyklých kulisách rozplétá klubko záhad s vědomím, že už by se jednou nemusel probudit. Probudit se ve tmě s amnézií totiž nevypadá jako běžný den, spíš jako zpackaný pokus o vraždu.

Většina postav jsou velmi výrazní jedinci, čímž si autor ulehčil jejich psychologizaci. I když o nich mnoho nevíme, působí velmi výrazně. Hrdina je charakterizován velmi dobře a budí dojem skutečného mladíka, který se horečně snaží vyřešit záhadu s Damoklovým mečem nad hlavou.

I po technické stránce mi kniha dává hlavu a patu, byť mi některé dějové zkratky přijdou poněkud krkolomné a asi by nebylo všechno tak jednoduché, jak se nám autor snaží podstrčit.
Ve výsledku mi tak vychází solidní akční kniha, která těží z dějových zvratů a rychlého spádu děje.

Po částech není sice nijak inovativní, ale celek je zajímavě poskládán a příjemně se čte. Komu nevadí divoké směsi žánrů, tomu mohu tuto knihu doporučit.

• Nick Sagan: Idlewild
• vydal: Triton, Praha 2008
• přeložil: Martin Fiala
• obálka: Milan Fibiger
• 296 stran / 249 Kč