Deníčky špióna, díl šestý, Parcon 2001
 |
Parcon 2001 – Deník špióna 006
Čtvrtek 5.7.2001
13:30
Testoval jsem naslepo ČEBUS a ČNE, ale volno bylo až ve spoji kolem čtvrté.
Jelikož jsem své místo v páteční výpravě autem přepustil Victorovi,
zbyl mi už jenom vlak. PeS si popletl kazety s německou verzí Duny a Pet tu
mou už stihla přemazat dalšími díly Hvězdné brány, tak doufám, že mi
vezmou funkční kopii. 12. 7. jde na HBO první díl Duny v českém
dabingu – ten si nahraju sám, protože co si neuděláš, to nemáš.
14:00
Cesta rychlíkem, i když bude trvat skoro tři a půl hodiny, nebude zas tak
špatná. Sedím v kupé se dvěma celkem pohlednými dívkami a konverzace se
docela úspěšně rozvíjí – posuďte sami.
Brno: „Dobrý den, je zde volno?“ „Ano, jistě.“
Ždár nad Sázavou: „Můžu to okno zavřít?“ „Jasně, klidně ho
zavřete.“
Havlíčkův Brod: „Nashledanou.“ „Nashledanou.“
15:45
Trochu jsem si zdřímnul. Zrovna projíždíme Novou Vsí u Loštice. Je
krásný letní den, tamhle vzlétá káně lesní a kousek dál v obilí
těsně u trati klidně stojí srnka. Představa, že budu přes tři dny
zavřený někde ve škole, mi momentálně připadá dost ujetá.
17:30
Metro je úžasné, vůbec neslyším češtinu. Oslovila mne slečna
s vizáží Edity Dufkové – ještě než promluvila, bylo jasné, že je
Angličanka. Chtěla do Sofie, tak jsem ji poslal na Florenc. Pámbu jí
pomáhej. Sedím ve voze směr Dejvice, obklopen švitořícími studentkami
z Dálného východu. Jejich „mimlání“ zní příjemně.
18:00
Předběhl jsem před prezencí skupinu trekkies. Zrovna si sdělovali
všeobecné dojmy o tom, jak se lidé lekají jejich uniforem a utíkají, kde
se objeví. Obyčejným lidem se nedivím; ostatní fanové utíkají proto, že
už z puberty dávno vyrostli.
19:00
Fronta Poláků v recepci hostelu Dejvice na Zíkově ulici 13 se konečně
pohnula. Stál jsem tam půl hodiny za čtyřmi jedinci, kteří vybírali pasy
od všech svých rodáků okolo. Dorazil taky Sapkowski s další hromadnou
výpravou (nebo to byla jen jeho suita?). Ti už naštěstí nepředbíhali.
Volal jsem PeSovi, kde jsem ubytovaný, pro případ, že by chtěli další
blokovat pokoje, ale většina má soukromé bydlení, pouze Marvin to kvitoval
s povděkem. Victor nedorazí, alébrž moje přepuštěné místo bylo pouze
imaginární – pátý do vozu byl Tunelář. Přišel Ivan Aľakša;
upřímně ho lituju, protože stojí až na konci fronty.
20:00
Konečně jsem navštívil hlavní místo letošního Parconu – velký stan
ve dvoře ZŠ Benita Juaréze na Bílé 1. Stánek s pípou, velkou lednicí,
sporáky a fritovacím košem dává tušit, že o nezdravá jídla a spoustu
alkoholu i nealka nebude nouze. Začal jsem sledovat stolky okolo – támhle
sedí trekkies s Martinem Koutným a Honzou Pavlíkem, onde zase slovenská
výprava: Aľakša, Martina Pilcerová, Heňa Galgociová, Dáša „Včielka“
Mehešová, doplnění Zdeňkem Rampasem, Richardem Klíčníkem, Dárečkem,
Jolanou Čermákovou a dalšími. Přisedl jsem si k Pavlovi Mikuláštíkovi a
Ondreji Hercovi, přede mnou zrovna jeden z hlavních pořadatelů Václav
Fořtík dojídal bleskovou rychlostí večeři. Později si přisedla
Františka Vrbenská a kolem prošla Gudrun. Kousek dál jsem uviděl Vaška
Pravdu a vedle něj loňskou vítězku Miss Avalcon – zřejmě jen náhodné
setkání, možná pracovní. Přichází Pagi a přisedá si k Heně a Honzovi
Kantůrkovi. Edita Dufková má na sobě krátké letní šaty, které
vypadají, že na ně padlo asi pět hroznýšů královských.
21:00
Stále sedím u piva – mimochodem mají dobrý a levný Samson – a
tlachám s Pavlem Mikuláštíkem a Zdeňkem Rampasem o Interkomu a
jídelních lístcích, dovolené v Krkonoších a v Karibiku, o dlouhé
pauze na sci-fi serveru a tak podobně. Zkrátka pomlouváme nepřítomné, ale
nikoliv zlomyslně. Martin Koutný si právě nechal podepsat Editu Dufkovou do
parconského Sborníku sci-fi a fantasy povídek. Ten je součástí
materiálů, stejně jako šesté číslo RAMAXu, program a nějaký reklamní
leták. Bohužel avizovaná placka není, a to je opravdu škoda. To je totiž
jediná věc, co mi po conu vždycky zůstane (s výjimkou placek Avalconů, ty
prostě nejsou na koukání).
21:30
Zvedáme se od stolu spolu s Františkou Vrbenskou a sledujeme ji někam do
patra, kde bude mít přednášku „Prameny Tolkienovy mytologie“. Chvíli po
zahájení se z přednášky stává diskuse. Mezi přítomnými byli též
Ondrej Herec a Filip D. Štěpánek, kteří spolu měli odpoledne přednášku
o cyberpunku, a kupodivu se našly styčné body. Hodně se zde probíral pojem
morfogenetického pole – pro ty, kdo neví, jedná se moderní parafrázi na
starověkou tezi učení jako rozvzpomínání se. Všechny ideje a myšlenky se
ukládají do m.pole a tam je kdokoliv může vyzvednout, což vysvětluje
stejné nápady ve stejnou dobu na různých místech. Je to hodně stručné,
zájemce odkazuji na výše zmíněné pány. Mluvilo se o politice, volbách a
agitaci – vše hojně využívá mýty a hlavně se při tom všichni
pohádají.
23:00
DVD projekce Charlieho andílků v rámci programové linie Seriály – to je
velmi příjemný relax po intelektuálním brainstormingu Františky Vrbenské.
Krátce jsem potom nahlédl do dvora pod stan, kde stále debatovali trekkies,
ale taky Tom „Laser“ Jirkovský s Martinou Pilcerovou a Heňa
s břeclavským Doktorem a dalším neidentifikovaným VIPákem. Když už
mluvím o VIP – tolik důležitých hostů jsem pohromadě už dlouho
neviděl (dokonce i Pagíčata měla tyto visačky) a odhaduju, že byli
s normálními fany v počtech asi půl na půl. A to ještě zdaleka
všichni nepřijeli.
0:50
Buším na dveře č. 74, protože můj neznámý spolubydlící asi spí a
zvenku jsou na všech dveřích koule. Po dvojím kopnutí, které muselo
otřást základy, se konečně objevil rozespalý pubertální dlouhán, něco
zamumlal a padl zpět na postel. Sprchu mám hned naproti, ale za 260 Kč na
osobu a noc bych ji čekal v pokoji i s televizí. No jo, Praha, dokonce
i blbá snídaně v blízké menze je za 70 Kč. Zlatá SÚZA. Pro studenty
ze západu je to v pohodě, ale našinec skřípe zuby.
Pátek 6.7.2001
9:45
První pražská snídaně v blízké cukrárně. Původně jsem hledal
Delvitu, ale pořád si pletu vlevo a vpravo – můj instruktor v autoškole
by mohl vyprávět. Rada pro všechny: nedávejte si v létě po ránu kuřecí
bagetu s majonézou.
10:15
Václav Fořtík měl přednášku v rámci programové linie Futurologický
kongres o umělé inteligenci. Když jsem dorazil, jeho úvodní slovo právě
končilo a začala debata. V publiku seděl Jan Macháček, který se zastával
zvířecích práv – nějak jsme od práv umělé inteligence přešli
k právům krav a volů. Edita Dufková přišla s informací o současném
výzkumu zvláštních robotů, konstruovaných pro sebezdokonalování.
Momentálně jsou prý inteligencí na úrovni švábů, ale stále se
zdokonalují a vytvořili si vlastní jazyk. S vědci, kteří je vymysleli,
už přestali komunikovat a jejich jazyku titíž vědci přestali rozumět.
Vybavila se mi Asimovova povídka „…a že jsi naň pamětliv“, kdy Sidney
9 a 10 navrhli roboty-zvířata. Debatovalo se taky o tom, zda expandující
umělá inteligence nebude časem soupeřit s lidmi o energetické zdroje.
Bylo to velmi zajímavé, ale pak se začali ochránci práv čehokoliv hádat
s pragmatiky, naneslo se téma vybíjení stád kvůli BSE a bylo po diskusi.
Fořtík měl jednu definici UI: „Umělou inteligenci začnu pokládat za
inteligentní, jakmile začne být paranoidní.“
12:00
Zeměplocha v Hlavním sále s Janem Kantůrkem, Vlastou Talašem (přijel bez
Daisy, což mne opravdu mrzí), Richardem Klíčníkem a Martinem T. Schwarzem.
Četly se úryvky z Knihy receptů stařenky Oggové (loňský Avalcon) a
úryvky z románu Pravda (letošní Avalcon). Jsem v Hlavním sále poprvé a
první dojem z něj je, že je tu hodně prostoru a hodně málo židlí
v něm. Na tuhle návštěvnost to zatím stačilo – zaslechl jsem zprávu,
že je zde zatím 560 lidí a o moc víc jich už nebude. Na žíněnce se
rozvaluje Vlado Ríša, způsobně na židlích pak vidím Z. Rampase, P.
Mikuláštíka i s chotí, Honzu Pavlíka, Pagiho vpředu s foťákem a
Pravdovu blonďatou přítelkyni (zaboha nemůžu najít zápisky z loňské
Miss Avalcon, kde ji mám i se jménem a zálibami).
12:45
Kantůrek zrovna předčítá úryvky z Pravdy a nějakému debilovi zvoní
mobil. Polil mne smrtelný pot, když jsem identifikoval zdroj hluku – v mé
kapse. Volal Marvin; zrovna dorazil a chtěl vědět číslo našeho pokoje.
Nahodil jsem zkroušený výraz a posadil se tiše do koutku. Kantůrek
předčítá úryvky z nového románu Zloděj času, Klíčník zve na divadlo
a mně dochází náplň v propisce, dop…
14:00
Pod stanem mne Pavel Mikuláštík seznamuje s Martinem Koutným, chudák
neví, že už se tak trochu známe. Mluvili jsme o dalším ročníku CKČ a
změnách v přidělování Mloků. Konečně jsem zaregistroval Brňáky –
Marvina, PeSa, Pet, Danu a pouze Moraváka Tuneláře. Marvin mi půjčil tužku
a zachránil mi tak reputaci. Od vchodu se blíží nějaké slonbidlo
s knírem – Jarda Jiran, Ikarie se kompletuje. Procházel jsem hlavním
vchodem kolem Houžvičky a Fořtíka, kteří měli pořadatelskou tajnou
poradu. No nevím, jestli tajnou, ale jediné slovo, které jsem dokázal
rozluštit, bylo „Marchlík“. Přemek Houžvička, asi dva týdny neholený,
vypadá značně přepadle – asi jako bezdomovec v absťáku.
16:00
Dorazil Marchlík s Jirkou Popiolkem a taky jsem zahlídl Ondřeje Neffa.
František Novotný prý shání informace o tom, kdo je špión 004 – tím
jsem byl na Miniconu, ale jinak musím některým připomenout, že to
trojmístné číslo znamená pořadí conu, o kterém píšu. Když se tak
rozhlížím po osazenstvu stolů pod stanem a po vestibulu, mám pocit, že
jsou tu opravdu všichni – Pavel Weigel, Slávek Švachouček, Sapkowski,
dvě třetiny Ikarie, prezidenti Rampas, Šuster i Vašát, proslulý Randalf
i slovutný Pravda, tři Grácie Martina, Včielka a Heňa – prostě
každý, kdo si už udělal jméno. Je tu taky hodně bezejmenných fanů, ale
stále mám ten pocit, že jsou tu s VIPáky půl na půl.
16:30
Jedu metrem směrem Muzeum a pak na jih. Uteče mi tak přednáška Filipa D.
Štěpánka o Dickovi a nejspíš i večerní představení „Stráže!
Stráže!“, na které je už teď všech 200 lístků do první řady
vyprodáno. Škoda, mohl jsem se aspoň pohádat o to, že mám právo vidět
divadlo, i když jsem nepřispěl.
17:45
Sedím v Modřanech v restaurantu U Vltavy a čekám na autobus. Místní bar
je skvěle zásoben tvrdým alkoholem, mají tu docela slušný výběr whisky,
ginu, vodky a tequily. V tomhle horku budu ale pít jen vodu.
18:45
Jdu po zelené značce s názvem Keltská stezka, ale stejně jdu po paměti.
Poetický letní večer ve společnosti B. ^^1^^ je mi stokrát milejší než
dav fanů ve vydýchaném sále (v lepším případě v průvanu). Ledová
voda s citronem naprosto stačí ke štěstí. Je osvěžující si povídat
o jiných věcech než o fandomových sympatiích a nenávistích, a když už
přijde řeč na scifisty, berete je najednou s takovým nadhledem, jaký nikdy
mezi nimi mít nebudete. Pokusil jsem se B. vysvětlit, co to vlastně fandom
je, a B. mi na oplátku popsala zákulisí českého šoubyznysu.
20:40
Ujel mi autobus a kupodivu mi to vůbec nevadí. Do Dejvic se dostanu tak
v jedenáct, to už by snad mohlo být po divadle a všichni budou oslavovat,
ať to dopadne jakkoliv.
21:40
Volal mi Marchlík, že prý na mne toužebně čeká nějaká pěkná
blondýnka. Jak znám jeho smysl pro humor, bude to ošklivej
plešatej chlap.
22:15
Jsem ve Vršovicích a čekám na tramvaj č. 11, která mne zaveze k Muzeu na
Áčko a pak honem do Dejvic. Cestu z Modřan mi zpestřoval Karel Mašek, t.
č. bezdomovec a chovatel psů – cestoval s párem pejsků, podobných
dlouhosrstému jezevčíkovi a s jejich malým štěňátkem. Příjemný
chlapík, ani moc nepáchl, i když vypadal, že by mohl. Po cestě mne
seznámil se dvěma puberťáky, pěknou slečnou a s paní vietnamského
původu. Všichni na sebe byli hrozně milí a radili mi, jak se nejrychleji
dostanu do Dejvic. Jak jsem potom zjistil, poradili mi opravdu dobře.
V tramvaji jsem potkal Pikachu v jeho obludné žlutosti – seděl jedné
slečně na zádech, pracky zatnuté do ramen a na tlamě mu pohrával
ďábelsky nevinný úsměv.
23:00
Marchlík opravdu nekecal! Skutečně se po mně sháněla pěkná
blondýnka – Martina Pilcerová. Mluvili jsme o předpokládaném
pokračování televizní Duny, ráda by se toho zúčastnila, snad jí to
vyjde. Slavila dokončení akademie, teď už má papír na to, že je
malířka. To budou mít doma radost. Tequila, tequila, pivo, tequila…
U našeho stolu pod hvězdami seděli napřed ti, kteří si nechali ujít
zeměplošské divadlo, a potom se přidali další – Šimon, Heňa,
Včielka, Aľakša, Popiolek, Marvin, Doktor, Jirkovský a další, které jsem
už zapomněl. Během chvilky dorazil taky divadelní ansámbl; srazili stoly a
začali hromadně slavit. Dojmy z divadla vám krátce zprostředkuje
agent M.
Agent M: Divadelní představení Kočovné společnosti Richarda Klíčníka Stráže! Stráže! se stalo nejen vrcholem pátečního večera, ale i předčasným vrcholem celého Parconu. Už půl hodiny před začátkem vytvořili diváci chumel před vchodem do sálu a v jeho středu dosahovala teplota bodu tání cínu. Když pak byli vpuštěni, kupodivu se ukázalo, že počet prodaných vstupenek – ať se picnu – v zásadě nepřekračuje počet míst k sezení. Samotné představení nemělo chybu (respektive těch několika málo škobrtnutí by si všímal jen hnidopich) a lze jen těžko vyzdvihovat něčí výkon na úkor ostatních. Přesné typové obsazení zahrnovalo i takové osobnosti, jako byl samotný vydavatel Zeměplochy Vlasta Talaš v roli kapitána Elánia či překladatel téhož Honza Kantůrek jako knihovník. A pak že vydávat úspěšné knihy je snadné! Ke konci sice představení trochu ztrácelo švih, ale to je vzhledem k jeho úctyhodné délce omluvitelné.
24:00
Udělalo se mi špatně z odpoledního cestování a slunce a ten smažený
sýr tomu taky moc nepřidal. Mohli jste se na něj zajít podívat pod keř na
dvoře, ale později se tam promenádoval Edík, tak nevím, jestli něco zbylo.
Marvin se mnou šel na koleje a pro pozvednutí nálady jsme chtěli probudit
spolubydlícího, ale tentokrát nechal klíč zvenku.
Sobota 7.7.2001
7:00
První probuzení bylo krušné – bolehlav a hlad mne přinutily ještě
zkusit usnout.
8:00
Podruhé to už bylo lepší, zůstal jenom hlad a s tím se dá něco
dělat – v cukrárně mají dobrý jablečný závin.
10:00
Na dvoře už je docela živo. Marchlík, Aľakša, Mikuláštík, Dana a Pet
vesele debatují, PeS vypadá nějak zasmušile. Pagiho odvedl Houžvička ke
dvěma novinářům z Mladé fronty. Martina Pilcerová přišla v černém a
sem tam se chytala za hlavu. Jak já jí rozumím!
11:00
Václav Fořtík: Světem obchází strašidlo Pokémonu. Od zblblých dětí
jsme se dostali k manipulaci lidmi všeobecně – k politické, filosofické
a ekonomické manipulaci. Podle Fořtíka jsou Pokémoni z hlediska dospělého
velmi hloupý seriál, ale pro malé děti je na dobré úrovni. Je samozřejmě
velmi manipulativní, a proto je dobře vymyšlen po marketingové stránce.
Inteligenční úroveň diváka, sledujícího Pokémony, prý vysoce
převyšuje inteligenci diváka, sledujícího telenovelu. V podstatě
přednášející razil názor, že se není čeho bát, protože je to jen
dočasná móda. Přijdou horší věci.
12:00 – 13:30
Quo vadis, český časopise? Poněkud prodloužená panelová diskuze
o budoucnosti českého SF časopisu. Bylo to velmi intelektuální, velmi
kritické a občas komické. Po dlouhé době se objevil Jarda Olša, aby všem
oznámil, že Ikarii stejně nikdo nepřemůže, ale brzy odešel. Za Ikarii
později dorazil Ivan Adamovič (Trojka kompletní), ale veškerá kritika šla
na hlavu šéfredaktora Ríši, stejně tak kritika RAMAXu na Marchlíka, ale na
obou stranách si užili své i recenzenti. Za Interkom zde byl – kromě
žalobce Vaňka – Zdeněk Rampas, ale ten mohl být klidný, protože Jan
Vaněk jr. je pták, který do svého hnízda nekálí. Druhý žalobce
Houžvička, sedící na pódiu vedle Vaňka, skvěle přizvukoval, stejně tak
Rameš, usazený v publiku. Zezadu se do diskuse zapojoval Pagi. Popiolek
s Marchlíkem většinou moudře mlčeli – jejich čas přijde v 16:00. Pro
mne osobně byl nejvíc komický fakt, že na začátku drtivě převažovala
kritika Ikarie a po příchodu Adamoviče se pomalu přesunula na RAMAX. Jistě
to byla od Vaňka a Houžvičky jen podvědomá reakce. Některé připomínky
ohledně pravopisu recenzí byly v pořádku, je stále co zlepšovat, ale
kritika špatného určování země původu autorů a špatné bibliografie po
krátkém rozhovoru s Pagim vzala za své. Mistr tesař se taky někdy utne.
Výsledek diskuse byl očekávaný, tedy nulový. A upřímně – pár hrubek
v textu časopisů (mimochodem, proč jen Ikarie a RAMAX? Co Dech draka, co
Interkom?) je rozhodně přínosem: Normální čtenář si jich nevšimne,
protože je dělá taky a tedy ho neovlivní, a jazykoví puristé a znalci se
při rozčilování nad chybami rozveselí, protože najednou mají pocit, že
žijí, že jsou užiteční. A v té chvíli mají pravdu.
13:40
B. bohužel nemůže poskytnout kontakt na režiséra Duny Martině Pilcerové,
protože je striktně soukromý. Martina si musí poradit sama.
14:30
Na dvorku pod stanem jsou stále diskutující hloučky. PeS poslouchá Peťa
Pavelku, Pagíče mladší staví z okurek a příborů tajemné zařízení,
zřejmě proto, aby borolové mohli batoumat. Jarda Olša dává řeč
s majiteli čínské restaurace Li-Maem a Ji-Poem. Sága Valhally pokračuje a
František Novotný v hlavním sále uvádí asi 30 lidí do svého
alternativního vesmíru. Konečně vidím Mirka Dvořáka a Egona Čiernyho,
dále Rampase s Vaňkem, Honzu Pavlíka, Pavla Mikuláštíka s chotí,
Marvina a Olega Hnilicu. Na žíněnce vytuhnul Richard Klíčník, velmi
společensky unaven ze včerejška.
15:00
Skupina historického šermu Červená kumpanie na dvoře předvedla své
umění a musím říct, že jsou to dobří šoumeni. Mluvili sice víc, než
šermovali, ale kupodivu to nevyznělo jako pitvoření, ale jako nedílná
součást představení. Jako mušketýři dokonce vystřelili ze dvou
mušket – Lucie Lukačovičová se přitom schovávala za Adama Šnóbla,
nejspíš se bála, že ji odprásknou. Předvedli šlechtický souboj na kordy
a jedna z vybraných dam, která měla fandit svému favoritovi, byla Pagiho
dcera. Na favorita byla velmi kritická a moc mu nevěřila.
16:00
Beseda se šéfredaktorem RAMAXu Liborem Marchlíkem a zástupcem šerifa
Jiřím Popiolkem oproti drtivé kanonádě, která proběhla v poledne, byla
hostinou bratrské lásky. Marchlík obratně zametl většinu argumentů
prohlášením, ve kterém připustil, že jeho přispěvatelé neposílají
recenze, ale referáty. Vaňkovi jr., který trůnil za lavicí, obložen všemi
výtisky RAMAXu, pak zůstaly jen připomínky ke gramatice a větné skladbě,
které však z časových důvodů nestihl všechny nanést. Debatovalo se
o distribuci do menších měst bez SF speciálek a možná se blýská na
lepší časy. Nakonec RAMAX dostal od Františka Novotného další půlrok
hájení, aby odstranil nedostatky a naučil recenzenty češtině. Pak nechť
počne krvavá řež.
17:00
Nepříjemně dlouhá dvouhodinová pauza do vyhlášení CKČ, které
organizátoři posunuli o hodinu. Část Brňáků už vzala roha (Tunelář,
PeS a Pet s Danou). Otomar Dvořák, který byl na debatě o RAMAXu, má prý
zvláštní způsob seznamování – než se někomu představí, pokřtí ho
pivem. Tentokrát to odnesl Jarda Olša. Venku před vchodem do školy sedí na
trávníku Heňa s Rastislavem Weberem a Jirkou Popiolkem. Rasťu ráno
vystěhovali z kolejí, protože si mysleli, že když odchází jeho
spolubydlící, on jde taky. Snad se mu věci neztratí. Heňa Galgociová nás
potom dlouho bavila historkami o Maxonovi a jeho velkém psu.
19:00
Slavnostní vyhlášení Cen Karla Čapka za rok 2000. Nebudu zde vyjmenovávat
celé pořadí kategorií, úplnou statistiku si můžete přečíst
v letošním sborníku Mloka, zastavím se jen u některých autorů.
Letošní slavnostní nálada vzala za své velmi brzy z několika důvodů.
Především prostory nebyly dostatečně reprezentativní, ale za to
organizátoři nemohou. Pak zde chyběl zkušený moderátor – Michael Bronec
je fajn chlap, ale potřeboval poradit od Ivany Kuglerové, jak se drží
mikrofon, a potom prováděl s vyznamenanými soutěžícími stejnou věc jako
loni – tlačil je na stranu pódia svým reportérsky agresivním postojem.
Bylo samozřejmě znát, že Michal letos končí a předává organizaci CKČ
Martinovi Koutnému. Bohužel zbytky slavnostního rázu dorazil fakt, že
letošní držitel Mloka za dlouhou povídku Jaina, navrátilec Petr Heteša,
nebyl přítomen, jelikož tráví dovolenou v Karibiku. V krátkých
povídkách zvítězila dvojice Adam Šnóbl a Lucie Lukačovičová, která se
přiznala, že s jiným autorem pracuje na románu. Odhaduji, že to bude její
sestra, protože při vyřčení této informace se trochu zalomila a začala se
potichu smát. Můžete mi věřit, seděl jsem přesně za ní. Ivana
Kuglerová bude dělat sborník erotických (SF?) povídek a z pódiu vyzvala
autory a autorky, aby ji začali zásobovat. Jana Rečková opět dostala Pulce
za román a na popíchnutí Michala Bronce, jestli nepíše moc románů,
odpověděla, že ne, že je spíš málo nakladatelství. Martin Koutný
přebral po Michalovi mikrofon a vyhlásil letošního Ludvíka – dostal ho
Petr „Pagi“ Holan za Sarden. Paparazziové po pódiem (Ríša, Dáreček a
Marchlík) blikali blesky fotoaparátů na svého kolegu a mocná příroda za
okny burácela odvěkou píseň zkázy. Když Koutný podával Ludvíka Pagimu,
začaly se dít neuvěřitelné věci. Zadul mocný poryv větru a všechna
otevřená okna v sále práskla v tak dokonalém oboustranném domino efektu,
že jsem zapomněl dýchat. Vysvětlení tohoto jevu se různí. Podle
některých nám nebesa dávají jasné znamení, ať už kladné či záporné,
podle jiných zde zapracovala spojená magie neoceněných nominovaných. Já
mám ovšem jasno – někdo vyslovil mocné australské zaklínadlo pro
příchod deště, které zaručeně funguje.
Doktor posléze vyhlásil výsledky soutěže Zlatá zebra, ale přišel pouze autor na třetím místě, první dva byli zřejmě též na dovolené. Potom pokračoval program anticenou Koniáš, kterou neuvedl nepřítomný Richard Podaný, ale Viktor Janiš a Jan Vaněk jr. Na celé čáře to vyhrál zprzněný překlad Consider Phlebas od And Classic a Štepánky Nohýnkové. Pasáže byly opravdu neuvěřitelné, nikdy bych nevěřil, že si někdo může dovolit něco takového pustit do světa.
Venku hustě prší, selátko je spíše chlazené než pečené, a proto se Fantasy Show přesunula do hlavního sálu. Rytíři řádu Fantasy let minulých se seřadili na pódiu, aby utvořili kulisu pro Egona Čiernyho v kostýmu mága s opravdovým mečem. Vyhlášení nových Sirů a Lady Fantasy vyšlo mnohem lépe, z části taky proto, že po něm následovala další ukázka umění šermířů z Červené kumpanie. Nominováni a tituly obdrželi nepřítomný Sir Ďuro Červenák, v šortkách a tričku Sir Rastislav Weber a konečně titul Lady a meč dostala stylově oděná Zdenka Lukovská. Oči jí zářily radostí a nesměle přijímala gratulace ostatních Rytířů Fantasy. Na tombolu jsem už neměl sílu a přesunul jsem se do vestibulu.
22:30
S Marvinem jsme chodili sem a tam, chvíli venku, chvíli ve vestibulu. Při
jedné z pochůzek jsme potkali Sapkowského, který se na nás podíval a
pronesl památná slova: „Bła bła bła.“
23:00
U piva pod stanem nám začalo být zima a tak jsme se přesunuli nadobro
i s chipsy do vestibulu. Ve dveřích jsme narazili opět na Sapkowského,
který nám uhnul, tentokrát s vyčerpávající replikou: „Blebrm.“ Za
chvíli se k nám přidala Martina Pilcerová, v provlhlém černém tričku a
kalhotách s bílou bundou navrch, a začala nám ujídat chipsy –
samozřejmě s naším svolením. Když byl pytlík prázdný a poslední
drobečky vysypány, začali jsme se hladově ohlížet k baru. Nejspíš jsme
vysílali nějaké podprahové signály, protože se za chvíli objevila
nějaká dívka a položila nám na stůl pečenou prasečí hlavu. Očividně
jsme vypadali, že nevíme, jak se to jí, a tak nám to Leonard Medek ukázal,
když si odřízl kus krvavého líčka. Zírali jsme na tu krvácející
nedopečenou hlavu jak trio satanistů, a tak se vůbec nedivím, že k nám
přišel Houžvička a vykázal nás z vestibulu do volné třídy 5.B. Hlavu
jsme nechali napospas hladovějícím. Ve třídě se Martina napřed cítila
nesvá, ale jelikož je posedlá svým povoláním, spatřila černou tabuli a
s potěšeným výkřikem vyskočila a namalovala křídou dva běžící
koně. Kresba se mi líbila, a tak mi ji věnovala, bohužel jsem nevěděl, jak
pronést desku 1,5×1,5 m bez povšimnutí naštvaného školníka, jehož
spánek rušil hlasitý hovor ve vestibulu a který chodil okolo se sveřepým
výrazem ve tváři.
Povídali jsme si o filmech, o Duně a o školních letech a čas nám
příjemně plynul, až najednou byly dvě a Morfeus nad námi zvítězil.
Neděle 8.7.2001
9:00
Uklízečky začaly mlátit dveřmi při úklidu toalet a sprch. Spánek tedy
nepřicházel v úvahu a stejně by nás za půl hodiny přišli vystěhovat.
Sbalili jsme si věci a vyrazili do školy, já se ještě odpojil od Bartka a
Marvina na poslední snídani. Když jsem konečně docházel do Bílé ulice,
zavolal mi Marvin, který vzápětí vystoupil z brány, že už míří do
kina na předpremiéru Shreka. Zaběhl jsem se rozloučit se Slováky a Marvina
jsem dohonil až v metru. V kině nás uvítala vysoká přítelkyně Přemka
Houžvičky (už si sakra musím zjistit, jak se jmenuje). Bylo nás tam celkem
hodně a bavili jsme se skvěle, jako stručné ohodnocení snad postačí, že
na to půjdu určitě ještě jednou.
Po skončení filmu jsme s Marvinem čekali až do konce titulků, ale tentokrát žádné zkažené záběry nebyly. Pak jsme vyrazili na Florenc. Přes ulici jsme zamávali na Heňu s Martinou – takže nakonec to taky stihly. Hřejivý pocit z jejich milých úsměvů mne provázel celou cestu až do Brna. Bohemiacon vynechávám, takže nashledanou na Istroconu, vy všichni fanové dobré vůle.
- ^^1^^ Barbara Kodetová, herečka