Série, kterou si musíme zasloužit, John Francis Kovář
 |
Série, kterou si musíme zasloužit
Agent John Francis Kovář, první ryze česká fantastická dobrodružná série, kterou pro nakladatelství Triton stvořili rukou společnou a nerozdílnou Miroslav Žamboch a Jiří Walker Procházka, se má čile k světu. V září cyklus oslavil první narozeniny a jako dárek dostal nejen zvýšení počtu stran jednotlivých dílů na skoro sto šedesát, ale také nový design obálky a celou řadu tatínků, kteří by se měli k psaní příběhů o JFK postupně připojit (o slibované mamince, Petře Neomillnerové, o níž se tvůrci zmiňovali hned na počátku, se prozatím taktně mlčí). Osmý díl, westernový Kalibr .45, který se před týdnem objevil na pultech knihkupectví, napsal Petr Schink, autor temné povídkové detektivní sbírky Špinavá práce. A po něm budou následovat další známí, známější i zatím nikterak proslavení spisovatelé všech možných generací. Jako první Jan Hlávka a po něm Ondřej Neff… Je se tedy na co těšit.
Jaký je svět JFK
Naše Země je pouze jeden z mnoha paralelních světů, rozprostírajících se jak do minulosti, tak do budoucnosti. Na všechny dohlíží Agentura EF – Equilibri Ferrarius (nebo Ferarius – v Pašerákovi je první varianta, na obálce Kalibru .45 druhá), která má za úkol udržovat Rovnováhu, protože narušení správného běhu věcí a času jakékoli dimenze ovlivní i podobu těch ostatních. A pak může nastat katastrofa se zničujícími důsledky. Agentura proto vysílá své zaměstnance do různých časů a míst, aby odhalili příčiny takových anomálií – a vše vrátili do původního stavu. A samozřejmě jde vždycky o život, hodně se bojuje nebo střílí a akce střídá akci.
Že vám to připomíná něco mezi Strážci času Poula Andersona, Časoválkami Simona Hawka a romány Rogera Zelazného, Amberem počínaje a třeba Jackem, Pánem stínů konče? To přeci vůbec nevadí. Časovky a alternativky patří ve sci-fi literatuře k tomu nejoblíbenějšímu – a navíc v sobě skrývají nekonečně možností, o čem se dá psát. A tak v Pašerákovi zjistíte, že svět, v němž Československo v roce 1938 nepřijalo Mnichovskou dohodu, není tak růžový, jak by se mohlo zdát. V Meči a tomahawku se pro změnu ocitáme v alternativní realitě, kde Vikingové a indiáni spoluutvářeli podobu středověku, v Chladné hře je Praha budoucnosti skryta pod nánosy ledu a nebo v Schinkově novince Kalibr .45 se svět podezřele podobá Divokému západu.
Procházkovy příspěvky do série jsou zase spíše podobné Časoválkám nebo Strážcům času. Důkladné studium průběhu bitvy u Slavkova dovedlo autora k románu Není krve bez ohně, v němž musí JFK společně s další agentkou EF, sličnou komtesou de Villefort, zabránit obratu bitvy v neprospěch Napoleona. Armády nesmrtelných zase vycházejí z legendy o Golemovi a jeho stvořiteli, Rabbim Löwovi, který zde vystupuje jako jeden z nejmocnějších mágů světa, vynálezce zázračného šému, který oživuje hmotu. A o tento snadno zneužitelný zázrak má pochopitelně zájem kdekdo, v čele s hlavním protivníkem Kovářovým i celé Agentury z Procházkových dílů, lordem X-Hawkem, jenž se postupně patrně stane Doylovým Moriartym či McBainovým Hluchým JFK série.
John Francis Kovář a všichni kolem něj
Nejdřív charakteristika hlavního hrdiny od samotných autorů:
Věk 37 let, výška 187 cm, hmotnost 98 kg, oči šedé, zvláštní
poznávací znamení: trojice jizev na levém předloktí.
Do roku 20×x příslušník České armády, odešel v hodnosti kapitána
po vypršení kontraktu.
Studoval Royal Military Academy v Sandhurstu se zaměřením na Komunikaci
a management malých vojenských jednotek, vzdělání dokončil na Vysokém
technickém učení v Brně (chemie).
V letech 20×x–20×x člen jednotky rychlého nasazení, v rámci
optimalizace výcviku jednotek speciálního určení armád NATO absolvoval
pracovní stáž jako výcvikový instruktor SAS.
Veterán z Iráku, Guatemaly, člen mezinárodní vojenské diplomatické
jednotky podřízené nejvyššímu velení NATO.
A proč zrovna John Francis Kovář? Francis je příjmení matky, Kovář otce. Iniciály jsou pak jedním z mnoha odkazů, které se dají v sérii najít. Jak píše JWP v komentáři na FantasyPlanet: (…jméno Vincent Vega – jeden z hrdinů cyklu, který se jmenuje stejně jako postava z Pulp Fiction – „není“ ukradené, je použité jako pocta žánru a pocta tomu filmu. A za druhé – zřejmě jsi nikdy nečetl Ligu výjimečných či crossovery nejrůznějšího druhu, kde se to literárními či reálnými hrdiny jen hemží. Kromě toho, že to je běžná věc (pocta, parodie, narážka, odkaz), se tenhle způsob používá nejen v muzice (remaky a cover verze), ale i v postmodernismu jako takovém.) Takže proto.
V prvním dílu cyklu, v Pašerákovi, je JFK do Agentury teprve naverbován. Původně přitom stojí na opačné straně barikády. Pašuje napříč dimenzemi do světa, v němž magie nefunguje, magické artefakty. Dostane se kvůli tomu do konfliktu s Agenturou, a aby si zachránil život, zabije jejího zaměstnance Bertrama. Čímž sice své budoucí šéfy přesvědčí, že je dostatečně schopný a pro práci v EF se hodí, ale jeho příchod a spolupráce s dalšími agenty, Bertramovými přáteli, je poněkud problémová, a ne každý jej vítá s otevřenou náručí.
Kovář zpočátku naprosto netuší, která bije, a seznamuje se s fungováním Agentury postupně, po kapkách. Což je pro čtenáře jenom dobře, protože vnímá EF hlavně z pohledu samotného JFK a proces pochopení toho, jak všechno funguje a o co vůbec jde, je tak dostatečně nenásilný a aspoň zpočátku každý díl překvapí nějakou novou informací.
Také z tohoto důvodu je pochopitelné, že Kovář musí pro zjednodušení situace v Agentuře spolupracovat pořád s víceméně stejnými lidmi (i když nové postavy samozřejmě postupně přibývají). Jednak si tím čtenáři vybudují k těmto postavám vztah – a zároveň každý z hrdinů reprezentuje určitý pevně daný charakterový typ, jenž nebude dělat problémy žádnému z řady nově připojovaných autorů a zajistí se tak jinak těžce hlídaná kontinuita jednotlivých příběhů. Což je věc nelehká, jak potvrdily drobné nesrovnalosti mezi Žambochem a Procházkou v prvních čtyřech dílech (například to, jak hrdinové mluví, i vztah Kovář – komtesa de Villefort je u obou autorů trochu jiný). Ale to jsou snadno vychytatelné mouchy, které s postupným bytněním světa JFK a stále širší zásobou již napsaných příběhů vymizí.
A tak je Kovářova rázná a rozhodná šéfka Ljuba Bytewská (hnědovláska, která by mohla sloužit v pubertálních erotických snech jako žena s nadměrnými velikostmi; Není kouře bez ohně) mladší verzí M v podání Judi Denchové z posledních bondovek. Již zmiňovaný agent Vincent Vega je zase hezkou narážkou na Pulp Fiction, krásná komtesa de Villefort pro JFK (snad) věčně nedostupným objektem snažení, tak jako Makepeacová pro Dempseyho, černoch Frank Boorman je kyborg (je třeba něco dodávat?) a nepřátelský Wolfgang z Agentury, který se vůči Kovářovi neustále vymezuje, ve mně zase vzbuzuje představu muže s cigaretou z Akt X, stojícího někde na pomezí dobra a zla.
Co bylo a co bude
Na závěr trochu statistiky, která sice nuda je, má však cenné údaje. Jedenáct na oficiálních stránkách plánovaných dílů napsalo šest různých autorů. Miroslav Žamboch má na pažbě čtyři zářezy (v to počítám i první a třetí díl, který sice podepsali – tak jako dvojku a čtyřku – s JWP společně, ale autorem je vždy ten, kdo je na obálce uvedený jako první). Jiří Walker Procházka napsal tři příběhy a zbývající čtyři spisovatelé (Tomáš Němec, Petr Schink, Jan Hlávka a Ondřej Neff) po jednom.
Jednotlivé části vycházejí v dvouměsíčních intervalech od září 2005, Hlávkova devítka by se tedy na pultech měla objevit v lednu 2007, Neffova desítka v březnu a Procházkova jedenáctka v květnu.
Výhradním autorem obálek pak je od třetího dílu Jan Doležálek.
Již vydané díly série:
- Agent JFK 1: Miroslav Žamboch, Jiří W. Procházka: Pašerák
- Agent JFK 2: Jiří W. Procházka, Miroslav Žamboch: Není krve bez ohně
- Agent JFK 3: Miroslav Žamboch, Jiří W. Procházka: Meč a tomahawk
- Agent JFK 4: Jiří W. Procházka, Miroslav Žamboch: Armády
nesmrtelných
- Agent JFK 5: Tomáš Němec: Chladná hra
- Agent JFK 6: Miroslav Žamboch: Se smrtí v zádech
- Agent JFK 7: Miroslav Žamboch: Hořící andělé
- Agent JFK 8: Petr Schink: Kalibr .45
Plánované díly:
- Agent JFK 9: Jan Hlávka: Zatmění
- Agent JFK 10: Ondřej Neff: Jeruzalémský masakr
- Agent JFK 11: Jiří W. Procházka: Podhoubí smrti