Deníčky špióna, díl čtvrtý, Minicon 2000
Minicon 2000 – Deník špióna 004
Sobota 18.11.2000
Ještě ve středu 15. listopadu jsem posílal dopis kamarádce Nyotě, že o víkendu nemám čas nikam jezdit. Ale člověk míní a počítač se kazí, takže se přede mnou otevřel volný víkend. Zavolal jsem Petře, jestli má ještě místo v autě, a světe, div se, měla. Sice jsme se v sedm ráno vzadu mačkali tři (Victor, Marvin a já), ale dalo se to vydržet. Vedle řidičky seděla Dana^^1^^ a měla plné ruce práce s navigací – to víte, když na dálnici blbě odbočíte, jste v průšvihu. Naštěstí brzo po startu přestalo pršet a mráz počkal až na další ráno, takže cesta proběhla bez problémů, s jednou zastávkou na podporu globalizace^^2^^. Jen v Praze jsme trochu kličkovali; z části kvůli možným pronásledovatelům, a taky proto, že maďarská mapa Budapešti, kterou pohotově přinesl Victor, nás přinutila použít chabou paměť.
Služebním vchodem jsme vstoupili do Národního technického muzea, kde se Minicon konal. U vchodu jsme složili dobrovolné vstupné a krásná Gudrun nám vystřihla visačky z papíru. Přivítal nás Egon Čierny – teda hlavně Danu, která měla přednášku. Popovídali jsme si s Františkem Novotným, pozdravili Pagiho, prohodili pár slov s prezidentem Rampasem a podívali se po debatním prostoru před kinosálem muzea, kde se konal hlavní a jediný program. Objevili jsme dva knižní stánky, ten menší za sloupem patřil Strakám na vrbě, tudíž prodával Michael Bronec (s 20% slevou) a vyskytovala se Ivana Kuglerová, které již brzy vyjdou Stezky krve tamtéž, a její sympatická sestra (bohužel jsme nebyli představeni). Ale to už nás Egon zaháněl do kinosálu, protože bylo deset a Ondřeji Neffovi začínala přednáška. Seděli jsme přímo pod řečnickým pultíkem (Egon vidět nebyl, ale ON ano) a pozorně poslouchali historické resumé o scifistickém hnutí před revolucí a po ní, o vznikajících a zanikajících konkurencích věčné Ikarie (musel jsem se smát pod vousy, ale je fakt, že pořád existuje), o nešvarech, které Ondřeje Neffa plnily takovým přetlakem, že vybuchl v první půlce Tmy, a o současné politice, která vytvořila přetlak na přepsání nebo pokračování druhé poloviny Tmy. Bylo to velmi poučné i pro začínající spisovatele a přesluhující grafomany.
Na druhou přednášku o nové ruské sci-fi pana Ríši jsem zvědav nebyl – po smrti jednoho ze Strugackých už ruská sci-fi pro mne skončila – takže jsme vyrazili na prohlídku letadel, lodí, aut, motocyklů a jiných dopravních prostředků a bylo toho tolik, že jsem v poledne cítil, jak mi tuhne krk kvůli permanentnímu otočení hlavy vlevo. Naštěstí tu byl dobrý oběd v České hospodě, který mi vylepšil náladu – to mi připomíná, že mi někdo ještě dluží. Vrátili jsme se na podstatnou část přednášky o zvířatech v bájích a pohádkách Afriky a Asie, kterou prováděly za pomocí diapozitivů dvě doktorky z Orientálního ústavu Akademie věd. Občas se jim zasekával projektor, ale bylo velmi poučné i zábavné, jak rozdílné pohledy mají Afričané a Číňané na různá zvířata a jak odlišné jsou od těch našich. Nejlepší byly africké bajky, kde většinou chytrý zajíc vyzraje nad hloupým lvem a kde se vítěz dosyta nají. O půl třetí jsme se usadili v první řadě, abychom podpořili Danu, která měla přednášku Pohled na draka očima veterináře. Začala neúprosným vylučováním jednoho druhu draků za druhým – žádná magie, žádní vícehlaví draci, žádné chrlení ohně tlamou, žádné maxivelikosti, neškodnost létavých draků, zlaté poklady jsou k ničemu, minimální výskyt vejcorodých draků v chladnějším podnebí – zkrátka osekávala to tak, že jsem měl dojem, že skončí konstatováním, že z pohledu veterináře jsou draci naprostý nesmysl. Takový konec by se mi líbil, ale drakofilové za mnou měli totéž podezření a pořád jí skákali do řeči a s něčím nesouhlasili. Nějak jim nedošlo, že to není diskuse, ale přednáška. Nakonec jim musel Egon Čierny zahrozit slovy i pěstí, aby byl klid. Dana nakonec skončila dřív, ale ještě dobrou půlhodinu byla obstoupena davem dračích znalců a diskutovala s nimi. No spíš se bránila, vůbec bych se nedivil, kdyby se už do draků nikdy v přednášce nepustila. Příště by třeba mohla vystoupit na StarTrekConu s tématem Soumrak trekkies v Čechách a na Moravě, na Slovensku tiež.
Poté jsme odpočívali – na prohlídce historických hodin a znovu na dopravních prostředcích. Vrátili jsme se na divadlo Spectry (spojené s vyhlášením výsledků literární soutěže Jima Dollara), ale po chvíli pozorování Predátora v obleku, vlnícího se v rytmu starého šlágru, se mi udělalo špatně a musel jsem na čerstvý vzduch. Lepší než Jim Dollar – vychlazená Cola! V mém případě pivo – na bufetu v prvním patře muzea. Po uklidnění rozbouřených žaludků pytlíkem tyčinek a lupínků Telka jsme se jali hledat Danu a zhlédnout premiéru nového sci-fi filmu. Opět se ovšem ukázalo, jak vlažní jsme fanové – když se Dana zeptala, jestli bychom se raději neměli odebrat na cestu k domovu, vyšlo najevo, že vlastně nikomu na té premiéře zas tak moc nezáleží, takže nás přesvědčila snadno. Ještě jsme se podívali na slečnu pana Houžvičky (která se vyjeveně dívala, proč na ni hergot zíráme) a vyrazili jsme do Brna. Opět jsme měli jednu zastávku, tentokrát u pumpy, ale svištěli jsme většinou nedovolenou rychlostí – dálnice byla suchá a jelo se dobře – a tak jsem byl v osm pěkně v posteli před televizí. Hezký výlet. Rozhodně bych si ho příště rád zopakoval a rovnou ve stejné sestavě.
- ^^1^^ – Dana Krejčová, překladatelka (Erikson, Jordan)
- ^^2^^ – snídaně u McDonalda