New Space Opera, Gardner Dozois & Jonathan Strahan (eds)
 |
Space opera patří k základním pilířům science fiction, přesto to s ní v jednu chvíli vypadalo bledě, ba dokonce černě, když se hovořilo o jejím skonu. Kamenem úrazu tehdejších prací byla příliš smělá fantazie, která maskovala nedostatečné vědecké pozadí, z něhož příběhy vycházely. Moderní doba plná překvapivých objevů a poznatků spisovatelům na desetiletí podtrhla nohy. Ale byl by v tom čert, aby v ranku science fiction hrála věda druhé housle, a tak nastal obrat, jehož hybným motorem byla opět věda.
Byla to věda, která nejprve žánr málem zadusila, aby jej po delší odmlce vzkřísila. A space opera dostala nové přízvisko: new space opera – neboli obrozená, znovuzrozená, v žádném případě nová, neboť: si zachovala mezihvězdné měřítko a velkolepost tradiční space opery, ovšem… je …vědecky rigoróznější a ambicióznější ve svém záběru. Navazuje na staré kořeny a přidává něco navíc, aby se opět ujala role průzkumníka ve tmě, který ukazuje cestu „seriózní“ science fiction, jež z ní později bude čerpat.
Obrození subžánru máme za sebou, nyní probíhá rozkvět, jehož důkazem budiž i antologie New Space Opera, která je výsledkem spojené síly dvou editorů, skutečných veličin, sečtělých znalců žánru, Gardnera Dozoise a Jonathana Strahana, kteří jsou známí svými sborníky vysoké kvality a v úvodu hrdě prohlašují, že dokonce žijeme ve zlatém věku space opery.
Rámcem příběhů této kolekce není společné téma, které by podpořilo tu či onu tezi nebo vystihovalo určitou definici subžánru. Nebojte se, většina prací splňuje vymezení space opery, kdy jde o: romantické dobrodružství odehrávající se v kosmu a vyprávěné ve velkolepém měřítku. Editoři zkrátka chtěli přinést nové příběhy od známých tváří žánru, které vyhoví Aldissovu výroku, že: „Science fiction je doopravdy, space opera pro zábavu.“ Proto všech osmnáct následujících textů pochází z roku 2007, bezezbytku. Čtenáři se tak do rukou dostávají čerstvá dílka odrážející aktuální stav žánru. Věřím, že na své si přijde každý milovník povídek, novelet i velice dlouhých novel.
I přes různorodost textů lze vypozorovat dva tématické okruhy a z nich plynoucí otázky, jimiž se práce zabývají: asi nikoho nepřekvapí, že si autoři často kladou otázku: Co se stane, když se setkají dvě civilizace? Z této interakce vzniká řada odlišných scénářů (pomoc/spolupráce, využití, porobení nebo vyhlazení druhého). Druhou odnoží jsou témata blízká člověku, ať už jde o křehké city, intelekt nebo lidského génia ukrytého v umění. Častou ingrediencí je humor a věřte, že v některých případech jde o báječné koření. A nechybí tu ani napínavé příběhy. Některé povídky jsou ale svébytné a těžko zařaditelné, berte proto navržené rozškatulkování jako rámcové.
Papírové kosmické lodi opět vzlétly
Kosmos je ohromný a skýtá mnoho prostoru ke spekulacím, zda „tam někde“ žije jiná inteligentní rasa. Jsou-li autoři optimisty-altruisty, vykreslují vyspělou lidskou civilizaci, která je schopna pomoci té zaostalejší. A tak v prvním příběhu sbírky od Gwyneth Jonesové Zachránit Tiamaat zavítáme na planetu, kde je místní společnost rozdělená na dělnické Ki a vládnoucí An, kteří pro upevnění své moci klidně loví a pojídají své poddané. Lze takovou společnost napravit? Ještě lepším příkladem jsou Květiny pro Minlu, v nichž Merlin cestující za jistou zbraní (viz přímé pokračování Merlinova zbraň; česky v TDK, Laser 2005) kvůli poruše lodi skončí na Lekynthu, kde zprvu plánuje opravit loď a odletět. Když ale zjistí, že Schránkaři poničená Cesta za pár desetiletí přivodí zkázu místního slunce, rozhodne se zůstat, aby pomohl zdejším obyvatelům uprchnout ze soustavy. Setrvá hlavně kvůli malé Minle, která mu daruje zvláštní kamínek, jak později zjistí, klíč k bezvýchodné situaci. Každých 20 let se probouzí z umělého spánku, aby místní zásobil informacemi nutnými k rozvoji vědy a zkontroloval jejich pokroky. Alastair Reynolds vytvořil další zajímavý vesmír plný nebezpečných entit, do něhož zasadil propracovaný příběh, který by se nikdy nemohl stát, kdyby člověk neměl srdce. To je možná onen element, který Baxter nebo McAuley ve spoustě svých povídek pomíjejí a jenž činí z jejich děl jen pěkné vypravování.
Napínavá neotřelá tajemná vize Grega Egana zachází do daleké budoucnosti, kde i velice vyspělé lidstvo lační po dalších vědomostech. A proto jsou Joan a Ann vyslány na dalekou mezihvězdnou cestu na planetu, již obývají Noudahové a kde před miliony let žili tajemní Niahové, kteří náhle zmizeli. Avšak zanechali po sobě cenné artefakty, které jsou vrcholem jejich bádání – milionů let zasvěcených matematice a studiu materiálů. Podaří se nalézt a odvézt z nepřátelské planety skutečný poklad, jenž je pro barbarské Noudahy, posedlé planetární válkou, pouhým reliktem? Neznám žádného autora science fiction, který by dokázal tak umně skloubit jiskřivé vize a přírodní vědy, zabíhal do detailů a přitom čtenáře uchvátil (komutativní hyperkrychle jako nositel teorému), navíc vše servíroval vybroušeným literárním stylem. Číst Eganovy práce je požitek. Jak jste jistě uhodli, Glórie je jedním z vrcholů sbírky.
Mimozemšťanům jsme se zatím snažili pomoct, nebo je „jen“ využít a odletět. Od tohoto okamžiku se s nimi nebudeme mazlit a začneme tím, že si je podrobíme. I pokroková civilizace vylepšených lidí čelí nepříjemnému infiltrátorovi – andělovi, ještě vyspělejší bytosti, schopné ledasčeho. Je to vůbec anděl, nebo samotný ďábel? Peter F. Hamilton napsal zajímavý, znepokojivý příběh s úsměvným závěrem. Myslím, že Požehnáni andělem bude mít u čtenářů úspěch. Angličan McAuley nás zavádí do vesmíru, kde otrokářský Kolektiv nedávno porazil Alianci. Přestože jeho Mír vítězí plní dobře účel, kvůli kterém byl napsán, mohl jej podat svěžejším jazykem a určitě poutavěji. Ken MacLeod má zvláštní smysl pro humor, aneb cizoložství může mít nečekané následky jak pro viníka, tak později pro soudce… Kdo se bojí Wolfu 359? dokonale imituje styl pulpových povídek, kde fantazie hraje prim a konec je opravdu… nečekaný. Text určitě nesedne každému, ale jedince naladěné na tuto strunu zaručeně pobaví.
Každý nevidí budoucnost skrz růžové brýle, a tak tu máme spisovatele pesimisty, píšící o agresorech neznajících slitování, kteří nemilosrdně vyhladí jakoukoli civilizaci beze snahy jí porozumět. Takovou situaci najdeme v Údolí zahrad, temné vizi, kde lidstvo napadnou nemilosrdní hirudeánci z jiného vesmíru, aby si jej zvětšili na úkor toho našeho. Zcela brakové téma (útok mimozemšťanů z jiné dimenze) na pozadí milostného vztahu vyvažuje Tony Daniel propracovaným světem nanotechnologií, sahajícím až k programování hmoty. Zpočátku chaotická kompozice klame tělem, neboť jednotlivé dějové linky v závěru vytvoří celistvý, zajímavý obraz. Jen zamrzí místy přetechnizovaný jazyk. Ještě nelítostnější je Verthandin prsten z pera Iana McDonalda, odehrávající se v nádherném, vybroušeném prostředí (svět a systém Srdcesvěta, princip Kmene), v němž bojují dva nesmiřitelní sokové. Vítězství si připíše ten, kdo toho druhého vyhladí. Za očekáváním zůstalo Připomenutí, suchopárné vyprávění o hrůzách minulosti, od Stephena Baxtera, který se ptá, zda má lidstvo vymýtit svého dřívějšího uchvatitele, jehož náhodou nalezne na jednom měsíci ve Sluneční soustavě. Zvítězí morálka, nebo pud sebezáchovy? Neobvyklým nápadem přispěla Nancy Kressová, když v Umění války vytvořila rasu Telijců, která v určitých periodách bojuje s lidmi a sbírá a hromadí všelijaké pozemské předměty nejen umělecké hodnoty.
Může nastat ještě jeden scénář: cizí rasa nestojí o kontakt s jinou. Peregrin je jedním z lidí, kteří živoří v habitatech na plášti obří lodi velikosti Jupiteru. Nedávno zažil románek se starou techničkou, potomkem zakladatelů, která toho ví víc, než mu chce říct. Jaké tajemství se ukrývá uvnitř lodi? Kdo ji řídí? Proč náhle začala zrychlovat a kam míří? Jaká je úloha jeho mimozemského přítele !íče Hawkinga, který náhle mizí ve chřtánu lodi? Snůška je první díl volného povídkového cyklu o obří vesmírné lodi, který se odehrává v zajímavém prostředí a jako správný poutavý příběh vyvolává více otázek než odpovědí. Talentovaný Robert Reed přispěl tajemným, čtivým příběhem, jehož dalších dílů se snad v českém překladu brzy dočkáme.
Stejně nezměrný jako vesmír pro současnou vědu je i lidská mysl, rozum a moudrost. Robert Silverberg bývá častým hostem Dozoisových antologií, a právem. I tentokrát se představuje ve skvělé formě. Novela Císař a maula se nese v duchu příběhů Tisíce a jedné noci, které vyprávěla bystrá Šeherezáda svému vládci, aby si každou noc zajistila další den života, a nakonec si získala sultánovo srdce. Pozemšťanka Lajla Walisová líčí svému vládci Rajáhovi VII., proč se vydala na pro ni – maulu (barbarku) – zapovězenou planetu impéria, kde ji čeká smrt. Obyčejný příběh, řeknete si. A já vám dám za pravdu. Ale chopí-li se ho mistr svého řemesla, promění i prosté v neobyčejné.
Jazyk je hra – to platí vždy v podání Williama Shakespeara, literárního génia naší minulosti, kterému je zasvěcen závěr sbírky v poetické novele ve velk(olep)ém stylu, v níž se Shakespearova divadelní společnost Muži Země hrající po blízkém vesmíru stane objektem zkoušky, vrcholným testem civilizace. Dan Simmons rozvíjí v Plamenné múze svou vizi divadla kosmu, již započal v Ílionu a Olympu, kde lidský intelekt a génius je obsažen v literárním dědictví, tentokrát přímo v plné síle ve vrcholných hrách velkého barda. Je paradoxní, že právě fantastický šat je jen kulisou ke skutečnému dramatu, které se ukrývá uvnitř. Milovníky literatury čeká velice dlouhý, postupně gradující příběh, jehož hlavním motivem je krása jazyka a moudrost ukrytá ve verších. Je mi jasné, že Simmonsův text není pro každého, ale právě ohromný přesah žánru a okouzlení literárními velikány naší minulosti činí z jeho tvorby neobvyklý zážitek – alespoň pro ty, kteří drží s autorem krok a čtou to, co jim nepřímo doporučuje. Také Kage Bakerová se v Maelströmu věnovala uměleckému přednesu, když napsala sice konvenční, místy ale aspoň vtipný dokument o zrození divadla v jedné marsovské kolonii, které starousedlíkům přineslo kýžené osvobození od všudypřítomné smrti.
Lidské city jsou často nevyzpytatelné. Ač je láska silná, nemusí trvat věčně. Výsledkem mohou být zástupy rozzuřených vdaných žen. Jsou-li manželkami nejmocnějších choťů ve vesmíru, může jít člověku o kejhák. Chceš-li si je udobřit, Pošli jim květiny, třeba stihneš včas odletět, než… Takové je ladné a žertovné vyprávění od Waltera J. Williamse. Štěpení opěr od J. P. Kellyho je zpočátku nevýrazná povídka s překvapivým závěrem o jednom rozvádějícím se páru, který se ne a ne dohodnout na rozdělení majetku. Řešení, s nímž přijde manželka, je opravdu originální.
Přímočarý, mírně napínavý… a mrazivý, ale nikterak originální děj přinášejí Střepy skla Mary Rosemblumové. Připravte se na hon kočky na myš. To Gregory Benford připravil Claire pernější chvilky. S prázdnými kapsami a dluhy na každém rohu jí nezbývá nic jiného než se pustit do lovu nevyzpytatelné a nebezpečné červí díry. Ale lov je to nejmenší… Červ se otáčí je průměrný dobrodružný příběh, který neurazí, ale ani nenadchne.
Shrnutí
Kvalita antologie je tentokrát hodně diskutabilní. Spousta povídek mi přišla příliš prostých na to, jací autoři je mají na svědomí. A tak mi nezbývá nic jiného než vyzdvihnout čtveřici klenotů, které překládal Petr Kotrle. Jmenovitě se jedná o: Eganovu Glórii, Reynoldsovy Květiny pro Minlu, Silverbergova Císaře a maulu a v neposlední řadě Simmonsovu Plamennou múzu. Jsou to texty, které hýří nápady nebo vynikají zpracováním, často obojím. Kvůli nim si sbírku koupíte, neboť rozsahem odpovídají třetině obsahu, a to je dost pádný argument. Navíc tu naleznete další velice vydařené kousky (např. Williamsovu humornou prózu Pošli jim květiny), ale to, co sbírku sráží na kolena, je na Dozoisovy a Strahanovy poměry velký počet „jen“ průměrných prací, které vás sice pobaví, ale dobrá povídka by měla nabídnout víc. Na opačném pólu tak stojí např. Baxterovo Připomenutí, McAuleyho Mír vítězí nebo Kressové Umění války.
Měl-li bych antologii oznámkovat, udělím 7/10. Kolekce New Space Opera vznikla s cílem pobavit čtenáře novými, dosud nepublikovanými příběhy z pera známých tváří žánru, a to se určitě povedlo. Přestože je kvalita sborníku hodně nevyvážená a rozhodně aspiruje na pozici nejslabší antologie, již má třeba Dozois v Čechách na svědomí, stále je to dobrá kolekce, neboť Dozoisův vkus je daleko před zástupy ostatních editorů. Jinými slovy rozhodně stojí za pořízení, už jen kvůli čtveřici perel, jimiž se honosí. A to není málo. Věřím, že každý čtenář si zde najde to své.
- Gardner Dozois, Jonathan Strahan (eds): New Space Opera
- vydal: Laser-books, Plzeň 2008
- přeložil: kolektiv
- obálka: Stephan Martiniere
- 640 stran / 349 Kč
