Všichni patrně znají Jiráskovy Staré pověsti české a nikdo se patrně nedomnívá, že se uvedené příběhy udály přesně podle Jiráskova zpracování. Ani Kosmova kronika není příliš směrodatná, takže už se asi nedozvíme historickou pravdu, ale proč by se známé příběhy nemohly udát tak, jak nám předkládá Juraj Červenák?

Přenesme se do mýtické doby po rozpadu Sámovy říše, kdy údajně vládl kníže Krok a po jeho smrti nejmladší z jeho dcer – Libuše. Ta prý byla obdařena nevšední moudrostí a věšteckými schopnostmi, takže dostala přednost před ranhojičkou Kazi a Tetou, která byla obdařena schopností mluvit s duchy.

Autor umně kloubí historické skutečnosti o potomcích Avarů v našich zemích a potvrzených sídlech s legendami a vyslovenými fabulacemi. Je to přesně taková směsice, která vypadá věrohodně, výborně se čte a přitahuje čtenáře znalé předlohy.

Podívejme se tedy do času, kdy statný vladyka Bivoj s pomocí kněžny Kazi ulovil kance posedlého démonem (běsa) a předložil ho slavnostnímu shromáždění, netuše, že za dveřmi číhá zrada a smrt. Do doby, kdy Vltava předělovala svět živých a svět mrtvých hlídaný zrzavými (rusými) rusalkami a jen jednou ročně bylo dovoleno ctihodným, aby vstoupili na posvátný vrch Chrasten na zakázaném levém břehu.

Hlavními hrdiny příběhu jsou všechny tři kněžny, ale z nich především Kazi a její milý Bivoj. Libuše již pokukuje po vladykovi Přemyslovi ze silných Stadic a moudře vládne, Teta se zabývá mystikou a energická Kazi provokuje běsy. Jistě by všechno probíhalo v relativním klidu a pokoji, ale v tehdejších bouřlivých dobách by to byl zázrak. V každé době se najde zrádce, který dá přednost osobním ambicím, zradí svůj národ a otevře dveře cizákům, aniž tuší, že na to sám doplatí.
Takto se při každoroční slavné pouti na zakázaný břeh Vltavy stane katastrofa předpovídaná kněžniným strýcem, veleknězem Veliborem z Budče, kterou nedokázala vyvěštit ani sama Libuše.

Ďuro Červenák není žádný začátečník a v oboru slovanské fantasy si již vybudoval silné postavení. Ani tentokrát nezklamal a na rozdíl od „kronikářů“ Kosmy a Jiráska se nijak nedržel při zdi. Bivoj běsobijce je čistokrevná akční fantasy silně ovlivněná klasikou typu Howardova Conana. Oproti starodávnému Conanovu světu dávno před známou historií se však tento příběh odehrává na známých místech a v relativně nedávné minulosti, o které máme jakous takous představu.

Charakteristika postav je dobře provedená: Autor výborně rozděluje kněžny na akční energickou Kazi, introvertní Tetu a mladičkou moudrou Libuši. I když jsou to sestry, každá má jinou povahu, vládne jiným silám a má jiný vzorec chování. Přesto je spojuje jednotný názor na kmen a území.
Bivoj je typickým conanovským hrdinou s pevnou svalnatou paží, třímající ostrou zbraň. Na rozdíl od Cimmeřana však jedná vychytrale a využívá každé lsti, aby jeho sekera napáchala nepřátelům co největší škodu.
Další postavy jsou svěže načrtnuté a na první pohled je evidentní rozdělení na čestné loajální spolubojovníky a zrádné zbabělé protivníky. Pochopitelně se tábory musí trochu promísit, jak zbabělci prchají k dosavadním vítězům a čestní bojovníci si přeberou, proč opustit své zrádné pány.

Celkově jde tedy o svižnou akční fantasy ze známého prostředí, která nepostrádá žádnou z ingrediencí, aby se mohla stát klasikou žánru. Vřele doporučuji.

• Juraj Červenák: Bivoj běsobijce
• vydal: Brokilon, Praha 2008
• obálka: Mišo Ivan
• 376 stran / 248 Kč

jiná recenze