Drak Jeho Veličenstva, Naomi Noviková
 |
Napoleonské války. Na moři se nečekaně setkává britská bitevní loď s francouzskou fregatou, jejíž kapitán zdánlivě zcela nesmyslně bojuje proti silnějšímu nepříteli i ve chvíli, kdy je mu jasné, že tento boj vyhrát nemůže. Že vám to něco připomíná? Ano, tato výchozí situace je analogická k příběhům tolikrát již zpracovaným, třeba v cyklu o Horatiu Hornblowerovi či v sérii o kapitánu Jacku Aubreyovi a jeho příteli Stephenu Mathurinovi.
Ovšem v hornblowerovském cyklu by příčinou francouzského odporu byla nejspíš přítomnost nějaké významné osobnosti, nejlépe Napoleonovy sestry, na palubě, Aubreyovi by se bojem podařilo získat nějaký důležitý (a určitě naprosto supertajný) dokument. A tady? Tady prostě fregata převáží dračí vejce, což je v našem světě věc poněkud nepatřičná. Je tedy jasné, že Drak Jeho Veličenstva se odehrává ve světě tak trochu jiném.
Drak se samozřejmě vylíhne dřív, než je možné dorazit na pevninu a rázem se od námořnictva přesunujeme k letectvu. V tomto světě jsou totiž draci normální součástí vojska, kde slouží jako kurýři, průzkumníci, stíhači, bombardéry… zkrátka všude tam, kde se u nás můžete setkat s letadly. Až na to, že letadla na rozdíl od draků nemluví do toho, kdo je bude pilotovat. Drak si totiž svého letce vybírá sám, a pokud se rozhodne, že právě tento je ten pravý, nikdo mu to už nevymluví. Tenhle si vybral kapitána Laurence, takže tomu nezbývá než předat velení lodi svému zástupci a přeškolit se na pilota. A to s sebou přináší mnohé možnosti, jak splést peripetie děje. Třeba jen rozdíly v poměrech panujících u námořnictva, kde dosud vládne tvrdý duch discipliny a tělesných trestů, v protikladu s uvolněnou atmosférou v letectvu, kde nejen že kapitán není roven bohu, ale dokonce tu – ó ta pokleslá morálka! – slouží i ženy! To je vděčné pole pro vznik nedorozumění, nepochopení a komplikací.
Nebo třeba zkostnatělá pravidla britské šlechtické společnosti, která se skřípěním zubů toleruje kariéru u námořnictva, ale aby se ze syna stal letec? To je pro řádného venkovského šlechtice mnohem horší rána, než kdyby se vévoda oženil s děvečkou od krav! Zkrátka situace hodná pera Jane Austenové, ostatně scéna z Laurencovy návštěvy domova jako by vypadla z některého jejího románu.
Ve scéně líhnutí není možno nevzpomenout si na popisy líhnutí draků v Pernském cyklu. Tady i tam je to drak, který si vybírá svého budoucího jezdce/letce, a lidé do toho nemají moc co mluvit. Ale zatímco v Pernu drak se svým jezdcem okamžitě navazuje nezrušitelné telepatické pouto, tady se předpokládá, že drak během svého života vystřídá několik letců, protože jeho život je mnohem delší než život lidský. Najdou se sice i draci, kteří smrt svého letce nepřežijí, draci, kteří jsou svému člověku bezvýhradně oddaní a nevymění ho, ani když jim ubližuje, ale i draci, kteří jsou s výměnou letce na svém hřbetě smíření a berou to prostě jako život, a také draci, kteří – pokud jim jejich partner přestane vyhovovat – klidně sami vyvolají jeho výměnu. Jsou i draci rasy dlouhokřídlatců, kteří na svém hřbetě akceptují jedině ženu, a protože jsou ve vojsku nepostradatelní, i ženy mohou být letkyněmi se všemi jejich právy a povinnostmi.
V kapitolách věnujících se bojovému výcviku a bitevním scénám se zase mimoděk nabízí srovnání s Pány draků od Chrise Bunche. Tam ovšem je bojové využití draků novinkou s vývojem srovnatelným s počátky vojenského letectva za 1. světové války. V Drakovi Jeho Veličenstva jsme teprve v době Napoleonova tažení Evropou, ale bojoví draci jsou věcí dávno známou a využívanou.
Z neustálého srovnávání Draka Jeho Veličenstva s jinými romány věnujícími se obdobné tematice by se mohlo zdát, že se jedná jen o kompilát již dávno použitých motivů a situací, o třikrát přežvýkanou slámu či patnáctý odvar stejné směsi. Ne, není tomu tak. I když jsou zde zjevné reminiscence na autorčiny vzory a předchůdce, přesto se nejedná o dílo hodné zavržení. To, že kniha získala ocenění jako nečekaně zdařilý debut, svědčí o skutečnosti, že i když se jedná o známé motivy, autorka je zpracovala do nového kabátu, takže to, že obdobné příběhy již někdo použil před ní, není žádnou vadou.
Zpracováním i grafickou úpravou kniha prvoplánově míří ke skupině čtenářů, označované termínem „young adults“, což si pro sebe překládám jako „konec puberty“. A pro tyto čtenáře může být přitažlivá kombinací alternativní historie, dobrodružství, válečného příběhu a trochy romantiky. Může je přivést třeba právě k četbě na začátku zmíněných cyklů o Hornblowerovi či Aubryovi, nebo třeba k Novotného Valhale či k čínským mýtům.
Všeobecně proklamované nadšení touto knihou sice nesdílím bezvýhradně, ale přesto si myslím, že pokud autorka udrží v dalších dílech nasazenou úroveň, není důvod k zatracení tohoto cyklu. A rozhodně Draka Jeho Veličenstva považuji za zdařilejší příběh, než je tolik propagovaný Eragon.
- Naomi Noviková: Drak Jeho Veličenstva
- vydal: Triton + Argo, Praha 2007
- překlad: Petra Kůsová
- obálka: Todd Lockwood
- 259 stran / 289 Kč
