Sirotčinec, Robert Buettner
 |
V předmluvě se autor Robert Buettner přiznává k obdivu k dílům
Roberta Henleina a Joe Haldemana. Inspirace dílem prvního jmenovaného je
znát z každé stránky. Nikoliv brouci, ale slimáci, nikoliv z jiné
galaxie, ale z Ganymedu bombardují zemí kinetickými projektily, aby
způsobili pseudojadernou zimu a přiblížili tak prostředí panující na
Zemi svým ekologickým požadavkům.
Obyvatelé Země se však brání, muži i ženy jsou odváděni do armády,
aby každý přispěl svou silou k eliminaci následků útoku mimozemských
nepřátel. Hlavní hrdina Jason se do armády dostává víceméně proti své
vůli, kdy stát se vojákem pro něj představuje tu nejlepší ze špatných
voleb (na rozdíl od Henleina, pro kterého je vstup do armády nejlepší
možnou volbou a vysvětluje to filosofií svého pohledu na svět). Přichází
výcvik, k němuž Jason přistupuje víceméně cynicky, s pohrdáním.
Dostává se však do péče svých nadřízených, kteří, ač se tak na
první pohled netváří, mu de facto nahrazují rodinu, o kterou přišel při
bombardování.
Jason při výcviku projeví zvláštní schopnost pro odhalování věcí
nezjistitelných přístroji (viz Henlein) a i díky tomu nakonec zůstává ve
vojenské službě, přestože kvůli jeho chybě zahynul jeden z jeho
spolubojovníků. Pak následují dvě mise, měsíční – informativní a
následně ganymedská – likvidační, kdy deset tisíc mužů a žen
pěchoty má vybojovat lidstvu právo na život.
Kdo touží po military science fiction respektující přírodní
zákonitosti našeho světa, moderní vojenskou taktiku a technologie, bude
zklamán. Autor o astronomii a kosmické technice ví jen málo, a přestože
byl voják, použil svých vojenských znalostí také jen v minimální nutné
míře.
Pokud ale někdo hledá space operu tradičního typu (ne new space operu)
odehrávající se ve válce, má rád rychle plynoucí příběh s hlavním
hrdinou odlišným od okolí a snažícím se přežít v prostředí, které
životu nepřeje, bude spokojen.
Teď pár nesrovnalostí pro milovníky hard military.
Hned první věta knihy Na orbitě Jupitera je slunce jen malá světlá
tečka. je nepravdivá. Slunce není při pohledu z Jupitera tečka, ale
jasný kotouček, viz jeho úhlová velikost ze vzdálenosti cca 5 AU asi 6×
převyšující úhlovou rozlišovací schopnost lidského oka. Autorem
udávaná vzdálenost pět set miliónů kilometrů mezi Ganymedem (Jupiterem) a
Zemí je také nesprávná. Tento údaj se vzhledem k rozdílné oběžné
době obou planet okolo Slunce mění v rozmezí 900 – 588 miliónů
kilometrů (přibližné údaje). Existenci startovacích oken pro výpravy
k jiným planetám vůbec pomíjí. Země se kolem Slunce pohybuje rychlostí
cca 30 km/s a je rozdíl, jestli raketě udělí počáteční impuls
správným, nebo opačným směrem. Záblesk exploze, zemětřesení, tlaková
vlna po dopadu meteoritu se v knize šíří v těsném odstupu, i když
rychlost šíření světla, seismických vln a tlakového rázu v ovzduší je
řádově rozdílná. Technologie obrany Země – odrážení dopadajících
projektilů je také velmi diskutabilní vzhledem k jejich kinetické energii.
Dalo by se pokračovat dlouho, jen na závěr – dopravit deset tisíc
bojovníků za šest set dní i s výzbrojí na Jupiter je v kosmické lodi
s motorem na chemické bázi nemožné. Nemluvě o absurdním zákazu sexu
mezi smíšenou posádkou, který byl nakonec stejně zrušen. To byli všichni
plánovači mise omezení puritáni?
Je škoda, že autor fyzikální a astronomickou realitu naprosto pomíjí, poněvadž tak ubírá o údernost svůj realistický styl vyprávění, který je ještě zvýrazněn poznatky překladatele pod čarou.
V Sirotčinci je však jádro vymykající se jen válečnému
dobrodružnému příběhu a toto jádro se týká války samotné. Úvodní
citát z fragmentu dopisu nalezeného na omažské pláži ve spojitosti
s myšlenkou autora vytvořit úderné komando s minimální
pravděpodobnostní přežití právě z lidí, kteří ztratili všechny své
blízké, vzbuzuje mrazení v zádech. A pak, přestože autor armádu
obdivuje a stejně jako Henlein si myslí, že je představitelem – nositelem
těch správných hodnot, umírání je umírání, a to on nijak nezastírá.
A pěchota byla vždy tou nejlacinější potravou pro děla…
Osobně nechci do žádné války, přespolní, meziplanetární ani
mezihvězdné, a už vůbec nechci být pěšákem…
- Robert Buettner: Sirotčinec
- vydal: FANTOM Print, Ostrava 2007
- přeložil: Jiří Matyskiewicz
- obálka: Marek Hlavatý
- 320 stran / 189 Kč
