Věčná válka, Joe Haldeman
 |
Druhé české vydání Věčné války, nejznámějšího díla Joea
Haldemana, které bylo oceněno cenami Nebula, Hugo i Locus, vychází oproti
prvnímu vydání z původního rozsáhlejšího textu.
Jde o jedno z nejsilnějších protiválečných SF vydaných jako reakce na
období války ve Vietnamu, kterou autor zažil na vlastní kůži.
Autor sám si nejvíce cení své poezie, která je u nás prakticky neznámá. Rovněž další dva romány navazující na Věčnou válku se zdaleka nesetkaly s takovým ohlasem jako román první, kam autor vložil vlastní zážitky z chodu válečné mašinerie a problémy s přizpůsobením se civilnímu životu po návratu domů.
Román popisuje kosmickou válku s rasou Tauřanů, která je vedena na
stovky světelných let a také stovky let v časovém smyslu. Je to podivná
válka, kdy nikdy nevíte, jestli váš protivník neodletěl do boje
o desítky let před vámi a jeho zbraně jsou tedy směšně zastaralé, nebo
jestli nemá zbraně „z budoucnosti“, protože odletěl do bitvy až
desítky let po vás.
Rovněž nemáte tušení, co vás bude čekat po návratu. Můžete si být
pouze jisti, že to bude úplně jiný svět, než ze kterého jste
odlétali.
Autor pojal román z pohledu odvedence Mandelly, který nejprve prochází
doslova vražedným výcvikem, aby byl posléze nasazen do prvního pozemního
boje proti „krvelačnému nepříteli“.
Podle Haldemana semele válka jednotlivce i společnost a všichni a všechno
se nakonec bude muset přizpůsobit a obětovat pro „konečné
vítězství“.
Původní verze byla na příkaz vydavatele ochuzena o značnou část textu popisujícího hrdinovy zážitky na Zemi po návratu z prvního boje. Údajně byl text příliš depresivní a lidé by ho nepřijali. Tentokrát tato část vychází nezkrácená a musím přiznat, že depresivní skutečně je. Brutální řešení přelidnění, hlad, zločinnost, nezaměstnanost – většina světa vypadá jako mnohá současná ghetta.
Nejhorší ovšem je, že celá společnost je řízena válečnou mašinerií a pro veterány je připravena jen jediná volba – zapojit se opět do boje. Nemáte šanci vymanit se z rozjetého stroje a budete semleti jako všichni ostatní.
Autor nechá vládu běžně používat masové hypnotické příkazy pro celou populaci, chladnokrevné sociální inženýrství, manipulaci a lži. Chvílemi je román vysloveně paranoidní a vláda se přibližuje Orwellovu Velkému bratrovi.
Cesta, kterou se pacifista Mandella propracovává přes přežité mise do
velící pozice, pro niž nemá povahu ani vlohy, není příliš logická, ale
nelze tvrdit, že by byla nepravděpodobná.
V bojích jsou vojáci řízeni často hypnotickými příkazy a lidé
z velení, kteří se vrátili z bojů kdysi v minulosti, jsou běžným
vojákům stejně cizí jako mimozemšťané.
Kniha je velmi emotivně laděná a je vysloveně protiválečná. Autor na armádě nenachází ani chlup dobrý, a cokoli armáda dělá, jsou vždy jen lži, manipulace a bezohledné obětování lidí ve prospěch velmi relativního „vyššího dobra“, které je ale dobré jen pro armádu. S trochou nadsázky by se dalo říci, že v každé generálské kanceláři visí cedule „chceme válku“. Paranoia a pacifismus z knihy přímo vyzařují a všechno je pojato černobíle – armáda je špatná všude a ve všem.
Celkově jde o výbornou knihu, která je ovšem jednostranně pacifisticky zaměřena. Přátele military SF tedy příliš nepotěší, ale pacifističtěji zaměřený čtenář zajásá. Rozhodně to také není spotřební čtivo vhodné do vlaku, ale je třeba nad ním přemýšlet.
- Joe Haldeman: Věčná válka
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2009. ¨
- přeložili: P. Hodek, J. Hořejší
- přebal: Dominic Harman.
- 264 stran / 269 Kč
