Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, pokud si přejete obdržet zboží ještě do Vánoc, odešlete objednávku nejpozději do 15.12. Preferujte prosím platbu dobírkou.

Zpěv drozda, Tevis Walter

Tevis Walter: Zpěv drozda
Název:   Zpěv drozda
Autor:   Tevis Walter
Žánr:   scifi
Počet stran:   320
Provedení:   brož.
Nakladatelství:   Laser
Překladatel:   Miroslav Jindra
Autor obálky:   Dominic Harman
ISBN:   978-80-7193-261-1

Běžná cena:   209 Kč
Naše cena:   188 Kč
Sleva:   21 Kč, 10%

není skladem, je naděje na dotisk v horizontu měsíců i roku

Informujte mě, až bude zboží skladem
Anotace:

Společnost pětadvacátého století je za pomoci drog a duševní manipulace ovládána vlastními výtvory – roboty. Ústřední dvojice postav se nadvládě snaží vymanit. Protihráčem je jí nejdokonalejší, zároveň však poslední článek technického vývoje – robot deváté generace. Rozpoutává se souboj myslí, zápas mezi přirozenou a umělou inteligencí… Pochmurná vize budoucnosti je varováním před možným zneužitím vědy a techniky, přesto nepostrádá humanistické jádro – víru v člověka a jeho rozum a naději, že lidé, stejně jako hlavní hrdinové románu, odolají nesmyslné touze po sebezničení. Kniha vychází v původním, mírně revidovaném překladu Miroslava Jindry.



Související články


Diskuze ke knize

Kliknutím na název příspěvku se přesunete do diskuzního fóra.

Ad Zpěv drozda, Tevis Walter
zarw - 09. 02. 2009 15:56

Představte si se mnou svět v neurčitě vzdálené budoucnosti na naší planetě, svět, který se dostal na tak vysokou technickou úroveň, že dokázal nejen stvořit umělou inteligenci různého stupně a úrovně, lidé prakticky překopírovali mozek do stroje, tedy takovýto robot je schopen cítit emoce. Každý jednotlivec je veden k tomu, aby se stal individuem, nikdo se nesmí nechat omezovat existencí jiných, nikomu to ani není dovoleno, věří se, že samota je pro člověka nejlepším způsobem přežívání, zabrání se tak násilí a zločinům. Problémy není třeba řešit, prostě jsou házány za hlavu, přebíjeny uklidňujícími drogami. Taková je jedna strana mince. Na druhé se nachází neuvěřitelný duševní úpadek. Apatičnost lidstva vůči všemu vedla nejen k tomu, že přestali číst, učit se novému, oni dokonce tyto schopnosti nadobro ztratili, zapomněli sémantiku těchto slov a mnohých jiných spojených s vývojem ve společnosti. Nikdo už nežil, pouze přežíval. Roboti vykonávají práci, na kterou byli naprogramováni, ale není zde člověka, který by byl schopen nejen kontrolovat jejich závadnost, ale už ani nerozumí důvodům, proč byly tyto stroje sestaveny, jak pracují a že mají stále pouze sloužit lidem a ne naopak; prostě sem tam něco přestane fungovat, v horším případě začne dělat něco jiného. Nikdo se neodvažuje klást k čemukoli otázky, vlastně člověka už ani otázky nenapadají. Tak se mimo jiné kontrola porodnosti zvrhla v naprostou sterilitu lidstva. Že se nerodí děti nepřekvapuje... co to vlastně je dítě, rodina, láska? Technika degeneruje, lidstvo degeneruje, jen problémy se stále hážou za hlavu. Než si někdo konečně uvědomí, že kolektivní sebevraždy upálením na veřejnosti asi nejsou normálním společenským jevem, že zbytky lidí by mezi sebou přeci jen měli sdílet city, obavy a hlavně by spolu měli hovořit. Než konečně někdo uvidí ten obrovský chuchvalec problémů, které se za ta staletí na sebe nabalily. Je to zvláštní vize budoucnosti už jen proto, že nevznikla krvavě ani jinak nuceně, lidstvo prostě přestalo cokoli chtít. Asi je mnohem snazší uzavřít se do sebe a být si, ale jen málokdo se neztratí ve vlastní hlavě. Nakonec idylický konec vždycky přináší naději... nebo možná taky ne.
Vládnout nebo sloužit?
BoB - 02. 03. 2009 10:18

Počítače a stroje. Usnadňují nám práci. Jsou rychlé, přesné a při předepsaném nastavení takřka neomylné. Šetří zdroji, neflákají se a hledí si svého. Řídí průběh důležitých procesů. Mají naši důvěru. Díky nim toho nemusíme tolik znát... Robot byl stvořen člověkem. Měl za něj zastat těžkou či každodenní práci, aby měl člověk čas věnovat se bohulibějším činnostem a svému dalšímu rozvoji... Zpěv drozda [Mockingbird, 1980] od amerického autora Waltera Tevise [1928-1984], u nás vydaný nakladatelstvím Laser v roce 2008, je román, v němž je lidstvo ovládáno roboty, které samo vytvořilo. Lidé, otupení drogami se v něm chovají jako stroje. Bezvýrazné tváře. Bezvýrazné rozhovory. Bezvýrazné životy. O to víc člověka potěší dva jedinci - muž a posléze i žena - kteří se vymanili zpod nadvlády narkotik a díky tomu zjišťují pravou tvář společnosti. Bezvýchodná situace pod nadvládou strojů se ukáže jako ne tak bezvýchodná, když zjistí, že vše již nefunguje tak, jak by mělo a že stroje byly stvořeny, aby člověka poslouchaly a ne aby mu vládly. Nejedná se vyloženě o postkatastrofický román, ačkoli k němu zbývá již jen pár krůčků. Popisuje svět, ve kterém je lidstvo "OUT" a kde se o všechno důležité starají stroje. Lidé vykonávají pouze jednoduché a nenáročné, ruční práce. Na nic jiného již jejich schopnosti, otupené neustálou konzumací drog, nestačí. Díky chemickému ovlivňování lidské mysli narkotiky vymizela zločinnost, ale i plodnost. K zablokování plodnosti bylo přistoupeno za účelem snížení počtu obyvatel. Jenže pak se stroj na to dohlížející pokazil a od té doby vlastně lidstvo pomalu ale jistě vymírá. Člověku se až nechce věřit, k čemu všemu by mohlo dojít vinou jednoho malého vadného rezistoru. Na celém světě tak zbývá již jen necelých dvacet milionů obyvatel. Budoucnost je v tomto románu prezentována jako doba, v níž lidé používají vžité výrazy a slovní spojení, ačkoli nevědí, co vlastně v minulosti znamenaly. Tohle mi připomnělo jednoho - jak by řekl Rimmer z Červeného trpaslíka - náhodného známého z firmy, který si trochu plete výrazy. Musel jsem se zamyslet, když mi například při debatě o šprýmech a kanadských žertících řekl "To by byla dobrá recenze". Pokud by v dnešní době jezdilo na silnicích něco jako v románu popsané ideobusy, nepotřebovali bychom tolik psychologů. Mnohé situace v knize uváděné jsou velice humorné. Například na začátku příběhu, když si chce jakýsi muž v hamburgerové jídelně objednat pomfrity. Ty se však podávají pouze k velkému hamburgeru. Muž si tedy kvůli porci pomfritů objedná i velký hamburger. Robotka sedmé generace mu poté sdělí, že automat na výrobu hamburgerů má poruchu. Takže pomfrity stejně nebudou. Muž spolkne tři pilule na uklidnění a objedná si něco úplně jiného... Stroje jsou jen stroje. Žádné přemýšlení či uvažování. Fungují a pracují jen v souladu se svým naprogramováním. Ze začátku vlastně ani netušíme, v jak vzdálené budoucnosti se příběh odehrává. První historický údaj, který se v knize objeví je rok 1918. Po tomto časovém údaji následuje několik dalších, které již příběh posouvají podstatně dál. Román je psán převážně formou deníku, ve kterém se hlavní postava - Paul Bentley – a v menší míře i Mary Lou Bornová svěřují papíru se svými každodenními zážitky a pocity. Autor se nám na příkladu člověka, který znovupoznává vše zapomenuté a hledá své místo ve společnosti, snaží ukázat možnost nepříliš růžové budoucnosti lidské rasy. Budoucnost, ve které se lidé chovají jako roboti a naopak roboti se snaží chovat se jako lidské bytosti, a kde si většina lidí zvolila bezproblémový život pod vlivem narkotik. Tato kniha vás nenechá mnohokrát od čtení vstát. Dokáže si po celou dobu udržet vaši pozornost, ačkoli ke konci ztrácí něco málo ze své počáteční úchvatvosti. Úžasně poutavé čtení (nejen pro narkomany), které nám nabízí látku k přemýšlení. Kam až může jít vývoj moderních technologií, aniž by nám to nakonec ublížilo? Parádní zážitek, který nelze jinak než všemi pěti (hvězdami) doporučit...

Související zboží (výběr), stejný/á...

Zákazníci, kteří koupili tuto knihu, kupovali také... Stejný autor Nakladatelství
 314 Kč
 284 Kč
 144 Kč
 160 Kč
 167 Kč
 237 Kč
 89 Kč
 419 Kč
 269 Kč
 323 Kč
 260 Kč
 161 Kč