Netradiční příběh ze světa Warhammru. Rozhodně potěší beznadějností a marnotratností hlavního hrdiny který se od běžných hrdinů znatelně liší. Kniha kromě bojů přináší i otázky k zamyšlení, a nepůsobí běžným dojmem.

Z u nás vyšlých knih ze světa Warhammeru jde rozhodně o jednu z těch nejlepších. Temná fantasy jak řemen. Stejně jako Borihokr musím vyzdvihnout poslední povídku, ale i ostatní, byť o něco slabší povídky mají co nabídnout. Z každé z nich je cítit beznaděj a pochmurnost, které procházejí celou knihou (ponurou atmosféru výborně navozuje obálka, která spíše než s obsahem koresponduje s duchem knihy). Já osobně bych za všechny zmínil povídku, ve které se Gilead spolu Fithvaelem snaží vysvobodit zajatou elfku, která s Gileadem telepaticky komunikuje a volá o pomoc. Zejména u Gileada jde o snahu hraničící se šílenstvím. V jiné povídce je zase Gilead nestvůrami Chaosu a jejich kouzly oklamán a málem zabit. V takových chvílích je to Fithvael, kdo řeší problémy a zachraňuje oba hrdiny - a jediný kdo labilního a ne vždy zcela příčetného Gileada udržuje naživu a stojí mezi ním a naprostým šílenstvím. Rozhodně v příbězích rozhodně nehraje druhé housle, naopak svým přístupem k životu a lidem a vystupováním titulního hrdinu mnohdy zastiňuje. Docela rád bych si o téhle dvojici ještě někdy něco přečetl, už kvůli zmíněné neukončenosti této legendy (ale ta její "lokálnost" mi nevadí vůbec, ne každý hrdina je všeobecně oslavován v kronikách:))