K téhle knize jsem přistupoval se značnou nedůvěrou. Nevadí mi sice různá klišé, ale když se spojí "proroctví" a "doba temnoty" dohromady, to už začnu nejistět i já. Trochu mi připadá, jakoby autor v žádném případě nechtěl kopírovat Tolkiena, ale nemohl najít pevný základ pro svůj příběh, takže...jenom maličko...to přece nikdo neoznačí za plagiátorství :-) V minulosti král Sinured ovládnul celý Ulldart za pomoci Spáleného boha Tzulana a nastolil dobu temna. Naštěstí byl ale nakonec Sinured zabit a Tzulan poražen. Nyní je ale Ulldart znovu ohrožen, protože Tzulan by si moc přál znovu kontinent ovládnout... Kde jsme to už četli...? Tady ale veškerá podobnost s Pánem prstenů končí, Stíny nad Ulldartem jsou jinak zcela odlišná kniha. Nesledujeme zde putování za cílem zničit Zlo s velkým "z", nýbrž doprovázíme následníka trůnu Lodrika do odlehlé provincie Granburg, kam je pod falešnou identitou dosazen do úřadu guvernéra, jednak aby se z rozmazleného buřta změnil v sebevědomého a silného muže, jednak aby byl v bezpečí před možnými atentátníky. To ale rozhodně neznamená, že v Granburgu je v bezpečí. Bývalý guvernér a jeho stoupenci se ho pochopitelně snaží ze všech sil odstranit. Toliko k ději. Začátek je hodně divný. Autor nebuduje zápletku, což je OK. Spousta autorů ze začátku kašle na zápletku a věnuje se popisu postav a světa. Tady jsem ale i po 70 stranách, tedy cca 1/4 knihy, měl pocit, že postavy a svět skoro vůbec neznám a to jsem při čtení dával dobrý pozor. Nicméně když vydržíte slabší začátek, tak vás kniha pohltí a nepustí, natolik je čtivá. Jen mi přišlo, že Lodrikova změna je trochu moc náhlá, prostě: Zhýčkaný fracek, střih! Schopný mládenec. Celkově se jedná spíše o prolog k věcem příštím. Hlavní hrdinové stále vůbec netuší, jakou mají ještě sehrát roli. A konec je plně otevřený, přinejmenším se nejedná o uzavřenou knihu.