Tak na úvod říkám, že po dočtení této knihy, především tedy díky závěrečné pointě (o které nevím, jestli o ní mluvit jako o dokonalém zvratu či autorově ráně čtenáři pod pás) jsem si málem vypěstoval solidní schizofrenii…:) Jak napsal Borihokr, ocitáme se ve světě, kde je telepatie významným obchodním artiklem a kde je možno za určitou sumu komunikovat s mrtvými, jejichž rakve jsou uchovávány ve zvláštních "moratoriích" (pronájem jednoho místa přijde mimochodem také na pěkné peníze). Nicméně věda ještě není na takové úrovni, aby toto bylo možné donekonečna, a tak se mrtví během let "vzdalují" - postupně odpovídají svým pozůstalým "návštěvníkům" méně a méně, zapomínají na svůj předchozí život až jednou už neodpoví. Glen Runciter vlastní firmu (o jejím vedení se často chodívá poradit se svou mrtvou manželkou, která je na odpočinku právě v jednom takovém moratoriu) zaměstnávající jak telepaty, tak především psioniky, kteří jsou schopni negovat nadání jiných telepatů. Firma vede ostrý konkurenční boj s Hollisovou agenturou. A pak, takřka po pár stránkách při plnění jednoho kšeftu na Marsu padne Runciterova parta do pasti. Jeden výbuch bomby a Runciter a s ním několik jeho zaměstnanců jsou mrtví. Jenže v tomto románu smrtí příběh nekončí, ale začíná… Proč jsem psal o té schizofrenii? On totiž příběh tak trochu schizofrenní je. Ostatní zaměstnanci se snaží (po co možná nejrychlejším přesunu Runcitera do moratoria) zjistit, co se stalo a přichystat odvetu. Jenže pak začnou přeživší Runciterovi lidé záhadně jeden po druhém umírat. A realita kolem je jaksi… nestabilní a proměnlivá. To, co následuje poté, je v podstatě jedná velká halucinace. Trochu mi to připomnělo styl povídky "Zapamatujeme si to za vás se slevou" (jež volně inspirovala film Total Recall) v níž hlavní hrdina pořádně neví, zda dění kolem něj je skutečné, či jde o implantované vzpomínky a události, v podobném duchu se nese i děj této knihy. A i když jde o "polospoiler": když už jsem si myslel, že jsem příběhu přišel na kloub a vše se vyřešilo, přišla poslední dvoustránková kapitola, která mě vyvedla z omylu - vše bylo pochopitelně zcela jinak. To už byl skoro podraz na čtenáře!:) Ale aspoň bude jasné, co znamenají ta reklamní motta každé kapitoly.:)