Třetí a poslední kniha o Tulákovi. Uplynulo několik let od událostí v předchozím díle „V říši vlka“. Tulák odešel na sever do země, kde ho nikdo nezná, Tulák Zabíječ je jen vzdálenou pověstí. Nyní mu lidé říkají Šerý vlk), dal se na obchod a pohádkově zbohatl. Zbudoval si obrovské sídlo ve skalním útesu a hodlá konečně žít v klidu. I když pomalu uvažuje o další, poslední cestě za moře, život boháče se všemi bankety a schůzkami se šlechtici, kteří ho nemají rádi pro jeho bohatství a obyčejný původ (a mnozí z nich jsou jeho dlužníky), mu totiž příliš radosti nepřinesl. Avšak ukazuje se, že tento klid nebude mí dlouhého trvání. Někdo totiž usiluje o otevření Brány, která spojuje svět lidí se světem démonů, a kterou před staletími zapečetili za cenu velkých ztrát mocní lidští mágové, když se lidem podařilo po dlouhé a krvavé válce démony a jejich čaroděje porazit. Navíc brána sama slábne a několika démonům se již podařilo proniknout. A jak jsme už u Gemmelových knih zvyklí, to hlavní zlo zde představují především sami lidé, a tak i zde hlavně díky některým mocichtivým, démoni nakonec do světa lidí proniknou… Tulák nestojí proti nebezpečí sám. Své v příběhu řekne sedmnáctiletá dívka Keeva, kterou Tulák na začátku zachrání před žoldnéřskou bandou, která vypálila její vesnici ležící na tulákově panství (holt, starého psa novým kouskům nenaučíš, Tulák si zkrátka tyhle věci řeší sám a s bandou udělal krátký proces:)). Dále zde významnou úlohu sehraje rádžníjský šermíř Kisumu, který pochází z řádu, jenž je odrazem řádu šermířů, kteří před staletími porazili démony a kopáč Jiu Jiu, který se zoufale chce stát hrdinou a slavným válečníkem, a který i přesto, že většinu děje působí jako komická figurka, není tím čím se zdá a bude mít pro celý děj zásadní význam. I v tomto dílu vystupuje mnich Pramene – zde je to postarší mnich Chardyn,který však v Pramen příliš nevěří a věnuje se spíše světským radovánkám. Ve hře je ještě řada dalších postav, o kterých se zde rozepisovat nebudu, faktem však zůstává, že v tomto posledním Tulákově příběhu je důraz kladen hodně na vedlejší postavy, Tulák je tak trochu stranou, avšak stále jde o hlavní postavu, užijeme si ho dost.:) Opět skvělý příběh, ale tentokrát budu trochu kritizovat: Snad jsem si příliš zamiloval oba přechozí díly a tento četl s delším časovým odstupem, ale musím na rovinu přiznat, že tento díl mi přijde nejslabší. Příběh je sice výborně vystavěn, přesto tak nějak postrádá ze začátku spád, autor se hodně věnuje představení prostředí a postav a vztahům mezi nimi, děj se pořádně rozběhne až v polovině (ale pak už to jede!;)). Nicméně je pravdou, že postavy jsou charaktery s velkým „Ch“, všechny procházejí vývojem, i ti největší záporáci se mohou v poslední chvíli zachovat slušně (nejlépe je to vidět na příkladu šlechtice Arika, jeho odchod ze scény mne opravdu dostal). Nemohu se nevyjádřit k samotnému závěru knihy. Měl jsem (a stále mám;)) trochu rozporuplný dojem, nevím vlastně – možný SPOILER- zda je dobrý či špatný. Ale na druhou stranu, pro hrdinu Tulákova formátu (jemu by se to asi nelíbilo, ale já ho takhle klidně nazvu…:)) je to asi ten nejvhodnější… Závěrem, jak jsem psal, jde o nejslabší díl, nicméně i tak jsou to silné 4*. A upřímně, kolik existuje nejslabších dílů, které si zaslouží ohodnotit čtyřmi hvězdičkami? :)