Trochu překvapivě začíná děj třetího dobrodružství Tiny Salo v sousedství nejživějšího barcelonského bulváru Las Ramblas. V Praze je však zima, a tak se změna klimatu může hodit. Ale i místní představitele upírů zajímá, jak je na tom Tina a Dyre. Neustále opakující se otázky ohledně jejího otce Tinu neuvěřitelně otravují a tak skoro vezme zavděk telefonátem od přítele medvědodlaka Béra. Ale jen do té chvíle, než ze sebe Bér vymáčkne, oč se jedná. Po jeho oznámení, že byl v podstatě vyhozen od policie, je jasné, že je návštěva slunného Katalánska u konce a na obzoru se rýsuje kapitální průser. Po rychlém přesunu do Prahy začíná Tina okamžitě zjišťovat, co se vlastně stalo a čím víc jí toho Bér nepříliš ochotně poví, tím víc je jí jasné, že se tentokrát namočil do opravdu nepěkné šlamastiky. Někdo mu totiž na krk hodil vraždu pornoherečky a příležitostné šlapky a způsob zabití rozklepal nohy nejenom soudnímu patologovi ale i samotnému Bérovi. Následně musí Tina zařídit tři věci, získat u policie nový kontakt, začít vlastní šetření a odeslat Béra někam do bezpečí. Bohužel se však ukáže, že vybrat Polsko jako úkryt nebylo tím nejlepším řešením. Poláci si totiž moc dobře pamatují, co všechno Bér dělal za války a současně u nich probíhá dosud skrytý boj o moc, který však díky Bérově přítomnosti eskaluje a přeroste do otevřeného konfliktu se spoustou obětí mezi lidmi i upíry. Nakonec se tedy k našim severním sousedům musí vydat i Tina a spolu s ní i Kay. Předchozí kniha Doušek věčnosti nesplnil moje očekávání, a tak jsem byl velmi zvědavý, zda Petra Neomillnerová bude pokračovat v jeho duchu, nebo zda naváže na daleko lepší první díl Sladká jak krev. Nebudu nikoho dlouho napínat a můžu jednoznačně prohlásit, že Past na medvěda je rozhodně daleko lepší než dvojka a dokonce i povedenější něž úvodní díl celé série. Budu se opakovat, když připomenu autorčina slova: „Moje série inzerují krev, násilí a sex a to tam opravdu najdete … .“ Všeho výše vyřčeného se nám opět dostane měrou vrchovatou, i když ve zcela jiném poměru, než tomu bylo v Doušku věčnosti. Sex hraje „jen“ roli té příslovečné špetky koření, která dává příběhu tu správnou peprnou příchuť, protože hlavní slovo tentokrát má akce, akce a zase akce, což je dáno hlavně tím, že docela dost prostoru dostane i Kay a jeho krvavé „umění“. PN tentokrát rozhodně nešetří gore efekty a mnoha bytostem bude alespoň na krátkou chvíli dopřán pohled kromě cizích i na vlastní vnitřnosti. Již zmiňovaná akce má hlavu a patu a nejde jen o ducha prosté vybíjení nepřátel a nebojím se napsat, že se pohybuje v intencích toho nejlepšího, co kdy napsal Jiří Kulhánek. A možná je i lepší. Příběhu pomáhá i to, že není takřka do poslední chvíle jasné, kdo opravdu tahá za nitky a stojí za Bérovými a tím potažmo i Tininými problémy. Samotná Tina sice za vším vidí svého otce, jehož světovládné myšlenky jsou jí proti srsti, ale vývoj děje jí, i čtenáře, nutí neustále pochybovat. Petra Neomillnerová má zkrátka zaděláno na další úspěch a pokud si její série udrží kvalitu a tempo této knihy, rozhodně se máme na co těšit.