Ardo Melnikov leží se svou dívkou Melani v obilí a hledí na hvězdy. Zná ji již dlouho. Jemu je devatenáct let, ona je o rok mladší. Stále si pamatuje den, kdy s rodiči přiletěla... Melani přeruší jeho rozjímání a upoutá jeho pozornost - to se jí pokaždé dokonale podaří. Ardo uvažuje, že možná čas dospěl k bodu, kdy by nebylo od věci udělat s jejich vztahem něco závaznějšího. Právě jí navrhne, že by se mohli vzít, když zaslechnou sirény z města. Na tom by nebylo nic divného, neboť je spouštějí každý den v poledne. Až na to, že není poledne. Z opačného konce údolí se přímo na ně valí obrovské ohnivé koule. Ardo chytne Melani za ruku a společně se rozběhnou k městským branám. Na náměstí se již tísní davy vyděšených lidí. On s Melani se chtějí dostat do bezpečí strýcova obchodu. Prodírají se masami lidí, když vtom je východní zeď města proražena. Otvorem se dovnitř hrne moře Zergů. Konfederační výsadková loď narychlo přistane a popohání obyvatele na palubu. V tom okamžiku je dav rozdělí. Ardo je tlačen k lodi a Melani je uchvácena Zergy. Výsadkový člun se odlepí a on slyší jen Melaniny prosby, ať ji tu nenechává... Že by opět příběh z nějaké farmářské planety? Tak to alespoň zpočátku vypadá. Je to však pouze předehra, mající za úkol dostat čtenáře do příběhu. Důležitá je tradičně až druhá kapitola, ve které vojín Ardo Melnikov společně s dalšími vojáky Konfederace přilétá na Mar Saru, kde třetí starcraftovský příběh s názvem Rychlost temnoty [StarCraft: Speed of Darkness, 2002], u nás vydaný nakladatelstvím Fantom Print v roce 2007, skutečně začíná... Ve třetí kapitole je zajímavý (a vlice vtipný) úsek, kdy si Ardo, prodírající se lidmi, čekajícími na odlet z planety, říká, proč jej posílají na planetu, když všichni ostatní z ní odlétají. Je vidět, že stále (alespoň zčásti) přemýšlí jako civilista. Třetí kapitola je celkově vtipná. Jak se později ukáže, obsahuje v sobě téměř veškerý humor, který se v této knize vyskytuje. Pokud si někdo pod pojmem zběsilá akční jízda nedokáže představit, o co se jedná, po přečtení této knihy to již bude vědět. Akce, napětí, střet se Zergy, ústup. Takto nějak vypadá scénář průzkumné mise, kdy jednotka, jejímž je Ardo členem, dostane za úkol zajistit a dopravit na základnu jakousi "obyčejnou malou" bednu, která se ztratila během přesunu. Stává se to často a v tomto příběhu se to stane také: jednoduchá průzkumná mise se během chvilky změní v zuřivý boj jednotky o holé přežití. Úsek, za jaká by se nemusela stydět žádná pořádná military sci-fi. Co je v této knize oproti prvním dvěma nového? Asi největší novinkou je náhled do Ardovy duše. Byl pacifisticky a ve víře vychován a válka mu dělá problémy. Přesněji přikázání "nezabiješ", což ve válce může způsobit nemalé překvapení a následně i hromadu nepříjemností. Hlavní hrdina se stále nemůže vyrovnat s minulostí, která se mu v těch nejnevhodnějších okamžicích vkrádá do myšlení a ovlivňuje jeho pohyblivost, úsudek a tím pro jednotku celkovou spolehlivost. Když bych trochu odbočil, tak díky tomu by se dalo toto dobrodružství srovnat s Hvězdným vlkem - Williama Kinga - ze světa Warhammeru, kde o sobě Ragnar taktéž často pochyboval a ze strachu ze zaváhání či prostého chvilkového strnutí měl těžkou hlavu. Pochybnosti o sobě samých nám dávají možnost představit si, co bychom mohli svým neuváženým či zkratovitým jednáním způsobit a tím se mu vyhnout. V tomto příběhu je to však trochu jinak a někdy to působí dosti znepokojivě... Autorův sugestivní popis válečné vřavy skutečně nemá chybu. Hltáte stránku za stránkou a jste napnutí, jak to dopadne. Již druhá kniha se skvěle četla, ale co se děje zde, to již téměř nemá chybu. Byl jsem skutečně překvapen autorovým stylem vyprávění, který vás dokáže naprosto pohltit. To se týká první poloviny příběhu, která je výbušnou vojenskou akcí. Pak se vše dokonale změní. Akce se vytratí a začne jakési tajuplné a napínavé psychologické drama, aby bylo po chvíli nahrazeno opět strhující bojovou akcí. Tento díl byl ze všech tří nejslabší. Myslím tím, že zabíral nejméně stran. Z hlediska kvality se mi zdál nejlepší. Něco tak úžasně nabitého energií se člověku často do rukou nedostane. Předpokládal jsem, že literární zpracování StarCraftu nebudou nic světoborného (to ostatně ani nejsou), ale dokáží vás úžasně zabavit. Rychlost temnoty naprosto. Další důkaz, že by se nic nemělo hodnotit dopředu - dokud to člověk sám nevyzkouší, pravdu nezjistí...