Jak se říká: napřed práce, pak zábava. Jakmile je práce hotova, člověk přepíná pomyslný vypínač z režimu VÝKON na režim ODPOČINEK. Při něm má tělo nabrat síly na další den. Jak ale vyplnit čas při odpočinku? Můžeme spát, číst nebo dělat cokoli jiného, při čem lze relaxovat. Při jakékoli takovéto činnosti (a při shodě jistých okolností) můžeme také zažít nějaké to dobrodružství. A co že to vlastně dobrodružství je? Pro někoho může být dobrodružství flirtování s osobami opačného (to však není podmínkou) pohlaví za partnerovými zády. Pro jiného může být dobrodružství třeba pouhý přechod silně frekventované komunikace. Mám kamaráda, který, když chtěl prožít dobrodružství, navštívil jak se říká „na blind“ na několik týdnů Severní Vietnam. Proč ne. Spousta lidí však více než akčnímu dobrodružství prožitému na vlastní kůži dává přednost dobrodružství prožitému pouze ve své fantazii. A k tomu je tu dobrodružná literatura a snad i proto je tak oblíbená. Nač se někam trmácet a riskovat špatné počasí, přepadení a podobně, když máme možnost prožít napínavé chvíle v teple a pohodlí svého oblíbeného křesla při čtení nějakého kvalitního románu. Třeba zrovna tohoto... Druhý román amerického spisovatele Jamese Rollinse nás pro změnu zavede opět do podzemí, kde se, stejně jako v předchozím románu Podzemní říše taktéž odehrává převážná většina románu. V této knize zažijete taková dobrodružství, o kterých se vám nesnilo. Hlavní hrdinové po vzoru Indiany Jonese objevují něco, co bylo velmi dlouhou dobu pečlivě skryto a zabezpečeno. Není mnoho románů, při jejichž čtení absolutně zapomenete na vše a naplno se vnoříte do děje, který vás pohltí takovým způsobem, že se musíte doslova a do písmene násilím odtrhnout alespoň ke krátkému spánku, máte-li vstávat za pár hodin do práce. Autorů dobrodružných románů jsem vyzkoušel opravdu mnoho. Ale James Rollins je u mne rozhodně číslo jedna. Tato kniha se mi zdála již propracovanější a styl Jamese Rollinse začíná nabývat na kompaktnosti a specifičnosti. V některých příbězích jakoby nemůžete uvěřit tomu, co se vám snaží autor nabídnout. Zde se může jednat o stejný případ. James Rollins dokáže totiž tak moc popustit uzdu své fantazii, že někdy jen čtete s otevřenými ústy a kroutíte nevěřícně hlavou. Snaží se o tak neskutečný příběh, až to někdy možná trochu přehání. Ale zase na druhou stranu se přece hovorově říká: val to do nás pod tlakem. Možná autor zná toto úsloví a v souladu s ním i jedná... ----- Ve svých názorech na první román Jamese Rollinse - Podzemní říše jsem uvedl, že se jedná o dotisk. Když jsem se poté zpětně podíval, nikde jsem žádnou informaci o tom, že by se jednalo o dotisk nenalezl. Tímto bych se tedy chtěl omluvit všem, kteří si tuto chybu uvědomili za nepřesnost, ke které zřejmě došlo mou nedbalostí, nepozorností a zbrklostí. Nejedná se o dotisk, ale zřejmě (kupodivu) stále o staré zásoby. Vše ostatní, co jsem napsal je však pravda a nic než pravda.