Na příběhy, které dokáží čtenáře doslova pohltit se nezapomíná. I tak se dá zpětně posoudit kvalita jakéhokoliv díla v minulosti přečteného. Právě tím, zdali si na nějakou knihu i po mnoha letech dokážete ještě vzpomenout a vybavit si její detaily, se dá zpětně hodnotit. Právě tak jako její význam a vliv na další knihy, které přišly po ní a které z tématu v ní použitém mnohdy čerpají. Skutečnost, kdy jsem minulou část tohoto dobrodružství (Ráj pirátů), kterou jsem musel číst s neustálým vnitřním přesvědčováním, že se jedná o cokoli jiného, jen ne o pokračování Planety smrti, již v tomto případě neplatí. Tato kniha je věrna tradici série a jde (konečně) ve šlépějích původní trilogie Harryho Harrisona. Jason, pobývající momentálně na planetě Jamajka ve společenství pirátů, které vede Henry Morgan, připravuje útok flibustýrů na planetu Pyrrus. Tím však proti sobě poštve některé Pyrrany, kteří byli doposud jeho přáteli, avšak nyní jich o tomto přátelství začíná mnoho pochybovat či je dokonce s kletbami u úst odmítat. Nikdo přesně neví, co má ve skutečnosti Jason v plánu, ale tuší, že to vše může (a pravděpodobně to tak také dopadne, pokud něco neudělají) špatně skončit. S válkou na Pyrru související galaktická loterie, která dá komukoliv šanci vsadit si na výsledek, některým Pyrranům leží v žaludku, a s ní i Jason, který je jejím iniciátorem... Již jen obálka, jako by každého, kdo ji spatří a porovná ji s obálkami předchozích tří titulů, nabádala, že tentokrát půjde o víc (kdo si počká, ten se dočká). Prostřednictvím této knihy se opět dostáváme na planetu smrti, na které probíhá nová válka. Tentokráte však nebojují Pyrrané sami, ale za ně (a proti nim), pod Jasonovým dohledem bojují flibustýři z planety Jamajka, kteří disponují mnohem dokonalejší technikou a (stejně jako Pyrrané) potěšením z boje, což je doslova vražedná kombinace. Takto nějak jsem si pokračování legendární série o planetě smrti představoval. Tuto knihu, jako by psal někdo úplně jiný. Akcí nabitý děj, ve kterém na planetě Pyrrus opět probíhá totální válka mezi tamějšími životními formami a člověkem. Žádné nudné pasáže a žádný bezobsažný děj. Zapomeňte na předchozí knihy, které byly všelijaké, v této knize opět skutečně o něco jde. Zde se nestane, že byste četli stránku za stránkou a říkali si: Sakra, kdy už se konečně začne něco dít? V této knize se stále něco děje a to je jen dobře. Opět jsem se vrátil do dětských let a připomněl jsem si atmosféru původní trilogie i pocity, prožívané při čtení jejích jednotlivých knih. Trocha nostalgie ještě nikoho nezabila a není nic špatného na tom, si čas od času připomenout něco, co skutečně mělo šťávu a co nás dokázalo zaujmout. Jak se říká: Konec dobrý, všechno dobré. Po této knize opět nahlížím na Planety smrti jako na akční dobrodružství a ačkoli posledním třem knihám nikdo relativní nezáživnost již nevezme, tato poslední opět nalezla správnou cestu...