China Miéville je autor, který mě dokázal na první přečtení zaujmout. Před několika lety jsem díky románu Nádraží Perdido objevil jeho mistrovství a od té doby jeho práci sleduji. Zajímavé a netradiční světy, které díky jeho fantazii ožívají v plné síle, mají potenciál vtáhnout vás nekompromisně (ale naprosto bezbolestně) do děje a dlouho vás nepustit zpět. Dlouho proto, že Miévillova díla jsou většinou dosti objemná. Jeho knihy vám skutečně nějakou chvíli vydrží (mnohem déle než je dnes obvyklé), neboť se jedná doslova o pěkné bichle. Skutečně silné romány nečiní Miévillovi žádné problémy. Byl jsem však zvědav, jak je tomu u kratších prací. Nepočítám se mezi příznivce povídkové tvorby obecně. V mládí jsem (většinou v časopisech) povídky četl rád a s chutí, ale v dnešní době dávám přednost delším příběhům, ve kterých má autor mnohem více prostoru k rozvedení látky. Ačkoli je pravda, že každý nápad nemá potenciál na kvalitní román, zatímco třeba na povídku naprosto postačuje. Každopádně záleží pouze na autorovi, co z každé myšlenky dokáže vyždímat. Když držíte tuto knihu v ruce, nic vás na ní nepřekvapí. Klasický laserovský formát, provedení, kvalitní obálka - vše dle standardů, na které jsme od tohoto plzeňského nakladatelství a ediční řady zvyklí. Ilustrace Edwarda Millera na obalu je jednoduchá a jakoby hrubá – atmosféru knihy pouze naznačuje, avšak vystihuje ji naprosto dokonale. Tento devátý svazek z edice New Weird obsahuje čtrnáct prací, z nichž některá povídka vás osloví více, jiná méně - tak to již u většiny povídkových sbírek chodí. Ovšem všechny povídky obsahují cosi zneklidňujícího, jakési povětšinou temné poselství, které jako by na první pohled o ničem nevypovídalo. Však již na druhý čtenář zjistí, že mají něco do sebe. Mnohé z povídek jsou opravdu nadmíru zajímavé. V nich jsem jakoby cítil to, co většinou pociťuji například u příběhů Stephena Kinga, které mám rád. Nejsou sice tak propracované ani nepůsobí nijak zvlášť úzkostlivě, ale obsahují prvky, kterými mne opravdu zaujaly. Například Míčkovna, Jednotlivosti či Odlišná nebe. Šťastné a veselé jsou naopak jen jakási vánoční hříčka, u které však zažijete (jako u jediné povídky v této sbírce) spoustu legrace. Milovníci Miévillova cyklu Bas-Lag dozajista přivítají povídku Jack, jejímž prostřednictvím opět navštíví známá místa. Ve sbírce se objevuje i jakýsi jednoduchý komix, který je dle mě nejslabším kusem sbírky. Ale musím zmínit, že nejsem příznivcem komixů a tak můj názor nemusí mít žádnou váhu. Naštěstí tento příběh zabírá jen jedenáct stran a tak se dá jednoduše přehlédnout. China Miéville dokáže být velice originální a právě v této povídkové sbírce dokazuje, že to není pouze výdobytkem jeho románů. Většina povídek je tak nevšedních, že skutečně dokáží zaujmout jak svým nápadem, tak svým stylem. Různorodost je pojem, který asi nejlépe vystihuje skladbu této knihy. Nestane se, že byste našli dvě byť jen rámcově podobné (co se obsahu týče) povídky. Musím se přiznat, že jsem i nad touto knihou zpočátku cítil trochu nedůvěry a pochybností. Ty se však po nějaké době rozplynuly a byl jsem skutečně mile překvapen. Znám Chinu Miévilla a vím, co od něj mohu očekávat, ale nikdy bych nečekal, že se i u jeho povídkové sbírky budu tak dobře bavit. Co dodat na závěr? Člověk, při čtení oslavných komentářů uznávaných autorů či jiných lidí, pohybujících se kolem fantastiky a pějících na knihu samou chválu, dokáží člověka mnohdy zarazit. Většinou jsme od přírody podezřívaví a víme, že jakmile se něco vehementně vychvaluje, s kvalitou to může být (a ve většině případů také je) doslova všelijak. Sice se říká, že kvalitní věci reklamu nepotřebují, avšak to není pravda. Klady vždy stojí za vyzdvihnutí a je třeba je zdůraznit. Co jsem chtěl vlastně říct, je, že opatrnosti není nikdy nazbyt. Je lepší být podezíravý a posléze mile překvapen než věřit ve kvalitu, doufat a těšit se a pak být nevýslovně zklamán. U této sbírky jsem rozhodně zklamán nebyl. I zde China Miéville dokázal, že se na něj lze spolehnout a že má na poli kratších textů co nabídnout...