Devět povídek spojujících detektivní žánr s fantastikou. Najdeme zde několik sci-fi, dvě hororové a dvě fantasy povídky. Jedna je od J. Červenáka a odehrává se v Cařihradu, kdy český žoldnéř Slavoboj vyšetřuje smrt významného císařského hodnostáře (povídka vyšla i ve sborníku Kámen a krev). Druhá nazvaná Dobří, zlí a bohatí J. Špačka se odehrává ve fantasy světě plném elfů, trolů, skřetů, hobitů a trpaslíků. Ve městě byl zavražděn královský výběrčí daní Kluge, vyšetřováním je pověřen Řád paladýnů sv. Bernarda (to „y“ není překlep:)). Ukazuje se, že na jeho smrti mohlo mít zájem více skupin. A všichni ti elfové, skřeti atd. jsou do toho nějak zamotaní. Detektivní zápletka se tu ztrácí v poněkud zmatené změti dějových linií, v nichž není problém se ztratit, nicméně drsné rozuzlení a konec výsledný dojem trochu napravují. Horor tu zastupují dvě povídky: Ztracená apokalypsa od J. Pavlovského o mizerném detektivovi Fabiánovi, který má pro jeden satanský spolek najít uprchlou dívku, která má porodit Antikristovo dítě. Příběh balancuje na hraně parodie (satanisté jsou tu dost neschopní), příběh je spíše průměrný, hlášky a humor zde tolik nefungují. Vše však zachraňuje několik dobrých nápadů (Fabiánova magie „náhody“) a hlavně opravdu vydařená a vtipná pointa. Druhá kůže P. Kaufnera se pak odehrává v Čechách (konkrétně v Plzni) – bývalý policista Radek se připlete k vyšetřování brutální vraždy. Příběh jde ve šlépějích amerických filmových okultních hororů (spousta špíny, sexu a latexu;)), do českého prostředí mi to moc nesedlo a konec je provedený moc narychlo. V Čechách se odehrává i dle mého nejlepší povídka (které i nejvíc sedí přízvisko „detektivní“) Případ rudé gladioly od O. S. Nečase. Kapitán Januš z protidrogového je v nemilosti za zbití zatčeného dealera, tudíž je za trest přiřazen k vyšetřování zmizení mladé dívky z bohaté rodiny. Ta kdysi patřila k sektě Rudá Gladiola, jejíž členové brali zvláštní drogu, jež jim umožňovala měnit tvar. K ruce mu je pak další bývalá členka sekty Žaneta. Svižný příběh s dobrým nápadem a sympatickými postavami, místy i dost akční, ale v českém prostředí mi seděl lépe než předchozí zmiňovaná povídka. A vůbec bych se nebránil nějakému pokračování, přece jen –SPOILER- jeden padouch prchl.;) Ze zbývajícíh povídek se mi ještě hodně líbil úvodní Stačí vyndat nejtek J. Velínského, vtipný příběh z budoucnosti, v němž v podniku Univerzum bezpečnostní technik Mike zjišťuje, co je zač tzv. průvan – díry do reality. Opět vydařená pointa. Povedený je i Muž, který vypil robota J. Pecinovského – v níž se hlavní hrdina Štěpán probere s opicí v bytě kamaráda, jehož mrtvé tělo leží vedle něj a na dveře klepe policie. Naštěstí Štěpán opravdu v jedné lahvi vypil tekutého robota a tak získává doslova superschopnosti (rychlost, síla, blesková schopnost analyzovat), což mu umožní prchnout a najít pravého viníka. Konec sezóny v Ponorce J. Rečkové o mejdanu skupiny mladých lidí v ponorce předělané na bar, v niž někdo začne jednotlivé členy zabíjet zaujme spíše než příběhem samotným vykreslením depresivního světa budoucnosti, v němž staří a nemocní nemají místo a jsou popravováni. Závěrečný Lunární potápěč O. Neffa o dobrodružství obchodníka Jakuba a jeho robota Dědka Čucháka se točí okolo vynálezu jakési ponorky, jež se dokáže potápět do lunárního prachu. Dobrý a svižný příběh, ale těžko ho nazvat detektivním. Celkově jsem měl z knihy dobrý dojem, většina povídek (z nichž každá je jiná – námětem i stylem vyprávění, tuto různorodost považuji za velký klad) je nadprůměrná, nejslabší mi přišla Druhá kůže. Celkově čisté 4*.