Výborná vlkodlačí série, i když hlavní hrdinka vlkodlak není :) Doufám, že Fantomprint vydá všechny díly a přidá i sérii Alpha a Omega.

Rozhodně nejde o Stmívání s vlkodlaky místo upírů. Mercy není žádná ufňukaná teenagerka a vlkodlaci v Měsíční písni nejsou žádní mazlíčci do postele, ale tvorové, v nichž se kloubí divoká agresivita a sociální rozvrstvení vlků s lidskou touhou po moci a uznání. Ale nechybí zde ani uhlazení a intrikánští upíři, mocní mágové, gremlini a všelijaká další fantasy havěť. Ti nebezpečnější jako upíři a vlkodlaci musí své pravé já ukrývat, jiní, na první pohled neškodní vystoupili na veřejnost a teď žijí povětšinou v rezervacích. Jenže všechny tyto bytosti jsou uprchlíci ze starého světa, z Evropy, odkud je vyhnala nemilosrdná inkvizice. Před nimi však Ameriku obývalo mnoho jiných magických bytostí a s nimi museli noví přistěhovalci svést tuhý boj, který nakonec vyhráli. Jednou z těchto původních bytostí, kožoměncem, je i Mercy Thompsonová, hlavní hrdinka románu. Mercy je pěkně drsná holka. Jak by jinak měla fialový pásek z karate a pracovala jako automechanička ve vlastní dílně? V jejím případě to navíc není všechno. Umí se změnit v kojota, dětství strávila ve vlkodlačí smečce vedené Branem Morakem, nejmocnějším vlkodlakem ve Spojených státech, a místo výpalného opravuje upíří mafii auta. Její nejoblíbenější zábavou je provokovat svého souseda Adama, alfu smečky z Tri-cities. Je velice svobodomyslná, drzá a tvrdohlavá, což přivádí přísně hierarchizované vlkodlaky, pro které je emancipace žen sprosté slovo, k šílenství. Prostě skvělý charakter pro románovou postavu a naprosto nevhodný pro partnerský život. Ale přestože je to holka od rány, umí být i citlivá a dobrosrdečná, takže když k ní do dílny přijde mladý vlkodlak Mac a požádá o práci na černo, nezaváhá a přijme ho. A co víc, dokonce mu chce zprostředkovat začlenění do místní smečky, jenže všechno se ošklivě zvrtne a jednoho večera Mercy najde na prahu svého domu Macovu chladnoucí mrtvolu. Aby toho nebylo dost, několik vlkodlaků pěkně zřídí Adama a unese jeho dceru. Mercedes pak nezbývá nic jiného než požádat o pomoc ve smečce, kde vyrůstala, a tím pádem čelit hned celé sbírce kostlivců, kteří do té doby spokojeně bivakovali v jejím šatníku. Ten největší z nich nese jméno Samuel a kdysi dávno od Mercy dostal dost nevybíravě košem… Že je kniha psána ženskou autorkou, čiší skoro z každé stránky, ale naštěstí spisovatelka nesklouzává do přeslazené romance, i když si neodpustila klasický milostný trojúhelník a mnoho dalších komplikovaných citových vztahů. Stejně tak je to patrné i z popisu postav, kde vždy najdeme přesný popis toho, co má kdo na sobě a s jakým přízvukem mluví, až to místy působí směšně. Ženský rukopis je cítit i za motivací hlavního záporáka, která je mnohem více lidštější a malichernější než se na první pohled zdá. Děj je protkán množstvím zvratů, přičemž většinou jde o zvraty nejen nečekané, ale i nepochopitelné, alespoň bez zpětného autorčina vysvětlení. Dynamičnost příběhu má tady rozhodně navrh nad jeho logikou, ale to čtenáře nemusí nijak zvlášť trápit, vždyť nejde o detektivku s kníratým Francouzem, ale o moderní městskou fantasy se sličnou slečnou. Ale největší obdiv si u mě autorka vydobyla perfektní propracovaností vlastního světa, která nezahrnuje pouze současnost, ale sahá i hluboko do minulosti. Vrcholem je pak velmi dobře ztvárněná vlkodlačí psychika a společenské uspořádání, které, ač prokreslené do nejmenšího detailu, působí velice funkčně a realisticky. Kniha sama trochu klame tělem, respektive vazbou, protože v hardbacku člověk většinou očekává více „hoch literaturu“, zatímco Měsíční píseň je, jak už skvělá obálka napovídá, spíše oddechovým čtením, i když toho nejvyššího ranku. A tak těch necelých tři sta stránek sfouknete během jednoho víkendu. A budete se u toho náramně bavit. Upíři jsou mrtví, ať žijí vlkodlaci!

Tak doufám ve vydání všech knih od PB. Je to skvělá spisovatelka.

Podobně jako v příbězích Anity Blakeové, i ve světě, jenž nám předkládá P. Briggs, existují vklodllaci, upíři a další podobné bytosti, lidstvo o nich ví a určitým způsobem je akceptuje a oni se tudíž začlenili do společnosti – což pro ně znamená, že žijí ve vlastních čtvrtích. Ti, kteří něco takového odmítají podstoupit (resp. ti opravdu mocní) svou pravou podstatu zatajují – takoví vlkodlaci zatím svou samotnou existenci doposud úspěšně tají. Sama hlavní hrdinka (vypravěčka příběhu) Mercedes je kožoměněc – mění se v kojota. Ostatně k vlkodlakům má poměrně blízko – v dětství vyrůstala ve smečce Brana, nejmocnějšího vlkodlaka v USA (přitom se stihla – nešťastně – zamilovat do jeho syna Samuela). Nyní se v jednom malém městečku ziví jako automechanik (má vlastní dílnu), sousedí s alfou místní vlkodlačí smečky Adamem, přátelí se s upírem Stefanem. Jednoho dne k ní přijde mladík Mac, který se ukáže být rovněž vlkodlakem – ještě neprošel první transformací a okolnosti o jeho stvoření jsou podivné… Pak je jedné noci Mac zabit a Adamův dům je přepaden. Sám alfa je pěkně zřízený a jeho dcera je unesena. Mercedes tedy naloží Adama do dodávky a odjíždí požádat o pomoc Brana a pátrat po únoscích. Postupně se do toho zamotává víc a víc a situace se ukazuje být mnohem složitější a nebezpečnější než se na začátku zdálo. Příběh se sice rozbíhá jen pozvolna, ale jakmile se Mercedes pustí do pátrání, vše se pěkně rozjede, a i když se děj odehrává během několika málo dní, příběh rozhodně není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát, naopak má celkem slušnou, skoro detektivní zápletku. Navíc se toho hodně dozvíme o vlkodlacích i upírech. Ve srovnání s podobnými knihami o Tině Salo, nebo Anitě Blakeové mi charakter Mercedes přijde nejsympatičtější – punc „holky odvedle“, která se do ničeho neplete, pokud není přinucena vnějšími okolnostmi, mi sednul více než zmíněné drsňačky. Tedy ne že by Mercedes byla nějaké ořezávátko – jak bylo napsáno přede mnou, má fialový pás v karate a i ve své kojotí podobě se umí slušně ohánět. Ani si nijak neláme hlavu s autoritami, a příkaz/varování „to nedělej“ na ní má ve většině případů opačný účinek. Ženský rukopis je tu také hodně znát – postavy tu hodně rozebírají své city a pocity (mj. problémy homosexuálního vlkodlaka a jak přijme pravdu jeho lidský přítel), dokonce nám v závěru vzniká i -SPOILER- milostný trojúhelník Samuel – Mercedes – Adam. K červené knihovně to však nesklouzává. Závěrem – při čtení jsem se bavil, potěšilo mne, že stejně jako u Rialliny hry se autorka s nějakým vysvětlováním nezatěžuje více, než je nutné a děj proto po slabším rozjezdu pěkně odsýpá.