přestože mám Gemmella ve velké oblibě, jeho makedonská duologie mě příliš nenadchla. nejde o to, že by se jednalo o něco zcela odlišného a neslučitelného s jeho předchozí tvorbou. Naopak, takřka okamžitě člověk pozná, že tohle prostě je GEMMELL - v dialozích, popisech bojů, drobných epizodách z "všedního" života hrdinů, systém magie a přátelé na obou stranách barikády. Problém je v tom, že motivy, které jindy tvoří páteř celé knihy, jsou zde načrtnuty a skoro spěšně opuštěny, aniž by mohly náležitě zapůsobit. Jakoby se autor spolehl na svůj um a čtenáře, který si emoce do scén dosadí sám na základě předchozích gemmellovek. Místy to funguje, ale pouze místy. Např. v linii Gorgony. Stejný problém dolehl i na Meče noci a dne, ale tam se vše podařilo zachránit postavami. Zde sice máme Parmeniona, ale ten se od jiných postav liší pouze zasazením do antických reálií. Pokud jim neholdujete, bude vám splývat s jinými. Celkově se však nejedná o špatnou knihu. Jen by si v ní spousta věcí zasloužila rozvést - Lev makedonský byl sice podobný, ale alespoň sevřenější, Temnému princi by posloužilo rozdělení do dvou svazků. Takto se nám místo mírně nadprůměrného Gemmella okořeněného antikou dostává pouze kniha, kterou se sice zabije čas při dlouhé cestě vlakem, ale u které vás nebude mrzet pokud se k ní u nikdy nevrátíte.