Sbírka povídek obsahující nejrůznější příběhy autorových hrdinů. Mimo povídek „Věrozvěsti“ a „Pekelníci“ jde o příběhy už jednou vydané, ať už v nějaké antologii neb časopise. Úvodní povídka „Vládce stříbrného luku“ nás zavádí na území Čech, v nichž Bivoj se svým bratrem musí odložit stranou spory s kmenem Jezevců a společně se postavil obživlému rohatému bohu Kernunovi. V „Kapce krve“ vystupuje jediná autorova ženská hrdinka, čarodějnice (zaklínačka) Mirena. Spolu s dalším čarodějem musí vyřešit záhadu mizení horníků ve stříbrných dolech pod Sitnem. Ve „Věrozvěstech“ jak už název napovídá, se setkáme s Konstantinem a Metodějem, kteří jsou zrovna na cestě na dvůr velkomoravského knížete. Jenže jistí lidé si obrácení Moravanů na víru z rukou byzantských vyslanců nepřejí, a tak je pro oba bratry dobře, že do děje zasáhnou staří známí Rogan a Goryvlad. Pobavila mne zde (v dobrém smyslu) charakterizace obou soluňských bratří – Konstantin je hluboce věřící křesťan s odporem k boji a zabíjení, zatímco bývalý voják Metoděj se nerozpakuje postavit nepřátelům s mečem v ruce. Dojde i na setkání s Morenou a nějaké to zmrtvýchvstání. Setkání se starými známými potěšilo, ale popravdě jde o nejslabší příběh těch dvou – doporučuji spíše sbírku „Válka s běsy“. „Strážce hvozdu“ vyšel v antologii „Písně temných věků“, kde jsem ji také okomentoval. Akční příběh boje kmene vratičů proti Kyjevanům. V následujících dvou příbězích vystupuje Ilja Muromec se svým varjažským přítelem Thorgilem. V „Černém srdci“ pomáhají paní Malachitové věže získat zpět ukradené Černoglavovo srdce. Chtějí tak oživit dávného běsa. Od příjezdu k věži je celý příběh vlastně jedna velká akce! V „Doupěti řvoucí smrti“ se oba hrdinové postaví proti obřímu lidožroutovi Slavíkovi, který na kupecké cestě přepadá kupecké karavany. Pohled do jeho „spižírny je obzvláště nechutný.:) Titulní povídka „Kámen a krev“ tak trochu vybočuje z řady – jde o detektivní příběh zasazený do Byzantské říše. Český bojovník Slavoj tu vyšetřuje vraždu významného hodnostáře, osobního přítele byzantského vládce. Samozřejmě dojde na magii a akci. Sbírku uzavírá příběh kapitána Báthoryho „Pekelníci“. V ní se Báthory spolu s kozákem Voroninem (jejichž setkání autor slibuje popsat v chystaném druhém dílu Báthoryho dobrodružství) postaví v jedné horské vesnici martalovské tlupě přezdívané Pekelníci. Krátký akční příběh vrcholí střetem ohnivého džina s vodníkem. Souhrnně řečeno jde o kvalitativně vyrovnanou sbírku příběhů, vhodnou zejména pro ty, kdo do světa Červenákových hrdinů teprve pronikají, ale potěší i jeho fanoušky, byť ti se s většinou příběhů už jistě někde setkali. Za vrchol sbírky považuji obě Muromcova dobrodružství a poslední dva příběhy, naopak nejslabší (ale stále nadprůměrné kvality) jsou dle mého „Kapka krve“ (přišla mi taková „obyčejná“) a „Věrozvěstové“ (nějak to s tím oživováním a unikáním smrti není ono:)).