U této knihy se nedá než souhlasit s plným počtem. Pokud je warhammer drsný a krutý svět, kde Temnota čeká na každého, je tato kniha čistou esencí. Příběh dvou členů říšské armády, jejichž osudy rozdělí invaze Chaosu je dosti depresivní čtení. Abnett nezastírá, že válka je rychlá, krvavá, špinavá a smrtelná. Plná hnusu a bolesti, absolutní krutosti a marnosti lidského osudu. A nadto si hraje se čtenářem - původní rozložení sympatií mezi dvěma protagonisty se postupně mění a jestli se Abnett v nějaké ze svých u nás vydaných knih přiblížil Velké (bez despektu) literatuře, je to právě zde. K tomu cit pro Kislevské pláně a akci, soustředění se nikoliv na magii, ale šílenství uvnitř duše...Opravdový skvost temné fantasy - a to nikoliv pouze v kontextu knih ze světa Warhammeru.

Jízda mrtvých je samostatným příběhem ze světa Warhammeru, jehož povedený cover má na svědomí (stejně jako v případě Zabíječe bestií i upírů) Adrian Smith. Dana Abnetta není třeba fanouškům Warhammeru nijak blíže představovat, je spoluautorem Ulrikových kladiv, několik příběhů stvořil spolu s Mikem Lee a sám napsal Smrtící náklad a několik knih ze série 40 000. V úvodu knihy se setkáváme s dvojicí hlavních hrdinů – vojáků sloužících u jízdní jednotky říšských hulánů. Na rozdíl od anotace jsem neměl pocit, že by šlo o nejlepší přátele, ale jejich společný původ budoucí děj obzvláštňuje a má nepochybně vliv na výsledek finálního střetu. Po drtivé porážce říšské armády u Žedevky se cesty obou vojáků rozdělují a děj se větví na dvě zcela oddělené linie. Zatímco z nabubřelého Gerlacha Heilemana se pobytem mezi rotou kislevských kopiníků v širé stepi stává přemýšlivý a pokorný bojovník, Karl Vollen zajetím mezi kurganskou hordou může ztratit mnohem víc, než jen svůj život. Na jedné straně se setkáváme s reáliemi života v drsné stepi a úsporným způsobem prožívání čehokoli (včetně oplakávání bojovníků již při jejich odchodu do boje), na straně druhé se nabízí vhled do hierarchie hordy, na souboje mezi jednotlivými veliteli (zary), rituály šamanů i posvátná místa uctívačů Chaosu. Oba hrdinové získávají důležité postavení ve svých jednotkách. Gerlach záchranou praporu roty, Karl vyhranými souboji a náklonností samotného Šara, jenž ho obdaří svou přízní v podobě různých znamení či ztráty paměti. Příběh od počátku spěje k nevyhnutelnému konci a „uzavření kruhu“, ale velké finále se tak trochu nekoná. Zemře sice několik postav z obou táborů, ale v porovnání s tím, jak se autor podrobně věnoval osudu obou hrdinů po celou knihu, působí závěr poněkud šitý horkou jehlou, aby se děj „rychle uzavřel na potřebném počtu stran“. Celkově se mi mnohem více líbila linie Karla-Azytzeena, ale rozhodně si myslím, že u jiného čtenáře by to mohlo být klidně naopak. Pro zaryté milovníky reálií Warhammeru ještě o hvězdičku navíc …

Pokud vás fascinuje středověk a chcete si ho užít z pohledu opravdového znalce, jakým Abnett Dan určitě je, rozhodně si tuhle knížku nenechte ujít. Jak už název napovídá, půjde tu o smrt. O spoustu smrti způsobené válkou. Mimochodem pokud jste si až dodnes mysleli, že stačí prodělat prachobyčejný bojový výcvik a hned budete na bitevním poli jako doma, spletli jste se. K přežití války totiž potřebujete (krom zmiňovaného bojového výcviku) spolehlivý instinkt, silnou vůli a… překvapivě štěstí. Hodně štěstí. V Jízdě mrtvých sledujeme osudy dvou mladých vojáků na jejich prvním válečném tažení. Moc se mi líbí románový vývoj jejich postav. Tváří v tvář nefalšovanému surovému násilí a smrti, obklopeni nejistotou, ale odhodlaní jít dál a přežít. (Skoro) za každou cenu. Jen jedna věc mi tedy (docela malinko) vadila. Zhruba někde v polovině knížky mi začalo být jasné, jak to všechno skončí a taky to tak bylo. No ale nevadí. Už kvůli všem skvěle vytvořeným postavám (autor při tvorbě charakterů neznal vedlejších rolí) se ke knize určitě zase rád vrátím. Jen si mezitím přečtu trochu té obvyklé fantasy „slaďárny“, kde nakonec všechno dopadne dobře. A pak se zase s chutí a rád nechám vhodit knihou Jízda mrtvých do palčivé reality skutečného středověku.