Ukázku z knihy - http://jfk-fans.ic.cz/clanky.php?id=80 a Rozhovor s autorem - http://jfk-fans.ic.cz/clanky.php?id=96

Čeština v anotaci není úplně v pořádku, že? Trocha diakritiky a rozdělení slov by nezaškodily.

Klasickou akční scénou začíná další, tentokráte v pořadí již sedmnácté (jak pěkně se nám tato série rozjela), dobrodružství Johna Francise Kováře. V ní si na úvod jistá kráska vynutí vstup do přísně střežené báze Equilibrii Ferrarius. Za jakým účelem, je zpočátku zcela nejasné, avšak každý fanoušek JFK již minimálně tuší, že to nebude jen tak... JFK tráví svůj (stále) dlouhý čas na moři. Je agenturou postaven mimo službu a vyšetřován kvůli poslední - ne zcela legální - misi. Výsledky z ní byly nakonec více než uspokojivé, avšak metody (opět), použité k jejímu splnění dle některých absolutně neodpovídaly rizikům s nimi spojenými. Figuruje sice na černém agenturním seznamu, ale kvůli energii, vydávané denně celou agenturou na boj proti těm, kteří se snaží uchvátit mnohé světy do svých spárů, již (agentura) nemá kapacitu, která by se mohla (a opět dle některých měla) zabývat "odpadlými" jednotlivci. Nebo je to snad trochu jinak? Již po několika Johnem pronesených větách se čtenář přesvědčí, že stále nestačil ztratit nic ze svého klidu. Byl ostatně vycvičen, aby vše zvládal s přehledem a těchto návyků se, i za dobu jeho působení mimo agenturu, nedokázal zbavit. Po úvodním akčním momentu je John na lodi navštíven agentkou Andreou de Villefort, přilétnuvší bojovým vrtulníkem. Po jisté "muchlovací" scéně přijde na přetřes pro Johna možná důležitá informace, že bude s nejvyšší pravděpodobností navštíven a požádán o pomoc, k čemuž nakonec také skutečně dojde. Po zmiňované úvodní akční scéně následuje delší úsek v relativně nezvykle volném – čtenáře téměř ukolébávajícím – tempu, kdy se nic adrenalinového neděje. Jen JFK sem tam „zaperlí“ nějakou vtipnou průpovídkou, kterou tento, možná až moc poklidný stav, rozvíří. Ostatně na vtipné hlášky, pronášené ostřílenými hrdiny v jakékoli situaci, jsme si u této série již mohli zvyknout. Se statutem agenta vyšetřovatele se speciálním pověřením všichni skáčou, jak John píská, což pro něj (ani pro čtenáře) není zrovna standardní situace. John musí překonat hlubiny kosmického prostoru, aby se dostal tam, kde má vyšetřování provést. Dá se říct, že John byl již všude, kam se dostat mohl: na pevné zemi, ve vzduchu, pod vodou a konečně i ve vesmíru. Téměř až v polovině knihy se dozvíme více o útoku, kterému jsme byli svědky na úplném počátku tohoto dobrodružství. Nevím, ale tentokrát se mi nezdál JFK příliš akční. Až na nějakou tu výjimku je to především o dialozích, což na jednu stranu není vůbec špatné, avšak na stranu druhou (po zkušenostech z předchozích dobrodružství) série JFK nikdy nebyla moc „na mluvení“. Spíše než na přemýšlení v ní byl kladen důraz na akci spojenou se zachraňováním světů před zlosyny, kteří je chtěli využít pro své nekalé plány. Možná jsem čekal něco jiného, možná jsem nebyl v takovém rozpoložení, abych mohl sedmnácté pokračování JFK objektivně ohodnotit. Všechny předchozí díly jsem četl a tak se považuji, když ne za fanouška, tak za stálého (věrného?) čitatele, který žádný další díl nevynechá. Sice se k novým dílům příliš nehrnu (čekám, až je na ně chuť či vhodná příležitost), ale na všechny dojde. Dříve či později... Když se řekne JFK, nevybaví se mi žádné filozofické dílo, jen něco, nad čím lze strávit (většinou) pár příjemných chvil. Čekal jsem na tyto příjemné chvíle, avšak ty se ne a ne dostavit. Někdy jsem se musel poněkud obtížněji (pracněji) prokousávat textem, kde snad jen občasné vtipné průpovídky a dialogy vám hledanou zábavu dokáží zprostředkovat. Po nějaké době čtení tohoto příběhu se totiž zdá, že veškerou očekávanou akci a napětí nahradil humor, který je téměř všudypřítomný a víceméně splňuje požadavky obecně na něj kladené. Co se naopak tomuto příběhu musí nechat, je technická složitost. Na čtenáře se doslova valí „tuny“ informací, ať se jedná o zbraně, cestování vesmírem či různé technologické vychytávky, kterými se někdy prokousat, aby z nich člověk něco hodnotnějšího pochytil, dá trochu námahy. Až závěrečná třetina příběhu nasadí rychlejší tempo a události se dají do běhu. Přitom zjistíme, že i takového „borce“, jakým JFK bezesporu je, lze v jistých situacích zastihnout nepřipraveného a vyvést jej z míry (jako naprosto každého muže), avšak takovéto okamžiky jsou spíše výjimečné. Konec sedmnáctého dobrodružství agenta JFK je klasicky neuzavřený... Za příběhem Renegát následuje ještě samostatná povídka Martina Stručovského Agent Vincent Vega - Slzy bohů. To je však jakási splácanina, která Renegátovi nesahá ani po kotníky a popravdě (alespoň dle mého - laického - názoru) nestojí za to ji jakkoli blíže popisovat. Ze všech krátkých prací, „přibalovaných“ občas k hlavním příběhům, je dozajista ta nejméně hodná pozornosti. Až by měl člověk sto chutí říct: škoda papíru...