Jedinou autorčinou knihou, kterou jsem do této chvíle četl je román Arien z roku 2003 a nebýt vstupu Karoliny Francové do série o agentu Kovářovi, na dlouhou dobu by u toho nejspíš i zůstalo. Ke knize jsem přistupoval hodně opatrně a bez očekávání. Teď bych rád napsal, že jsem byl příjemně překvapen, ale bohužel nemohu. Děj Věku mloků plyne pomalu a ploše, bez neočekávaných zvratů a překvapení. Nikita není ani zdaleka tak nosnou postavou, jakou byla Andrea de Villefort v Dámské hře a přes několikrát zdůrazňovaný odpor k osobě JFK, se tak vlastně ani nechová. To ,co se táhlo jako šňůra románem Arien a co mě spolehlivě odrazovalo od dalších knih Karoliny Francové, byla jakási romantická představa o citech, které dřímají v hlavě hlavní záporné postavy. Není nic otřesnějšího, než když lord X-Hawk zamilovaně hází očima. Celý příběh tak vyznívá jako snaha polidštit hlavního záporáka, který v dosavadních dílech působil jako strůjce veškerých neštěstí na všech paralelních světech. Kniha Věk mloků však kromě stejnojmenného příběhu obsahuje ještě jeden, kratší povídku Zřídlo moci. V hlavní roli se tu opět představí lord Xavierus Hawk, ještě coby studující mladíček, který ale už v té době skvěle zvládá schopnost manipulovat se svým okolím. Povídka vlastně vypovídá o tom, co předcházelo vzniku samotné agentury Equilibri Ferrarius a proč je Andrea de Villefort svému úhlavnímu nepříteli zavázána. Vzhledem k tomu, že se jedná vlastně o jakýsi prequel, který předchází celé sérii, je jasné, že se zde JFK nemůže objevit. A svět div se, tahle povídka najednou funguje. Čtivost oproti prvnímu příběhu jde závratně nahoru, všechno do sebe zapadá, nuda tu nemá místo a jednání postav má hlavu a patu. Pokud by celá kniha vypadala jako Zřídlo moci, neměla by absolutně chybu. Závěrem lze napsat, že takřka šedesáti stránková povídka Zřídlo moci je důvod proč byla tahle kniha vydaná a Věk mloků je jen jakousi vatou, která natáhla počet stran na nakladatelem požadovaný limit. Jako samostatná kniha by tenhle díl série neobstál, ale vzhledem k tomu, že se jedná právě o část seriálu určitě si najde místo v knihovnách u všech, kteří osudy paralelních Zemí a dějů sledují. Je přece nesmysl narušit si číslování.

Mí předchůdci se k toumto dílu vyslovili poměrně dost kriticky, takže se pokusím nastínit, proč tuhle je podle mě tenhle díl stejně dobrý jako většina. Za prvé velice oceňuji změnu pohledu. JFK pohledem ženy a ještě k toum ženy, která ho obviňuije za smrt milence. Je to skvělý nápad, kteý se ještě víc zúročuje tím, že celý díl napsala žena. Za druhé nemám pocit, že by tomuto dílu scházela akce, to určitě ne. Možná není tak vtipný jako ostatní, ale vzhledem k situaci jaká nastala po Tmené série se není čemu divit. Autoři prostě přitvrdili. No a konečně nejdůležitější informace pro opravdové fan série JFK, dozvíte se mnoho o X-hawkovi, který zde poprvé vystupuje jako propracovanější postava a ne jenom ten "velký, zlý a úhlavní nepřítel". V povídce se pak něco dozvíme vzniku agentury. Tedy o jednom z možných způsobů...přece byste nechtěli, aby v tolika různých paralelních dimenzích nekolovaly drby, že ne?

Ano, musím souhlasit s jindrou, když x-hawk je v ústraní jeví se jako zajímavá postava, takhle vypadá jen jako jeho odvar. Divím se, že to Žamboch s Procházkou nechali projít, ale což, třeba to byl jen takový "krok stranou" :-)

Nikita Bernstein má v plánu vyhledat agenta Johna Francise Kováře. Ne, že by vyloženě chtěla, ale musí. V její krvi totiž koluje jakási nemoc, kterou z akce v jiném světě donesl její přítel Pasqual De Cato a kterou se zjevně nakazila. Pasqual sám šest dnů po návratu do domovské reality zemřel a ona nechce skončit stejně. Po menší nepříjemnosti, kdy v parku narazí na sexuchtivého neznámého muže a jeho zpacifikování (lze-li tak nazvat nůž vražený do dutiny břišní) se dostaví na adresu, kde by měl JFK dle jistých, úzkým okruhem lidí tajených informací přebývat. Skutečně ho tam najde a vypoví mu svůj příběh. Jelikož John (i ona) ví, že Agentura by se jí snažila (hlavně ve vlastním zájmu) pomoci, ale nemusela by to pro Nikitu vyhrazeném čase stihnout, se jí nakonec rozhodne pomoci. Musejí se vydat do světa, odkud se Pasquale vrátil a pokusit se najít tam pomoc. Průchod se otevře na Petříně přesně v 22:45. Ze šatníku své přítelkyně jí opatří jiné oblečení. Když před domem zastaví tři policejní auta, usoudí oba, že je nejvyšší čas se ztratit... Karolína Francová je první žena v cyklu JFK. To znamená, že na ní leží tíha zodpovědnosti vůči čtenářům, respektive fanouškům této série, dodržet styl a jistou úroveň předchozích příběhů. Ačkoli dodržet zavedený drsnější, řekněme mužský styl, by mohl být pro ženu problém. Žena obecně vidí věci z odlišných úhlů a zajímá se o trochu jiné aspekty života s city a pocity než muži. Ale dobrodružný akční děj nemůže být pro dobrého autora (ať je to žena či muž) problém a je-li popisován z odlišného pohledu na věc, může to být mnohdy zajímavé a někdy dokonce i docela poučné. John Francis Kovář, který má díky událostem z předchozích dobrodružství na svědomí mnoho milionů lidských životů v jiném světě (na jednu stranu sice pro dobrou věc, ale na stranu druhou se tímto výrokem hájilo již mnoho zločinců a psychopatů ) se sice z vyhnanství dokázal vrátit, ale stále je na agenturní listině nepřizpůsobivých a nepohodlných jedinců a musí žít v ilegalitě, což se nakonec od vyhnanství zase tak moc neliší. Nikita Bernstein má problém. A ačkoli Kováře slušně řečeno nemusí (tzn., že s ním netouží spát ani se s ním kamarádit), poprosí ho o pomoc, neboť on je nejlepší možnou (a snad i jedinou dokonalou) zárukou jejího možného a chce-li se zachránit, tak i nutného úspěchu, který pro Nikitu znamená doslova život namísto smrti. Vyprávění v první osobě může být pro někoho ze začátku trochu netradiční, ale jakmile se pořádně začtete (a to skutečně není problém), již je nevnímáte. Příběh je skutečně trochu netradičně vyprávěn jinou osobou, než je JFK (Nikitou Bernstein), která tím zde působí coby hlavní hrdina. Její pocity a myšlenky, které se jí honí hlavou nám přiblíží i Kováře, který jí dělá na této akci společnost a drží nad ní ochrannou ruku. Příběh odsýpá bez větších zádrhelů jako obvykle, malá vycpávka s mistrovstvím světa v hokeji je osvěžující a pro našince znalé národního hokeje (fanoušky) veskrze zábavná. Válka s mloky, toto dnes již klasické dílo české (celkově, nejen fantastické) literatury od Karla Čapka v tomto dobrodružství opět ožívá a s menšími modifikacemi rozvíjí dané téma. Po přečtení několika (nepříliš pozitivních) názorů jiných čtenářů jsem měl z tohoto dílu trochu strach. Ale musím uznat, že od ostatních se nakonec nijak výrazně nelišil. Druhá část příběhu popisuje seznámení Xaveria Hawka s Andreou de Villefort, zrození lorda X-Hawka a založení agentury Equilibrii Ferrarius. Jak se ukáže, agentura EF vzniká právě z popudu Xaveria Hawka, jehož úmysly nejsou zdaleka tak ušlechtilé, jak všem tvrdí. Je to, jak již bylo řečeno trochu něco jiného, ale žádná vyložená hrůza. Rozhodně to v rámci cyklu JFK nebyl ten nejhorší dosavadní počin...