Ve městě Haven panuje prapodivný politický řád s názvem Demokracie. A kde je demokracie, tak jsou i volby a veškeré taškařice s nimi spojené. Přestože v roli tělesných strážců Jestřáb a Rybářka v minulé knize neuspěli, dostává se jim cti znovu se pokusit pracovat jako osobní strážci. Tentokrát je jim do rukou svěřen James Adamant, kandidát reformistické strany, který má velkou šanci ve svém okrsku zvítězit. A právě proto je jeho život ve vážném nebezpečí, protože dosud vládnou konzervativec, radní Hadcastle chce svoje křeslo obhájit za každou cenu. Autor hodně prostoru věnuje představení jednotlivých hlavních hráčů příběhu, velmi podrobně popíše jejich zevnějšek ( u Jestřába a Rybářky tak činí v každém dílu ) i základní charakterové vlastnosti, popřípadě i něco z jejich minulosti. Jeho práci napomáhá i skvělá titulní ilustrace Luise Roya. Čtenář si tak dokáže hodně věrně všechny hrdiny představit. Kladné a záporné postavy dělí jasně nalinkovaná čára. J&R jsou sice nelítostní a občas použijí hrubou sílu jakoby bez rozmyslu, ale nikdy tak nečiní pro vlastní potěšení nebo touhu po zisku. James Adamant je na tom podobně – ne vždy může používat úplně čisté prostředky, ale to je dáno tím, kde žije a čím se živí. Oproti tomu jeho soupeř, radní Hardcastle je záporák se vším všudy – nic, co dělá , nečiní bez důvodně, za vším hledá možnost, jak se obohatit nebo alespoň získat nějakou budoucí výhodu. I další postavy jsou poměrně jasně rozděleny, i když ne všechny mají úplně čisté svědomí, protože někdo z Adamantových nejbližších je zrádce, který vynáší důležité informace a defraudant, jež se obohacuje na úkor prostředků reformní strany.. Děj knihy se více méně poklidně šine kupředu, aniž by se zde nacházeli příliš hluché pasáže, které by dokázaly nudit. Poměr akce je slušně vyvážený a čím víc se kniha blíží svému konci, je jasné, že se schyluje k velkému finále, ve kterém bude upotřebena každá vhodná zbraň. Potřebnou dávku originality zde zastupuje volební systém umístěný do středověkého fantasy světa, což zákonitě vyvolává řadu asociací s naší současností a mnozí čtenáři si možná oba politiky připodobní k těm, které takřka denně vídají na televizních obrazovkách.