Autorsky oba díly (Vlčí čest a Synové Fenrisu) předvádí solidní navázání na Kingovu práci. Dokonce se auorovi daří místo hrdinské fantasy ve sci fi světě dát knize trochu větší military rozměr - inspirace klasickými military fantasy a historií je několikrát patrná (znalci militarií si jistě vzpomenou při jedné scéně na seriál - knihu Bratrstvo neohrožených) Ačkoliv s knihou jsem byl nadmíru spokojen tragické překlady termínů v obouknihách je předurčujík jedné hvězdiučce. Než tohle tak radši anglicky /visor - vizír, techmarine - technomarína, plamenové zbraně/. Například autor překladu (u Vlčí cti) překládá taktické názvy /jako předchozí překaldatelé/ a pak v textu nechá takové perly jako stubber nebo augur. Kromě toho knihy neodpovídají (mám pocit) ani sobě navzájem natožpak třeba s Hvězdným vlkem: Madok - Madox). Gramatiku si nedovolím posoudit Prostě se obrňte trpělivostí - knihy jsou to dobré. P.S. je zajímavé jak BL kálí na kodex Dark Angels :-D

Knížky pěkné a jsem potěšen že navázání na Kinga bylo takto "úspěšné". A jen nevím jk chápat tohle "Po akci nabitých Synech Fenrisu uzavírá Vlčí čest strhujcí příběh Ragnara Černé hřívy." jako že Ende? jen 6 dílů a konec?????? :-(((

Asi mě budou lidé kamenovat, ale mě se tedy víc líbí pokračování Zabíječe. Ano, je to warhammer, je tu Ragnar a stará parta z Vlčího břitu, ano je tu akce na zemi, v džungli, podzemí i ve vesmíru, ale prostě tomu chybí kingova plynulost a energie. Jednotlivé scény prostě navazují, ale napětí nijak zvláště neroste a k umírajícím (a že jich je hodně) si prostě vztah nevytvořím. Stejně tak si nejsem jistý ani tím, že kniha má dost otevřený konec (to mi ostatně vadilo i na posledním Zabíječi) - podle mého je to proti duchu série, ale budiž, třeba je to všechno roujezd před dalším dílem a tam to bude nářez největší. pokud ano, dávám za tři, pokud ne, tak za dvě - Vlčí břit je totiž opravdu vtipná sebranka a četba, u které nemusíte přemýšlet a nenutí vás nadávat nad svou stupiditou se musí ocenit. Synové Fenrisu takovou četbou josu - nejsou výborní, ale své si odvedou, jen mají smůlu, že navazují na práci člověka, který podobný typ příběhů dostal do vínku už při narození. Polarisu patří dík, že vydal knihu současně s pokračováním. A pochavlu si zaslouží i obálka, ale to je u warhammeru zvykem - nejsou nijak estetické, ale mají atmosféru. A ta je drtivá, což se počítá.

Tragédie! Začneme z lehka: nevím jak originál, ale překlad se hemží příšernými stylistickými netvory, fuj! Výrazy jako "baldachýn" působí pseudovznešeným tónem, který bych popsal jako trapas. Autorské duo Lee + Lightner absolutně nezvládá přejmutí charaktrů!!! a další vykřičníky!!! a ještě!!! Heagr s Torinem již nedávájí vzniku vtipných hlášek (až na pár případů spočitatlných na prstech jedné ruky), čímž ztratili své kouzlo. Ragnar působí poněkud rozpačitě. Celkově pokusy o humor u mě končí většinou zdrcenými výrazy, případně vytrháváním si chomáčů mastných vlasů, bože proč?! Dialogy se občas snaží působit vzletně, ale dostanou se pouze na úroveň "debilně". Bojové akce jsou často absurdní! Většinou neodpovídají realitě, sci-fi ani fantasy, pouze se stěží chytají na hollywood. Celé dílo na mě působí dojmem poloamatérským pokusem o pokračování příběhu Ragnara příslušníka kapituly Hvězdných vlků. Nicméně jsem zvědav na příští díl, který si ale rozhodně nekoupím, maximálně si ho stáhnu z netu. V knihovně si jej nevypůjčím, protože pokud bude stejné kvality, tak patrně pozvracím stránky tohoto díla a budu muset zaplatit pokutu (i přestože to patrně onu novelu vylepší). Na konec čistě osobní část: Chápu pohnutku autorů, že Temní andělé jsou z jiné kapituly a jiné planety, ergo jejich jména se nesou v jiném duchu, než seveřanská jako "Sven" či "Strybjorn". Ale jako neznalec detailního pozadí světa warhammer 40k se chci zeptat: vážně mají Temní andělé, tak teploušský jména jako "Elijah", "Jeremiah" a "Nathaniel"? Jaký je vůbec vztah mezi autory?