Děj románu Hvězdná dvojčata [The Rolling Stones, 1952], u nás vydaného nakladatelstvím Leonardo v roce 2003, začíná na Měsíci a jeho hrdiny jsou dvojčata Castor a Pollux Stoneovi (odtud zřejmě český název knihy). Ačkoli je jim teprve patnáct let, jsou to schopní mechanici, kteří mají na svém kontě například mrazuvzdorný ventil dýchací cirkulace, což je pro skafandr určený k venkovním procházkám po Měsíci skvělá vychytávka. Mají v plánu koupit loď a provozovat meziplanetární obchod. Na dva patnáctileté mladíky docela vysoký cíl. Ve zkratce se jedná o příběh o tom, jak se chlapeckého snu, který zpočátku vypadá ukvapeně a nedomyšleně, chytne doslova celá rodina, která v něm najde možnost, jak utéct před stereotypem - v tomto konkrétním případě měsíčního života. Dlouhá dovolená je prostě skvělý nápad. Snaha cestovatelů - navštívit nepoznaný a poklidný kout vesmíru - se však ne a ne vydařit. Kamkoliv dorazí, narazí na nějaké komplikace či nepříznivé skutečnosti, se kterými nepočítali - nepříjemnými úředníky počínaje a přemrštěnými (turistickými) cenami konče... Robert Anson Heinlein je jedním z autorů, kteří mě nikdy nezklamali. Ať již píše o čemkoli, vše má něco do sebe. Píše poutavě a zábavně a při čtení jeho románů se nikdy nenudíte a neříkáte si: Kdy už to skončí? Co více chtít. V tomto románu nám opět servíruje příběh "typické" vesmírné rodiny, v níž má každý "své" starosti a povinnosti. Někdy vše dostoupí vrcholu či se naskytne příležitost rytmus a směr života (alespoň na chvíli) změnit. říká se, že v takovém okamžiku se má příležitost chytit za pačesy, dosavadní život hodit za hlavu a jít vstříc novým dobrodružstvím. A právě něčeho velmi podobného jsme svědky i v této knize. Nikdy nekončící špičkování a místy velmi vtipné dialogy mezi členy rodiny, a jejich, i v těžkých situacích bezproblémové soužití, je ukázkou dobře promazaného stroje, který funguje i za ne zcela příznivých podmínek. V mnoha románech tohoto autora se setkáváme s nezvyklými, leč přítulnými mimozemskými formami "domácích mazlíčků". Ani tato kniha není výjimkou. I zde se seznámíme s jedním roztomilým tvorem, nazývaným "placatá kočka". Jako správnému fanouškovi Star Treku mi neunikla jeho podoba se zviřátkem z epizody Trable s Tribbly [The Trouble with Tribbles, 1967] z druhé sezóny originální série, kde se posádka Enterprise potýká s naprosto stejnými počátečními emocemi a následně s úplně stejnými problémy. Tato epizoda patří k nejvtipnějším a nejroztomilejším v celé sérii Star Treku. Avšak vzhledem k datu vydání této Heinleinovy knihy je okamžitě jasné, kde že se tvůrci Star Treku pravděpodobně inspirovali. Mimochodem způsob, jakým Castor a Pollux vzniklou situaci vyřešili, je velice zábavný a z ekonomického hlediska velice výhodný. Robert A. Heinlein je jedním z autorů, kteří dokáží čtenáře, když ne přímo šokovat, tak v každém případě minimálně znepokojit některými atributy svých prací. Ne každý totiž vnímá autorem popisované běžné situace, přesvědčení nebo vztahy v kolektivu či v rodině stejně jako on sám. Každý čtenář si však musí vytvořit vlastní názor. Každopádně platí, že nad jeho tvorbou se dá popřemýšlet. Jeho pohled na vše kolem je jedinečný a přiznejme si to, i trochu jiný, než u ostatních spisovatelů. V tomto případě rodinný život „jako v armádě“ si dozajista málokdo (v dnešní době) dokáže představit. Již pouhé oslovování otce, kterého za (téměř) každou větou potomci titulují „pane“, se někomu může zdát minimálně zajímavé, někdy až trochu nepatřičné. Na palubě panuje (s některými výjimkami, samozřejmě) téměř vojenská disciplína: Rozkazy jsou od toho, aby se plnily a ne aby se o nich diskutovalo. To si musí celý zbytek posádky, a hlavně Castor s Polluxem uvědomit, a jednat dle toho. Nejmladší potomek, který pomáhá babičce s psaním jejích vesmírných příběhů, zvlášťe s pasážemi, kde se objevuje zabíjení a spousty krve, taktéž není jev běžný. To, co začne jako běžný rodinný výlet se však po čase změní, když jsou žádáni o pomoc při identifikaci a likvidaci jakési infekce na výletní lodi Bůh války. Edith Stoneová je totiž lékařka a s riskantní pomocí (na rozdíl od jejího manžela) ani chvíli neváhá. Tato kniha je opět (jako mnohá jiná díla tohoto autora) až nezvykle humorná. Zhruba v polovině se však na scéně objeví i další běžné emoce, jako je například strach. Strach člověka, který může něčemu pro něj hroznému jen bezmocně přihlížet. Ačkoli se jedná o „pouhé“ rodinné dobrodružství, napětí k jeho konci vám nedovolí knihu odložit, dokud ji nedočtete. Zážitek se dá vyjádřit jedním slovem: Nádhera. Přiznám se, že jsem nic jiného ani nečekal...