Jeden z prvních Simmonsových románů je fascinující především díky své hře s upířími motivy a nacismem. Vše se točí kolem bytostí, které jsou schopné silou vůle ovládat obyčejné lidi - jsou přitom mezi námi od nepaměti a čtenář se s nimi poprvé setká v mrazivé scéně z koncentračního tábora (mimochodem: propojení upírů s nacismem zde pravděpoodobně dosáhlo svého vrcholu). Pak se však přesouváme do let osmdesátých, do USA a sledujeme boj dvou skupin těchto psychoupírů, do něhož se zamotá i několik těch "normálních", kteří měli tu smůlu, že se připletli k událostem a poodhalili, kdo a proč za nimi stojí. Simmons bravurně střídá pomalejší pasáže plné detailů a atmosféry s těmi dynamickými, není pro něj problém nabídnout stostránkovou akci stejně jako pasáže čistě konverzační. Vše navíc podává jako alegorii šachové partie, která se ve struktuře románu - ale také v přístupu k postavám - projevuje. Hladové hry jsou promyšleným dílem, kde do sebe vše zapadá. Není to možná úplně čistý horor, spíše thriller, ale to nevadí, protože jakmile svého čtenáře chytne, už nepustí. Potěší i odkazy na exploatační filmy a hrátky s tradičními upířími motivy (Mistr, poskoci, doupě atd.). A obálka je nejen vkusná, ale především vystihující. Laser-books si prostě dalo záležet a za nový překlad (kniha u nás již jednou vyšla) mu patří opravdu velký dík.