První vyrobený kus, ať již se jedná o jakýkoli stroj či přístroj, trpí chybami, které se musí postupně (a bohužel většinou za chodu) vychytávat. Závisí-li na něm však lidské životy, měla by se této nápravě nedostatků věnovat náležitá pozornost a péče. Jsou-li pracovníci, čas a materiál, není to žádný problém. Není-li však minimálně jedna z těchto věcí, musí se jejich nedostatek kompenzovat citelným zvýšením úsilí, které prověří schopnosti a odolnost každého jednotlivce, této práci se věnujícího. Všeobecně platí, že má-li nějaká věc spolehlivě a dlouho sloužit, musí být v naprostém pořádku. Není-li, může se stát naprosto cokoli... Po skvělém počátečním dobrodružství Navigátor tento jedním slovem úžasný příběh pokračuje. Náš dobrý známý Wilf Ansor Brim se nachází v loděnicích Eleandor-Bestiennu, kde se všemi svými přáteli čeká na dokončení jejich (nejnovější a nejmodernější) lodi Defiant. Jelikož na ní ale vše nefunguje tak, jak by mělo, dlouhou dobu se všechny systémy testují a musí se dohlédnout, aby nalezené závady byly neprodleně odstraněny. A to někdy i dosti nevybíravým způsobem, na který si někteří lidé stěžují na nejvyšších místech. Avšak kapitán Collingswoodová také umí tahat za špagátky a taktéž má spoustu přátel, a to i na nejvyšších místech, takže vše se vždy v relativním poklidu urovná. Jelikož se však s jejich novou lodí již předem počítá pro jakousi údajně tajnou (a pravděpodobně i velice nebezpečnou) misi, panuje všude doslova plné nasazení, aby byla loď co nejdříve v bojeschopném stavu. Téměř celá posádka lodi Defiant je nová, narychlo vybraná a povolaná, aby se zapojila do válečných operací proti Lize Temných hvězd, která stále neodbytně útočí a navíc urychleně buduje silnou flotilu bojových lodí pro finální útok, kterým chce docílit konečného a vysněného převzetí vlády v Galaxii. Všem těm, kteří si oblíbili či dokonce zamilovali příběhy ze série Star Trek, ve kterých je posádka prezentována jako jedna velká rodina, nabízí série Navigátor možnost zažít dobrodružství s velice podobným nábojem, sice s jinou, ale přesto neméně skvělou posádkou. Moudra a přísloví, která Sodeskayan Ursis trousí, kde může, jako by z oka vypadla čínským, nebo klidně stejně tak i vulkanským (neboť zástupci obou případů jsou pro nás nečíňany a nevulkance většinou naprosto nepochopitelná) příslovím, která nedávají žádný význam a se vzniklou situací obvykle zdánlivě vůbec nesouvisí. Wilfův vztah s princeznou Effer'wyckovou je dosti atypický a dost lidí by jej v podobě, v jaké je prezentován, zřejmě odmítalo. Na strategicky důležité vojenské základně Hador-Haelic vstoupí do Wilfova života (aby to nebylo tak jednoduché) druhá žena - Claudia Valemontová. Od prvního okamžiku pro ni Wilfovo srdce zahoří, ačkoli mu to občas připadá jako podvádění Margot, kterou skutečně miluje. A to se může zajímavě vyvinout. Začátek tohoto dobrodružství (přesněji řečeno téměř celá první třetina) není tak akční, jak by po minulé knize někdo očekával. Rozjezd je tentokrát pomalý a věnuje se převážně seznamování se posádky s novou lodí. Jakmile však tato část skončí, dostává se příběh do již tradičních „otáček“. Ačkoli to tak zpočátku nevypadá, čtenář se opět dočká vesmírných bitev i „speciálních úkolů“, které byly hnací silou úvodního románu a které vás dokáží i tentokráte udržet v napětí a ohromení. Jedná se o velice příjemné počtení, které postrádá slabá místa. Jako jediné „slabší místo“ by někomu mohl připadat Wilfův milostný život, kterému je tentokrát věnováno mnohem více pozornosti; příběh dává skutečně více prostoru Wilfovu soukromému životu a jeho přátelům. Možná více, než by se někomu líbilo. Akce je v něm o něco méně, avšak ani tak se u této knihy rozhodně nebudete nudit. Citlivým stylem psaný příběh, ve kterém jsou všichni z posádky přáteli (což by měli být, kopou-li za stejný tým, ačkoli mnohdy to tak není), podporují se a pomáhají si, dnes není nikterak běžný. Úryvky z básní, které do příběhu vnášejí náznaky umění a reprezentují hloubku vztahu mezi Wilfem a Margot, nechybí ani tentokrát. A ačkoli jsou, alespoň ve válečné sci-fi relativně neobvyklé, nejsou nijak dlouhé, takže vás nijak výrazně nezdrží (pokud poezii nemusíte, můžete je kdykoli přeskočit a nic se nestane). Detaily v souvislosti s vesmírnými plavidly, jejich vybavení, chování a fungování jejich posádek vzbuzují dojem, jakoby byly skutečné a autor se v nich skutečně vyznal. Galaktický konvoj [Galactic Convoy, 1987] bez problémů navázal na události v předešlé knize a myšlenkou, že s výjimkou smrti je člověk skutečně schopen přežít skoro všechno, dále svižně rozvíjí dobrodružství Wilfa Ansora Brima.