Na tuto Červenákovu knihu jsem se moc těšil. A hned na začátek říkám, že se moje očekávání naplnila, zklamán rozhodně nejsem. Prostředí a doba protitureckých válek na Balkáně v 17. století mne fascinovalo už v dílech Jenny Nowak. Ten boj drobných šlechticů, kteří stáli proti Turkovi prakticky samy, v zemi, která se odmítala podřídit Uhrům i Turkům, mne vždy fascinoval. Kapitán Kornelius Báthory je hrdina křesťanských vojáků a postrach jejich tureckých protějšků. Hned na začátku přijme další z řady výzev k souboji od nějakého tureckého odvážlivce, tentokrát je to jeden z karáčiovské hordy, který chce pomstít otce, jehož má Báthory na svědomí. Výsledek je jasný, Báthory setne další mohamedánskou hlavu. Zneuctěný bratr zesnulého (původně se s Kornelem měl utkat on) slibuje krutou pomstu. Kornelius se mezitím rozhodne obrátit se čelem ke své minulosti – léta se vyhýbal setkání s otcem, zanedbával vlastního syna a nyní, po otcově smrti, se vrací na své sídlo a hodlá vše napravit. Ale tady ho zastihne Turkova pomsta. Sídlo je přepadeno a Korneliův syn unesen. On sám je během boje těžce raněn, ale nevzdává se, a poté co se trochu zotaví, vyráží za únosci. Čeká ho daleká a nebezpečná cesta… A o této cestě je vlastně celý příběh. Neřeší se tu válka kříže a půlměsíce (a když, tak jen ve vyprávění postav), osudy království nebo podobné „velké věci“. Jde tu o cestě otce za synem. V podstatě komorní příběh zasazený do pohnutých událostí 17. století – tudíž Kornel na své cestě potkává řadu různých lidí (cikány, kozácké žoldáky, křesťanské odbojové hnutí uvnitř Turky ovládaného města – mimochodem zde odehrávající se pasáž je dle mého vrcholem knihy), kteří mu pomáhají, nebo se mu staví do cesty (no alespoň díky nim netrpí nedostatkem vybavení;)). K tomu přispívá i fakt, že prakticky téměř po celou dobu je v centru děje hlavní hrdina – vedlejší postavy se příběhem většinou jen mihnou, nebo pouze přihrávají Kornelovi. Na druhu stranu je třeba uznat, že i tak jsou dostatečně zajímavé, aby zaujaly. No a především, kapitán Báthory je dostatečně charismatickým hrdinou (výborný šermíř, tvrdý, s vlastními zásadami, který si s sebou nese rány osudu na těle i na duši), že celý děj v pohodě utáhne. A když je řeč o onom prokreslení, reálie, v nichž se příběh odehrává, jsou zvládnuté na jedničku. Tady už nejde ani tak o historickou fantasy jako o historický román. S čímž souvisí další věc, která možná někomu nesedne – nadpřirozené prvky se tu totiž takřka nevyskytují. Při četbě jsem narazil pouze na dva – boj s vílami ve starém mlýně (pasáž se skoro až hororovou atmosférou) a pak šlechtična, jež ovládá vlčí smečku. Děj plyne rychle, zvrat střídá zvrat, akce jak je Červenáka zvykem nechybí (závěrečná bitva - obrana polorozpadlé pevnosti je vynikající) a závěr je patřičně otevřený. Vlastně natolik, že kniha působí, jaksi neukončeně (na rozdíl od relativně uzavřených dílů Bohatýra). Je otázkou, nakolik je to nevýhodou – pro mne osobně to znamená, že další díl si pořídit prostě musím!:)