Mám zvířata rád (a nemyslím tím jen hovězí na houbách či pečené kuře). Sám bych je doma mít asi nemohl, ale na občasné „podlachnění“ jsou naprosto ideálními tvory. V práci se mi jednou stala vcelku zajímavá příhoda. Jednoho dne se – v tichu kanceláře – ozvalo jakési zakňučení. To by vcelku nebylo nic divného, vždyť někteří lidé mají na svých mobilních telefonech nastaveny jako vyzváněcí tóny různé zvířecí projevy a popravdě řečeno i kolegům občas unikne ze rtů nějaký podobný - naprosto „zvířecí projev“. Avšak jaké bylo mé překvapení, když se přes můj pracovní stůl (přímo přes klávesnici) přehnal pes. No přehnal – spíše překlopýtal. Jakési malé chundelaté klubíčko, které si můj prst zřejmě spletlo s buvolí kůží na kousání. Vymočilo se na právě zpracovávané pracovní podklady a rázem jsem měl nového kámoše. Zvířata si dokáží vaši lásku získat (někdy spíše vynutit). Bereme je jako členy rodiny a těžce neseme, pokud se jim něco nemilého přihodí. To je naprosto normální. Však jen do té doby, než se vás pokusí roztrhat... Tato kniha začíná nočními příhodami čtyřletého Toda Trentona se strašidlem v šatníku (správný a mezi českými dětmi hojně rozšířený výraz je bubák ve skříni). Toto strašidlo sice nepůsobí nijak hrůzostrašně (tak, jak obvykle působí právě na malé děti), ale dostatečně tajemně, reálně a celkově prapodivně, jak je u tohoto autora dobrým zvykem. Po nějaké době jedou Trentonovi nechat si opravit porouchané auto. V tomto momentě je příběh neskutečně příjemný a hravý, na čemž má nemalou zásluhu i bernardýn Cujo, patřící právě muži, který jim má z auta odstranit objevivší se závadu. Pak jako by nic a bez zjevných souvislostí přijde krátký odstavec s malou holčičkou, který, ačkoli je skutečně velmi krátký, dokáže radostné pocity z předchozího čtení doslova a do písmene zmrazit. Už to nejsou tak hřejivé pocity. Ty se rázem vytratí a jsou vmžiku nahrazeny oním klasickým zadržením dechu a strnutím šíje - rychlým a nemilosrdným. Kdo by ostatně čekal něco jiného, že? Stephen King se prostě ani tentokrát nezapře. I když se nakonec ukáže, že ta děsivá krvavá scéna s holčičkou (naprosto vytržená z kontextu) není tak vážná, jak se zpočátku (a bez zjištění příčiny) zdála. Cujova nemilá a pro něj fatální příhoda se ve všech ostatních, autorem popisovaných událostech zcela ztratí, aby se později opět vynořila s očekávanou - až brutální silou. Do té doby však děj plyne relativně poklidně. Slovo relativně je zde rozhodně na místě. Stephen King nám totiž připomíná, že život není žádné peříčko; že se skládá ze situací, díky kterým jeho poklidný běh opakovaně vypadává z tempa, což člověka mnohdy unaví, otráví a nezřídka kdy rozčílí - až vyloženě zhnusí. Celý začátek tohoto příběhu je tak jakýmsi pohledem do života obyčejné rodiny, se vším všudy co k němu patří. Žádný vyložený děs, jen zcela běžné (?) problémy, jako jsou starost, nejistota, strach či nevěra. Starosti má každý, jsou neoddělitelnou součástí každodenního života. Nejistota a strach nás zaplavují taktéž mnohem častěji než bychom byli rádi. A nevěra, která dokáže každý vztah, který jste léta pracně budovali, poškodit či dokonale a bezcitně zadupat (nemilosrdně pohřbít) do země, nás sem tam straší ve snech. Že o ní málo slýcháme (či mnohdy raději nechceme slyšet) neznamená, že neexistuje. Spíše je to dáno tím, že jen málokterá se provalí... Že nám autor v každé své knize umožní pořádně nahlédnout do myslí hlavních protagonistů příběhu, je již taktéž docela běžné. Ale přiblížit čtenáři myšlení psa (později již dosti nemocného), to je něco nepříliš obvyklého. Někdy se (ačkoli spíše v žertu) říká, že lidé jsou na sebe navzájem horší než psi. Člověk který to tvrdí rozhodně nikdy nepotkal Cuja. Před tím (v jeho stavu, popisovaném v příběhu) by i každý milovník psů (i duo Srstka/Kubišová) vzal nohy na ramena. A udělal by jedině dobře. Myšlenky, které se Cujovi honí hlavou totiž nejsou ani trochu přátelské. Děj tradičně pomalu (ale jistě) nabírá rychlost a mnoho věcí vypadá hůře, než ve skutečnosti jsou. Jednotlivé události, které spolu zpočátku očividně neměly nic společného, začnou skládat celkový obraz jako jakési puzzle, ve kterém spousta vypjatých okamžiků a dramat (nejen) hlavních hrdinů vytváří opravdu pozoruhodný příběh. Řada přibývajících nešťastných okolností podstatně a neustále zhutňuje děj knihy, jejíž kapitoly se (se zvyšujícím se tempem) začínají (očekávaně) zkracovat. Mám rád vůni nových knih. Je taková intenzivní, a člověk si při jejím včichnutí dokáže představit celý výrobní proces, který každé „hotové“ knize, kterou vezmete do ruky, musel nutně předcházet. Avšak i do tohoto automatizovaného výrobního procesu se může vloudit chybička. Jsme jen lidé a i stroje občas (většinou díky špatnému seřízení či nastavení nedokonalým člověkem) nějakou tu chybičku udělají. Kdysi jsem byl skutečně nemile překvapen, když jsem v jedné knize našel asi třicet stran dvakrát a třicet jiných chybělo (možná jsem to jednou již někde zmiňoval). Či u jiné, kde místo asi osmi stran textu byly pouze prázdné stránky. Proto mne opravdu zamrazilo, když jsem při čtení této knihy již podruhé narazil na stranu 61. V ideálním případě sice po straně 60 strana 61 (obvykle) přichází. Ale zde přišla po straně 92, což již tak obvyklé není. Abych to zbytečně nezdržoval – strany 61-92 byly v knize dvakrát (???). Sice žádné jiné tentokrát nechyběly, ale i tak jsem byl touto situací otráven. Někdo by se s tím zřejmě smířil, vždyť o nic vážného nakonec nešlo. Člověk je rád, že při nákupu pár korun ušetří a představa, že by při reklamaci musel obětovat ušwtřenou sumu na poštovné, jej dokáže přesvědčit, že to za to nestojí. Jenomže Stephen King je mým autorem číslo jedna a s jeho knihami jednám bezmála jako s pokladem. Proto jsem se nakonec rozhodl knihu reklamovat. A zjistil jsem, že reklamace nemusí být jen nervydrásající a velmi nejistý podnik. Po domluvě jsem knihu zaslal zpět a obratem (kupodivu – po zkušenostech z Českou poštou - do tří dnů) mi byla doručena kniha bezvadná s poznámkou, že náklady spojené s odesláním vadné knihy (takzvaného zmetku) mi budou odečteny z celkové sumy při příští objednávce (zanedlouho uvidíme...). Někomu se to může zdát jako běžný jev, ale já sám jsem se s tím doposud nesetkal (a to jsem reklamoval už namálo knih). Inu i to je vizitka knihkupectví a jistá reklama, jakou se nikdy nic nepokazí... Kniha Cujo [Cujo, 1981], u nás vydaná nakladatelstvím Pavel Dobrovský - BETA v roce 2009 obsahuje vše, co by mělo každé pořádné čtení obsahovat: napětí, humor (s dokonale trefnými postřehy ze života) a hodně věcí na přemýšlení. Stephen King je skutečně mistr pera. To je stará pravda, ale pokaždé mně o tom znovu a znovu přesvědčuje (a ne že by musel). Dokáže vás absolutně vtáhnout do příběhu, který je všední, až doslova obyčejný, ale rozhodně tak nepůsobí. Svým literárním umem ve vás dokáže probudit velmi příjemné pocity i ledovou hrůzu, obalující vaše strnulé tělo při čtení mnohých jeho knih. Dokáže o běžných věcech psát zajímavě a s nádechem humoru, který v běžných (podobných) situacích, týkajících se například nás samých, v ten moment nevidíme. Je až s podivem, jak dokonale dokáže popsat jakoukoli situaci či událost. Nad jeho literárním stylem zůstává až rozum stát. Jeho dílům se nevyhýbá násilí, alkohol, sex či vulgarity – přesně jako v běžném životě. Nic však nepůsobí přehnaně či odpudivě. Člověk musí mít rozum a cit. A Stephen King má obojí...

Moja prvá kniha, ktorú som od Kinga čítala - odporučila kamarátka ako zoznámenie sa s jeho tvorbou. Dnes spätne po prečítaní množstva ďalších kníh musím uznať, že to bola trefná voľba. Nepatrí podľa mňa medzi jeho naj naj, ale je výborná a stále má u mňa hrejivé (desivé) spomienky. Čo je na tejto knihe zvláštne a zaujímavé (mimo toho, že je to kniha Stephena Kinga, čo už je kategória sama o sebe), jedným z hlavných hrdinov je dosť netradične - pes, bernandýn Cujo. Dá sa popísať svet očami psa, ako nás vníma a ako môže uvažovať? King vám dokáže, že dá. Nie, on vás presvedčí ako sa s veľkého huňatého dobráka stane vďaka besnote nebezpečné monštrum. No nielen ponor do psychiky psa je ťažiskom deja, rovnako sú na tom aj rozpoloženia a osudy ostatných postáv. King ukazuje, v čom je majster a prečo sa stal jedným z autorov, ktorých knihy si vždy rada prečítam. Nebudem zbytočne opakovať, čo už bolo povedané predo mnou - najmä BoriHokr to vystihol skvele. Určite odporúčam.