Vskutku netradiční, avšak skutečně zajímavý počin. Spíše než o nějaké sci-fi se jedná o příběh ze života s prvky nadpřirozena. Co všechno se může stát během sedmi hodin po půlnoci? Cokoli. Ačkoli město, které vídáme za světla spí, stále je v ulicích a určitých podnicích živo. Noční město je tišší, osamělejší. Avšak i v nočním městě se setkávají lidé se svými problémy a plány do života. Jednou z nich je i devatenáctiletá dívka jménem Mari Asai, která se v jisté restauraci, těsně před půlnocí, věnuje četbě knihy (co jiného se dá v noci taky dělat, že?). A od té chvíle se rozjede dobrodružství, které ji přivede na rozličná místa a díky nimž potká nové lidi, z nichž někteří se stanou jejími přáteli. Nitky jednotlivých zdánlivě nesouvisejících situací se začínají setkávat a navzájem proplétat a čtenář zjišťuje, že ani Tokio nemusí být tak velké město, jak se na první pohled zdá. Japonci jsou jiní. I svět vidí z jiného úhlu (a není to pouze jejich šikmýma očima). Od této knihy jsem si sliboval netradiční zážitky. A netradiční zážitky jsem i dostal. Překvapilo mě, s jakou lehkostí dokáže autor popisovat příběh mladé dívky a jejích nových známých. Naprosto přirozené dialogy "jako ze života", plné narážek a dvojsmyslů vás skutečně pobaví. Netradiční prostředí, kde se odehrává bezmála detektivní příběh je díky autorovu umu plné detailů nočního města a života v něm. Vyjadřování většiny jedinců je hovorové a nepostrádá vtip. Ačkoli má japonský autor Haruki Murakami [*1949] již něco za sebou, jeho kniha Afterdark [Afutádáku,2004], u nás vydaná nakladatelstvím Euromedia Group v roce 2007, je první jeho věcí, kterou jsem četl. A byl jsem nadmíru spokojen. Upřímně řečeno jsem byl velmi mile překvapen, co že se to do nabídky internetového knihkupectví fantasya připletlo. Ne že bych měl výhrady k jejímu složení, ale občas člověk dostane chuť na něco přirozenějšího, normálnějšího, kde se to nemusí hned hemžit draky, mimozemšťany, a kde nemusí neustále cákat krev. Příběhem Mari v ulicích potemnělého Tokia se proplétá nit jiného příběhu. V něm Marina sestra Eri již dva měsíce neustále spí (a prožívá své strachy, čehož jsme, dá se říci, očitými svědky). Tyto scény dodávají příběhu příchuť tajemna a situace s nimi spojené i nadpřirozena. Jedná se o příběh pro poněkud náročnějšího čtenáře. Toho, kdo od knihy vyžaduje akci, napětí a krev (či popřípadě jinou tělní tekutinu) však asi moc neuspokojí. Je skutečně dosti netradiční a odlišná od ostatních titulů, které na fantasyi běžně potkáváte. Tím ale v žádném případě netvrdím, že sem nepatří. Každopádně tento románek (neboť román by pro tuto poměrně útlou knížečku se sto šedesáti stranami byl snad až příliš honosný termín) dosti vybočuje ze žánrů, na které je čtenář z nabídky fantasye zvyklý. Myslím si, že se ho žádný čtenář nemusí vyloženě bát, ačkoli na druhou stranu zarytý scifista může mít trochu problémy s jeho bezproblémovým strávením. Minimálně na něm lze vyzkoušet pravdivost rčení: Co tě nezabije, to tě posílí. Já mu však dávám palec jednoznačně nahoru...