Komu se líbila série o Rigantech, bude nadšený, protože zde najde řadu známých motivů. Komu se série nelíbila, měl by Věčného luňáka zkusit, protože řada motivů je zde použita lépe a víc s citem. Kniha přitom není nijak komplikovaná a začíná velmi zvolna, aby pak náhle přeřadila na vyšší rychlostní stupeň a vyvrcholila skvěle popsanou a vygradovanou bitvou. Gemmell měl motiv horských klanů donucených se sjednotit rád a v této knize se k tomuto tématu vyjádřil vedle související Dcery střibrné ruky asi nejlépe. Postavy jsou přesně takové, jaké od Gemmella chceme, dílčí zápletky taktéž a míra patosu je tak akorát. A koho neosloví spontánní rozhodnutí dvou klanových vůdců zůstat v bitvě, v níž stojí na stejné straně až do hořkého konce, ten snad ani není člověk.

Jen pro zajímavost - tahle obálka původně patřila na druhý díl Tuláka - "V říši vlka".:) Znázorňuje Tuláka a jeho dceru před jejich srubem v horách.