První díl "Rigantské ságy" nás hned na úvod zavede do osady Rigantů (keltského kmene), kde žena Merie zrovna rodí svého prvního syna. Jeho otec a její muž Varaconn je poslán, místní vědmou Vornou ven, aby našel tzv. duše jméno pro chlapce. Zatímco venku přemítá nad jménem, vypukne bouře a blesk uhodí do meče, který Varaconn odhodí. Najde tak duše jméno pro svého syna Connavara - Meč v bouři. Druhý den ale Varaconn ve velké bitvě zemře,před svou smrtí se ale z boje dá na zbabělý útěk před nepřáteli. Porušil totiž předtím svou geasu - věc, kterou když člověk překročí, brzy na to zemře. Connavar tedy vyrůstá bez otce a jako stín v duši si nese jeho zbabělost svého a obává se, aby nebyl stejný jako otec. Vyhledává proto nebezpečí a všem se snaží svou sílu a odvahu dokázat. Connavar není plně obyčejný mladík,na výpravě do lesa Seidhe - tajemných mocných bytostí, osvobodí koloucha z křovin a za odměnu o těchto bytostí dostane dýku. Jako mladík se potom pouze touto dýkou postaví proti velkému medvědovi, aby bránil chromého přítele. Medvěd Connavara smrtelně zraní vědma Vorna ho však za ztrátu vlastní magické moci zachrání. Connavar dospívá v mladého muže a díky svému příteli kupci z říše Kámen si uvědomuje, že Rigantů a ostatním keltským kmenům na ostrovech hrozí velké nebezpečí právě od dobyvačné říše Kámen, jejíž generál Jasaray postupně dobývá stále další a další území a jeho armáda je neporazitelná. Connavar se proto rozhodne vydat se na území Kamene, aby zjistil, jak je možné jeho domovinu ochránit. Nechá se zverbovat do kamenického vojska, aby se naučil jeho vojenské taktice a jak jí čelit, aby potom dokázal vycvičit rigantské muže a očekávanou invazi odrazit. David Gemmell se v této knize hodně inspiroval historií, hlavně antikou, kterou měl v malíčku - keltské kmeny na ostrovech zde představují keltskou Británii před vpádem Římanů, mocný Kámen zastupuje Řím, Jasaray by mohl být Caesar. Propracovaná taktika kamenického vojska kopíruje až na několik odlišností římsko vojenskou strategii, včetně každodenního budování táborů pro nocleh, rozložení jednotek či zbraně. Knihu nelze než doporučit těm, kteří mají v oblibě historickou fantasy. Charaktery postav jsou skvěle propracované, jdou do hloubky. Zpočátku je kniha sice spíš idylická, pokud pomineme smrt Varaconna hned na začátku knihy, Connavar nám vyrůstá před očima a my máme možnost si ho oblíbit, je to sympatická postava, i když v druhé polovině knihy se z něj stane tak trochu tragická postava - na jednu stranu hrdinný válečník a ochránce, na tu druhou osamělý nešťastný muž, který se souží výčitkami, že způsobil smrt své ženy a zničení jedné vesnice. A se mi někdy zastesklo po tom veselém a rozpustilém klučinovi ze začátku knihy. Také ostatní hrdinové nezůstávají po celý děj knihy stejní, dění se a vyvíjí, ale naštěstí vždy pochopitelně a v souladu s událostmi, ne zničehonic a účelově, že by to tak prostě bylo třeba. Na Meč v bouři navazuje druhý díl Rigantké ságy - Půlnoční sokol. Knihu jsem četla jako první Davida Gemmella a popravdě mě před těmi lety přímo nadchla. Skvělá báječná a úžasná, mělo to tenkrát jen jednu vadu na kráse, nemohla jsem k ní sehnat druhý díl. Teď po letech jsem si Meč v bouři přečetla s chutí znovu i s druhým dílem, opravdu doporučuju a dávám 5 hvězdiček.