Terry Pratchett i zde dokazuje, že jeho Zeměplošský cyklus je nejlepší humornou fantasy za posledních x let. Jedinným jeho vážnějším soupeřem může být snad Kedrigren od Johna Morressyho. A jak to? Zeměplocha není totiž jen o humoru, ale i o pekelně dobře vystaveném příběhu a pan Pratchett prakticky do každé knihy přidá i několik zajímavých alegorií na lidskou společnost. Ne jinak je tomu u této knihy, která mapuje vzmach Hlídky kapitána Elánia při jednom velice temném spiknutí z neočekávaným koncem, kdy se ukáže i drak, vlastně několik draků.

První ze série příběhů o ankh-morporšské noční hlídce. Na začátku byl kapitán Elánius, seržant Tračník a desátník Nóblhóch. Jediní členové hlídky, kterou nikdo nebral vážně (přinejlepším) a to včetně jejích členů, jejichž jedinou starostí bylo, aby se na patrole k ničemu nepřipletli a nepřišli k úrazu. Jenže pak k nim přišel Karotka, člověk, který byl vychován jako trpaslík, ale který jednoho dne musel svou adoptivní rodinu opustit (ono když má někdo postavu jak Schwarzenegger, těžko může žít pod zemí v úzkých a hlavně nízkých trpasličích chodbách, neboli jak řekl jeho adoptivní otec: "Nemůžeš pořád při vstávání narážet hlavou do stropu a ztrácet vědomí."). Karotka, vybaven mečem, který opravdu, ale opravdu není kouzelný:) se přihlásí do Noční hlídky a svým nadšením pro zákony a naivitou ji doslova obrátí vzhůru nohama. Mezitím se městem potuluje drak, který zabíjí (spaluje na živočišné uhlí) místní obyvatele. Samozřejmě nic není, jak se zdá, do hry se dostává politika a nejrůznější náboženské sekty. Jde o skutečně zábavný příběh se zajímavými a vtipnými postavičkami členů hlídky, bez větších prostojů a s několika opravdu vtipnými nápady odkazujícími na některá filmová i literární klišé (například způsob, jak si zajistit co nejlepší šanci na úspěšný zásah střelbou z luku, která správně má být jedna ku miliónu:)).

Kapitán Elánisu a jeho muži poprvé na scéně. Tentokrát ještě v té nejklasičtější sestavě: Karotka, Tračník a Nóblhóch. Proti nim stojí drak a tajemné spiknutí. Pratchett si tentokrát složil hold všem těm bezejmeným strážcům, které v jiných knihách hlavní hrdina masakruje ve velkém a evidentně si to užívá. Policajtské prostředí a skutečně výstřední postavičky dělají z knihy jednu z pěti nejlepších Zěměploch vůbec. Karotka boduje svými dopisy domů i svým trpaslictvím (o královském původu nemluvě), Tračník a Nóblhóch jsou prostě legendy a Elánius je skutečně drsný chlapík, který ovšem pořád leží víc ve strouze než v posteli a rozhodně by si na něj vsadil málokdo. K tomu dokonalému policistovi z pozdějších knih má ještě daleko, ale o to živějším charakterem je. No a samozřejmě dráčci a Patricij a Ankh-Morpork. I když jsem se tohoto dvojměsta v poslední době docela přejedl, zde je to prostě srdce knihy, bez kterého by to nešlo.