Je úplně jedno, jaké máte schopnosti nebo vybavení. Nakonec jsou to vždy bohové, kteří rozhodují o osudu světa. Jednotlivci nic neznamenají, jsou jen pouhými pěšáky na šachovnici záměrů vyšších mocností. A v Elendelu se rozehrává hra, která může znamenat konec světa.

Na počátek si dáme krátké ohlédnutí za celou sérií Mistborn. Brandon Sanderson je totiž ve svých dílech poměrně megaloman, a Mistborn je toho skvělým příkladem. Pomineme-li fakt, že většina autorových knih se odehrává v jednom vesmíru (byť na různých a dost různorodých planetách), pak je podstatné, že svět Mistbornu prochází překotným vývojem. První éra využívá klasických kulis středověké fantasy, zatímco ta druhá se už posunuje do věku, kdy jsou běžné palné zbraně a automobily. V plánu je i éra z budoucnosti, až tak má Sanderson své projekty promyšlené předem. Ztracený kov je velké finále druhé éry a završením čtyřdílného cyklu.

A v čem je Mistborn tak skvělý? Inu, pokud znáte díla Brandona Sandersona, pak víte, že své série vždy staví na velmi originálních nápadech. Tady je to alomancie, magie založená na spalování specifických kovů. Hrdinové tak dokáží například létat (působí odpudivě na kovy v okolí), vytvářet časové bubliny s rychlejším či pomalejším během času, regenerovat… Díky jednoduchému a vcelku snadno pochopitelnému systému se podařilo vytvořit v podstatě moderní superhrdiny s jediným rozdílem – jakmile jim dojdou zdroje, jejich schopnosti jsou pryč. Díky autorově pečlivosti najdete v knize i krátký přehled kovů a s ním souvisejících schopností, podobně jako budete žasnout nad tím, jak moc se autor snažil přiblížit v mnoha detailech realitě. Postupné objevování a kombinace nových schopností jsou zkrátka fascinující, a Sanderson navíc dokáže vymyslet nečekané zápletky a dějové zvraty.

A ještě jeden prvek musíme (i když spíše v souvislosti s druhou érou) zmínit: vyšší moc, nebo chcete-li bohy. Ti totiž do dění promlouvají zásadním způsobem, i když nekonají zázraky v masovém měřítku, ale konají spíše prostřednictvím svých vyvolených.

Větší průšvih, než kdokoli čekal

Jak již bylo řečeno, je Ztracený kov finále druhé éry série. Když se do něj pustíte, nejspíš zjistíte, že i přes určitý časový odstup mezi jednotlivými díly se vám hrdinové vryli do paměti – charismatický aristokrat Waxilián, avatar boha Soulada, venkovský „buran“ se spoustou rituálů Wayne, policistka Marasi… Ti všichni bojují proti Sboru, jehož motivace se postupně vyjasňuje, až se ukáže, že osud světa opět visí na vlásku. Tentokrát to zloduši mají jednodušší, protože ani božský Soulad není úplně ve své kůži, a tak jeho stoupenci jsou spíš o krok pozadu než napřed.

Dalo by se říct, že tahle kniha je v podstatě dohrávkou situací z předchozích tří. Co se týká nových kovů a schopností, dočkáme se pouze několika experimentů, ale žádných zásadních objevů, a v podobném duchu by se dalo mluvit i o postavách – neobjeví se nikdo nový, kdo by měl v příběhu opravdu zásadní roli. Snad jen bůh jménem Trell a jeho stoupenci dostanou víc prostoru.

Celý příběh stojí na detektivní zápletce, která se rozbíhá v několika liniích. Zatímco Wax bude zřejmě muset proti své vůli převzít roli hrdiny, Wayne se ocitá v krizi osobnosti, cítí se nedoceněný… Hlavním bodem ovšem bude nastolit pořádek v mocenských bojích a všechny společně přesvědčit, že nebezpečí je mnohem větší než „jen“ válka. Právě intriky, malé stopy a tahání za nitky dávají příběhu ráz, přičemž Sanderson nemá strach vše pořádně zamotat, nabídnout pár slepých uliček a dostatek akce.

A právě akce je v mnoha případech lehce neobvyklá. Jednotlivé typy alomantů totiž navzájem už mají své triky přečtené, takže se dokáží účinně bránit. Magie už není příliš výhodou, tou pravou zábavou se stává objevování skulin ve stylech protivníků. Díky bodcům z magických kovů totiž může mít alomant několik schopností naráz a je těžké odhalit jeho schopnosti na první dobrou. Už nebudete koukat s otevřenou pusou jako při prvních letech nad střechami nebo vystřelování kulek přímo z ruky, doby fascinace se zdají dávno pryč. Sanderson to tentokrát se čtenáři hraje trochu jinak, neuhýbá od známých schopností, aby neporušil kontinuitu příběhu. Při popisu soubojů si budete mnohdy připadat jako v Matrixu, jsou vážně působivé. Ale hlavní fígl spočívá zkrátka v tom, že soupeři navzájem mají dobrou představu, co ten druhý dokáže, což neznamená, že není možné je zbavit například opasku se zásobami roztoků s kovy nebo jinak přechytračit.

Ve Ztraceném kovu (opět) Sanderson dokázal všechny složky nakombinovat do zábavného a emocemi nabitého příběhu – detektivní složku, u které dlouho nebudete tušit kam vedou stopy, velkolepé souboje, hluboké lidské příběhy proložené mnohdy až vidláckým humorem; to vše završeno velkolepým finále… No dobře, mohlo být o něco epičtější, ale příběhu sluší i tak.

Jedna éra skončila, jeden velkolepý příběh se uzavřel. Jasně, od Sandersona určitě přijdou další (a třeba ještě lepší), ale druhá éra Mistbornu se vydařila a milovníci dobrých fantastických příběhů si báječně pochutnají.

• Brandon Sanderson: Ztracený kov (Mistborn 07)
• Talpress, 2024
• překlad: Milena Poláčková
• obálka: Chris McGrath
• 552 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye *již za 359 Kč*)