Africký kontinent oplývá alespoň teoreticky největší koncentrací magie, duchů a bůžků v celém současném světě. Přesto je jeho vliv na světovou fantasy zatím malý a často zprostředkovaný bělošskými spisovateli. Dokonce i pavoučí bůh Anansi potřeboval britského chlapíka, aby se mu postaral o PR. Nyní se ovšem řada spisovatelů rozhodla oslavit své africké dědictví a domovina jejich předků se mění ve fantastické říše, nedotčené spáry kolonizátorů. Jenže tyrani nemusejí být jen ti zámořští.

V království Oriša kdysi vládla mocná vrstva čarodějů mažiů, s jejichž černou pokožkou kontrastovaly bílé vlasy. Po prořídnutí svých řad se začali přetahovat o moc s aristokraty světlejší barvy kůže – kosidaji. Orišský král Saran nechal nakonec jednoho dne všechny mažie pobít. Od té doby již nikdo v Oriše magii nemohl provozovat a mažijské děti, nyní označované pohrdlivě jako „larvy“, se ocitly na okraji společnosti.

Mezi nimi i nyní šestnáctiletá Zélie, která jako malá viděla na vlastní oči vraždu své matky. Společně s bratrem Tzainem se zoufale snaží o vlastní přežití a také o blaho jejich otce. Mezitím se Saranova dcera princezna Amari stane svědkem neuvěřitelných událostí. Její oblíbená služebná a přítelkyně je zabita krátce poté, co se na dvůr dostanou artefakty, které by za pomoci orišských bohů mohly navrátit magii na dalších sto let.

Princezna se jich v zármutku zmocní a při následném útěku narazí na Zéliii s Tzainem. Jelikož je nyní spojuje odpor vůči Saranovi, rozhodne se trojice svrhnout jeho vládu a vrátit Oriše její kouzla. Ze Zélie samotné se stane mocný „žnec“, tedy de facto nekromantka. Nicméně od počátku musí celá trojice utíkat před pronásledováním vedeným Amarininým bratrem Inanem.

Žnec: Legenda o Zélii

Knihu Tomi Adeyemiové Děti krve a kostí lze samozřejmě pochválit ze dvou základních důvodů. Za prvé je velmi dějová a za druhé skutečně bravurně evokuje pseudo-africké prostředí, včetně autentického používání jazyků tohoto světadílu. Bohužel se také jedná o debut až příliš zatížený začátečnickými nemocemi…

Od samotného začátku dává autorka najevo snahu zprostředkovat nám bolestné pocity hlavních postav a vystavit na nich drama. Dobře, daří se jí tak zdůraznit, že žít v jejím světě by nebyla selanka, ale zároveň to znamená, že hrdinům srdceryvně záleží na lidech, které my, čtenáři, příliš neznáme a ani retrospektiva nám v tom nepomůže. Tím pádem se ze sledu bolestných vzpomínek a reflexí utlačovatelské současnosti stává povrchní drama. Stejně jako se nám Adeyemiová pokouší vyvolat co největší depresi, snaží se nás později vyděsit co nejkrvavější akcí, což také vyvolává nakonec spíše cynismus a nezájem než skutečnou citovou odezvu.

Tomi Adeyemiová v pěti bodech

1. Narozena 1. srpna 1993 jako dcera nigerijských emigrantů v USA.
2. Po vystudování anglické literatury se zaměřila na africkou mytologii.
3. Její touha být spisovatelkou se zprvu setkala s odporem rodičů.
4. K příběhu Dědictví Oriši se nechala inspirovat z mnoha zdrojů, od Harryho Pottera po Avatara: Legendu o Aangovi. Příběh chtěla napsat jako poselství pro černé dívky, které jednou mohou „být hrdinkami a získat kouzlo, i když jim ignorantská část světa říká, že nemohou být Hermionou Grangerovou.“
5. Další část série se v angličtině má jmenovat Children of Virtue and Vengeance.

Pokud budete skutečný hnípal, může vám trochu vadit, že čtyři hlavní hrdinové jsou vlastně dva sourozenecké páry stejného složení (bratr a sestra), z čehož vyplynou jisté předvídatelné romantické vztahy. Nejvíc vás však něco zarazí, pokud znáte jeden z nejvýznamnějších animáků naší doby. Ano, řeč je o Avatar: Legenda o Aangovi a bohužel, i když nelze mluvit o plagiátu, tak autorčina přiznaná inspirace je až moc zjevná.

Týká se to jak postav, tak mnohých událostí, až je možná člověku jedno, že čte o černoších a ne o asiatech. Ostatně děj knihy skutečně místy připomíná i svou strukturou televizní seriál o mnoha epizodách a autorka je čas od času schopna přijít s pozoruhodnou scenérií. Kéž by se to samé dalo říct o vnitřním životě postav! Nejenže je vývoj charakterů pomalý (pokud vůbec nějaký), ale vzhledem k námětu může čtenáře za chvíli iritovat všudypřítomné slovo „magie“, dokazující, že i čistokrevnou fantasy může pokazit čistokrevné nadpřirozeno.

Nezbývá než ocenit snahu spisovatelky složit poctu kultuře jejích předků a zároveň její srdcebolnou podporu hnutí Black Lives Matter (byť její přirovnání nejsou možná nejlepší), nicméně pokud zatoužíte po pokusu navázat na Aanga v jiných kulisách, pusťte si raději The Dragon Prince. Africké říše teprve v tomto ohledu čekají na svou rehabilitaci.

• Tomi Adeyemiová: Děti krve a kostí (Odkaz Oriši 1)
• Host, 2018
• Překlad: Veronika Volhejnová
• Obálka: Rich Deas
• 520 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)