Zrádce, Karolina Francová
 |
Zrádce aneb Víra a trest
Lidé si žili v poklidu, kuli své pikle proti sobě, zkoumali a osídlovali blízký vesmír. Zčistajasna se z hlubin vesmíru objevila první mimozemská inteligentní rasa, ale místo přátelských kontaktů okamžitě zaútočila a zahájila vleklou válku.
Ona cizí rasa si říká Demmové a je velmi podobná lidem. Nikdo z lidí pořádně neví, proč vlastně válka začala, protože Demmové jsou náboženští fanatici a veškeré důvody jsou spojeny s jejich vírou.
Nikdo ani neví, proč vlastně lidé nejsou schopni Demmy porazit, protože nepřítel je zhruba stejně početný a má výrazně horší techniku. Přesto jsou bitvy vyrovnané – Demmové mají prostě neuvěřitelné štěstí a vždycky jim všechno vychází. Mají štěstí v takové míře, že to nemůže být náhoda.
Román začíná v podobném duchu jako slavná Hvězdná pěchota. Mladíci ve škole vidí před sebou jedinou možnou prestižní kariéru – armádní. Kdo se do armády nedostane, je neschopný a podřadný, kdo se ani nepřihlásí, je zrádce lidské rasy a zbabělec.
Děj je vyprávěn střídavě z pozice dvou mladíků, kteří se od sebe sice nemohou lišit více, ale přesto mezi nimi vznikne velmi silné pouto. První z nich je Andreas – zbabělec a sobec, který v sobě celý život nosí touhu vyniknout. Bohužel marnou touhu, protože kromě mizerného charakteru je ve všech ostatních směrech beznadějně průměrný. Z armádního hlediska spotřební materiál pro druhořadé úkoly, kdyby ovšem nepodváděl při testech.
Druhým hrdinou je Jean, který je Andreasovým protikladem – charismatický, chytrý a pohledný mladík, který se jen mimoděk ujímá vedení a všem to připadá naprosto logické. Ze své nadoblačné výše však vůbec nechápe běžné starosti „normálních“ lidí, kteří neproplouvají životem, ale spíše se s ním perou. Z armádního hlediska ideální velitel, kdyby ovšem neměl dvě podstatné vady – ateismus a respekt k Demmům. Ne, že by nechtěl nad nepřítelem zvítězit, ale nepovažuje jej za zvěř, i když se Demmové k zajatcům jako zvěř chovají. Obojí snižuje Jeanovu spolehlivost.
Nemohu říci, že by nebyla dobře prokreslena psychologie obou postav, ale jejich charakter je až příliš extrémní, než aby byl přijatelný. Kromě toho jsou oba hrdinové vrcholně nesympatičtí – zbabělý egoista Andreas je příliš zbabělý i na to, aby požádal o pomoc chytřejšího a energičtějšího přítele. Arogantní Jean zase problémy svého přítele naprosto nechápe a je natolik zvyklý na úspěch, že při první skutečné překážce se sympatický kliďas mění na hysterického agresivního adolescenta. Okořeňte to ještě trochou perverzního sexu ve třech a máte hrdiny, kterých by se normální člověk ani klackem nedotkl, natož aby se ztotožňoval s jejich pohnutými osudy.
Román začíná jako leckterá military SF – školou a výcvikem, ale další vývoj se diametrálně liší. Kde byste čekali akci, boje, špionáž, útěky ze zajetí apod., tam naleznete náboženské drama. Ano, skutečně, zajímavě se rozvíjející válečný román se náhle zlomí a změní v náboženské drama plné hledání Boha, pochybností o Bohu známém lidem a Bohu uctívaném Demmy, vizí, dogmat a dilemat.
Gradace příběhu v podstatě neexistuje, protože akčnější části jsou přetrhány skoky v čase a ve druhé polovině knihy již mnoho napětí není.
Vážený čtenář promine, ale na podobnou knihu se dá napsat vyvážená a objektivní recenze jen velmi obtížně. Můj subjektivní dojem je, že kniha je velmi vážně míněnou náboženskou literaturou, která je zabalena do líbivého obalu military SF. V románu se vážně píše o víře, pokoře před Bohem a Božím trestu – a myslím mstivého a nemilosrdného Jehovu starozákonního, nikoli milostivého Pastýře z Nového zákona.
Komu knihu doporučit? Jsem skutečně na rozpacích! Rozhodně nemohu knihu doporučit milovníkům military – nenechejte se nachytat, to je jen pozlátko. Možná by správný čtenář byl takový, který s chutí přečetl Chvalozpěv na Leibowitze, ale i tady bych radil k opatrnosti.
- Karolina Francová: Zrádce
- vydal: Triton, Praha 2007
- obálka: Milan Fibiger
- 416 stran / 239 Kč
