První dva svazky Hyperionu tvoří naprosto brilantní – a uzavřený – příběh. Lze se vůbec k něčemu takovému vrátit a navázat, aniž by se člověk opakoval, vykrádal sám sebe a zůstával jen chabým stínem? Jednoduché to určitě není. Minimálně pokud nejste Dan Simmons.

Endymion vstupuje do vesmíru Hegemonie člověka necelých 300 let po událostech Pádu Hyperionu. V rámci sci-fi literatury by se to mohlo zdát jako chvilička, ale nenechte se mýlit, během takové doby se stihne vystřídat dost lidských generací, aby se události staly minulostí a minulost legendou, uchovanou jen ve Zpěvech básníka Martina Silena. A to i přesto, že jsou nyní téměř všichni lidé prakticky nesmrtelní. Během těch tří set let se totiž chopil moci Pax, či církev, chcete-li, pod vedením nikoho jiného než starého známého, jednoho z původních poutníků k Hrobkám času. Pomněte, jak velké bylo utrpení, které s parazitickým kruciformem prožili Lenar Hoyt i otec Paul Duré a představte si, že je najednou všude… ve všech… není to úplně radostná budoucnost. Je to ale perfektní čas pro nové legendy, byť jsou pevně zakotvené v legendách starých.

Dan Simmons opět naprosto bez ostychu překračuje literární žánry, otevírá čtvrtou stěnu, ohýbá časoprostor vyprávění, zkrátka dělá věci, které si na světě může dovolit jen málo spisovatelů, aniž by tvořili kočkopsí dort. Například hned na začátku představuje Mesiáše a Hrdinu. Přičemž první z nich je dvanáctiletá dívenka a ten druhý mladík, živící se tím, že v mokřadech provází lovce kachen. Inu, tak už to v archetypálních vyprávěních bývá.

Naši milí protagonisté jsou si ovšem svých rolí plně vědomi, přesto, že do nich zatím nedorostli. Autor jako by celou jejich časovou linku kondenzoval do jediného bodu, který je při cestě po oné lince provází, čili v každou chvíli jejich životů je s nimi celý jejich život ve své komplexnosti… Je to těžké popsat a musí se to přečíst; jisté je, že Simmons opět odvádí naprosto výjimečnou vypravěčskou práci.

Román má také jednoho z nejlépe napsaných antagonistů, jaké máte šanci v literatuře potkat. Nemůžeme přitom rozhodně mluvit o padouchovi. Polovina knihy je napsaná z jeho pohledu, a tak budete jeho pohnutky a činy chápat velmi dobře. A do velké míry se s nimi pravděpodobně i ztotožníte. A ani tím nekončí plejáda živých, dýchajících postav, které i přes to, že jsou (většinou) z masa a kostí, zvládají neustále dalece překračovat to, čím jsou v daném momentu.

Dál je tu akce, velká spousta akce. Proti Hyperionu je tenhle román přes všechno své „meta“ v podstatě dobrodružnou akční jízdou. Jízdou po řece Tethys spojující světy, do které Dan Simmons nebojácně vstoupil podruhé, aby z jejích vod vylovil příběh, který si se svým předchůdcem v ničem nezadá.

Zbývá poděkovat nakladatelstvím Argo a Triton za bezchybnou péči v podobě výpravy, doplňujících textů i nového překladu (snad s výtkou knižního autisty směrem k lehce rozdílné výšce Endymionu a obou Hyperionů) a těšit se na to, jak se tahle sága ve Vzestupu Endymionu uzavře.

• Dan Simmons: Endymion (Kantos Hyperionu 3)
• Argo, Triton, 2019
• Překlad: Petr Kotrle
• 538 stran, 498 Kč (v e-shopu Fantasye již za 448 Kč)