Hned na začátku si odbudu výtky. Jednak proto, že to chci mít rychle za sebou, jednak proto, že je vlastně jen jedna: Michaeli Bronče, zopakujte si vyjmenovaná slova po v! Jestliže jste totiž „byl zvyklán,“ patrně jste tím měl na mysli něco jiného, než co naznačuje takto napsaný výraz.

A od teď už budu jenom chválit.

I když mám k původnímu vydání amberské série nostalgický vztah, zvláště k prvnímu dílu (tehdy pod názvem Vládci stínů), nápadem na nové vydání v nové grafické úpravě, a hlavně v novém překladu, jsem byla nadšena a je mi jen líto, že takových bláznů, kteří by si znovu kupovali celý komplet jako já, není víc. Jistě by pak vydávání dalších dílů nabralo rychlejší tempo. Takto je doba od vydání jednoho dílu k vydání dalšího skoro k nepřečkání.

Sice jsem už slyšela názor, že „nový překlad si nekoupím, protože Kantůrek není překladatel, ale spoluautor“, ale věřte mi, v tomto případě tomu tak rozhodně není. Musím vydavatele pochválit, protože má dostatečně silnou vůli, aby fantazii překladatele dokázal udržet opravdu v mezích překladu. Prostým porovnáním původního vydání a nové verze naopak vynikne Kantůrkova stylistická obratnost, a hlavně mnohem větší bohatost použitého jazyka a pocit, že se vlastně vůbec nejedná o dílo původně cizojazyčné. Protože český jazyk chovám v úctě, nemůže mě tato skutečnost nepotěšit.

Dále musím vydavatele pochválit za výtvarné provedení obálky. To, že obrázkové tarotové karty jsou neoddělitelnou součástí děje, ví každý, kdo k této sérii jen přičichl. Za nápad udělat obálku jako rub a líc karty už vydavatele pochválili jinde, já přidávám ještě pochvalu za to, že pro knihy Rogera Zelaznyho vybral jako výtvarníka Tomáše Kučerovského, který dokázal nabízenou šanci využít až po ty drobné detaily naznačující, že se jedná o karty už déle používané. Je to třeba otisk rtěnky na zadní straně nebo náznak přehybu levého dolního rohu na straně přední.

Až na chybu citovanou v úvodu jsem žádné jiné prohřešky proti českému pravopisu nepostřehla. Pokud tu nějaké jsou, jsou tak obratně zamaskovány v ději, že si jich běžný čtenář nevšimne – a i za to patří vydavateli i překladateli pochvala, neboť, bohužel, kniha bez chyb je dnes spíše výjimkou než pravidlem.

Dalším důvodem ke chvále je cena. Koupit dnes knihu o rozsahu více než dvě stě stran za 150 korun, to je jev z kategorie rarit, zvlášť když se jedná o knihu vypravenou do světa v tak pěkném kabátku. Navíc závěrečná vydavatelova poznámka objasňuje některá úskalí, která vydavatel s překladatelem musí řešit – a někdy je nedokážou vyřešit k vlastní spokojenosti. To, že cítí potřebu tyto nedokonalosti či zdánlivé nedostatky čtenářům vysvětlit, svědčí o nárocích, které klade na kvalitu jím produkovaných knih.

Potud chvála vydavatele.

A co napsat ke Znamení jednorožce jako takovému? Kdo se již s Amberem seznámil, žádné reference nepotřebuje. Ovšem komu ještě žádný z devíti amberských princů nevstoupil do cesty, ten by neměl váhat a urychleně by se měl vydat do knihkupectví. To, že právě vyšlé Znamení jednorožce je již třetí díl, nemusí být vůbec na škodu, neboť předcházející dva díly, Devět princů Amberu a Pušky Avalonu, jsou ještě k dostání a zájemce tak má stále možnost získat příběh celý od začátku. To je totiž jediný nedostatek série – je to příběh, do něhož bez ztráty souvislosti nemůžete vstoupit v jiném místě než na začátku. Přestože jsou jednotlivé díly víceméně uzavřenými celky, pro úplný požitek z příběhu je nutno znát všechny. Vždyť na sebe postupně navazují a díly následující se odvolávají na události a osoby z dílů předchozích. Ve Znamení jednorožce jsou díky Corwinovi částečně objasněny spletité příbuzenské a spojenecké poměry královských sourozenců, ale na rozluštění příčin ohrožení Amberu, odhalení totožnosti původce všech problémů, které započaly zmizením Oberona, na rozuzlení osudu tvůrce karet Dworkina nebo na to, proč se najednou po staletích v Amberu opět ukázal jednorožec či jakou úlohu bude v dalším vývoji situace hrát Corwinova náhodná známá Dara, si ještě počkáme.

Ve společnosti amberské královské rodiny to zcela jistě nebude čekání nudné. Autor totiž ještě ani zdaleka nevyčerpal zásobu nečekaných zvratů, komplikací, nově se do děje zapojujících osob, tvorů a netvorů či nečekaně podivných stínových zemí a jejich obyvatel. Vždyť pouze Amber je tím jediným skutečným světem, vedle něhož je ten náš pouhým stínem. Přesto se můžeme v jeho odrazech hřát a spokojeně sledovat, jak se v tomto skutečném světě jeho praví obyvatelé vůbec neliší od nás, nedokonalých odrazů, a jak jsou nuceni řešit stejné problémy, jaké se dotýkají i nás. A může nás utěšit to, že takových vypečených rodinek, jako je ta královská amberská, se v našem nedokonalém světě přece jenom nenajde příliš mnoho.

• Roger Zelazny: Znamení jednorožce
• vydaly: Straky na vrbě, Praha 2007
• přeložili: Jan Kantůrek, Michael Bronec
• obálka: Tomáš Kučerovský
• 224 stran / 150 Kč