Zlatý věk Johna Charlese Wrighta je jedna z knih dívajících se do opravdu vzdálené budoucnosti. Možná najdeme díla, která autoři posunuli po časové ose ještě víc, ale pravděpodobně ne po ose evoluční – vývojové.

V hyper daleké budoucnosti se lidé stali vládci planetární soustavy, ovlivňují činnost Slunce, osídlili mikrovesmír Jupitera a proměnili ho v malou hvězdu. Spořádaní občané se pohybují jen ve virtuální realitě, sofistikovaná technologie umožňuje, aby měl každý tu svou a přesně podle ducha demokracie nenarušoval vnitřní světy ostatních. To není všechno, nejdále autor dotáhl svou myšlenku v samotném vývoji lidí – jako druhu homo sapiens sapiens. Lidé už nejsou jen tvorové s jednoduchým biologickým mozkem. Již několik tisíciletí jsou nesmrtelní, tedy přesněji ti, co si nepřejí umřít a mají dostatek zdrojů pro uchovávání svých eg jak v reálném, tak ve virtuálním prostoru.

Vylepšování a doplňování primitivního biologického základu různými biologickými i elektronickým nadstavbami, manipulace vlastním podvědomím a jeho využívání v životě je běžné. Lidé se na své přání mohou – a často tak činí – stát něčím zcela jiným než pouhým člověkem. Právě přístup k tomu, jakým způsobem jedinci manipulují, modelují své já, se v této futuristické společnosti stává klíčem ke kastování.

Hlavní hrdina patřící k elitě, stříbro – šedé veskrze racionální a realistické škole či kastě, postupně zjišťuje, že se skupinou lidí, útvarem zastupujícím jakýsi zdravý rozum lidstva, nebo chceme-li jeho pud sebezáchovy, uzavřel dohodu, jejíž součástí byl fakt, že přišel o část vzpomínek. Proč ne, v univerzu Johna Wrighta je běžné, že lidé se zbavují zbytečných nebo nepříjemných vzpomínek. Jenomže hrdinu jeho paměťová ztráta uvádí do stále větších a zlověstnějších problémů a on zjišťuje, že ho okolnosti nutí chovat se proti jeho přirozenosti – je zosobněním tvůrčích sil, odvahy a nezdolnosti a čímsi vzdáleně evokuje postavu Prométhea.

Právě v porovnání s jeho viděním světa autor vykresluje až nebezpečnou zkostnatělost lidské civilizace, jejíž představitelé, ač podobni bohům, se stávají diktátory ovlivňujícími a rozhodujícími o osudech všech ostatních.

Autor je vzděláním filozof a z textu je to znát, ať už ve struktuře jazyka, který, i když je prošpikován moderními termíny, má v sobě jakousi antickou vznosnost a monumentalitu kleneb obrovských chrámů.

V textu se objevují filozofické motivy (neštěstí jednoho výměnou za štěstí všech ostatních, právo na naprosté sebeurčení vlastního osudu jednotlivce za předpokladu, že svým rozhodnutím neovlivní někoho jiného a mnohé další).

Autor na stovkách stránek předestírá čtenáři naprosto fantastický, ale současně uvěřitelný svět jedné z našich budoucností. A čím podrobněji mu čtenář rozumí, tím jistější si je, že tak to nemůže fungovat, že pravá utopie, ryzí Zlatý věk, neexistuje a někde se musí skrývat zlo. A to je zde ukotveno v samotné samozáchovné hierarchii celého blahobytného lidského světa.

Právě složitost a náročnost prezentace lidského vesmíru je někdy na překážku vlastního příběhu, který oproti extrémně propracovaným kulisám působí občas trochu jednoduše a hlavní hrdina naivně – náhlé myšlenkové či dějové zvraty jsou ne zcela uvěřitelné. Pokud člověku radí umělá inteligence s řádově vyšším IQ, než má on sám, měl by být připraven na spoustu alternativ…

V samotném závěru knihy, kdy vlastní děj pomalu spěje k očekávanému závěru, však přichází nečekaný zlom – z virtuálu se hlavní hrdina dostává do skutečného světa, odkázaný jen na své fyzické a mentální schopnosti (samozřejmě s podporou jeho soukromé technologie – obleku vytvořeného z umělého prvku s protonovým číslem devět set a vybaveného nanotechnologií nejvyššího řádu). A vyhnanec z ráje sestupuje do pekla, jímž je v tomto případě planeta Země. Zřejmě, pravděpodobně…

Konec nic neřeší, jen otevírá množství otázek, představ, spekulací a vzbuzuje zvědavost, co bude dál. A čtenář má šanci ji uspokojit, protože Zlatý věk má pokračování v knihách The Phoenix Exultant a the Golden Trascendence, obě naštěstí připravované k vydání nakladatelstvím Laser-books.

Zlatý věk je zvláštní román. Spíš nutící k zamyšlení a rozvíjející představivost než vybízející k hltání stránek a opájení se akcí. Vyžaduje typ čtenáře, který se nebojí se těmto impulsům poddat.

• John C. Wright: Zlatý věk
• vydal: Laser-books, Plzeň 2007
• přeložil: Vladimír Lackovič
• obálka. Stephan Martiniere
• 384 stran / 249 Kč