Zlatý kříž , Pavel Renčín
 |
Praha má mnoho tváří… V metru lze mezi davy uspěchaných Pražanů občas zahlédnout muže a ženy s meči u pasu, z kanálů stoupá něco, co člověka nutí znepokojeně se ohlédnout přes rameno, socha Bruncvíka na Karlově mostě vypadá zachmuřeněji než obvykle… Poznat skrytou tvář Prahy, o nic méně krásnou, než je ta viditelná, nás zve Pavel Renčín v románu Zlatý kříž, prvním dílu trilogie Městské války.
Vašek Vran pracuje v bance a žije nudný a obyčejný život. Uspěchaný a stereotypní, plný starostí a nedostatku času. Život průměrného občana Prahy. Se svým městem je však spjat víc, než tuší. Obyčejná černá kulička, jež se mu jednoho dne dostane do ruky a vytvoří mu na ní skvrnu podobající se zvláštnímu tetování, Vaškovi vše obrátí vzhůru nohama. Zdá se, že právě ona k němu přitahuje démona, jenž se ho následující den pokusí zabít… To už je Vranovi jasné, že jeho život nabírá zcela nečekaný směr.
Vašek poznává skrytou tvář Prahy. Dozvídá se o Radě měst, o dávné dohodě mezi jejími členy, o nepřátelích, kvůli nimž Praha krvácí a ztrácí moc… Ke svému zděšení také to, že právě on má být hrdinou, kterého vyvolila věštba k její záchraně. Vašek však žádný rek bez bázně a hany není. Musí proniknout nejen do tajemství šermu, ale především se naučit pokoře a cti. A protože žádnou z těchto ctností neoplývá a má spoustu typicky lidských záporných vlastností, mnohému čtenáři budou bližší spíše vedlejší postavy příběhu. Na první pohled nesnesitelný, ale ve skutečnosti sympatický kocour Itivan, šéf bezpečnosti. Dobrácký Polis, pražský druid, jenž dokáže probudit magii i v tak obyčejné věci, jako je jízdenka MHD. Bratrská dvojice panošů, která kromě lásky a dalších typických témat dospívajících řeší jen tak mimochodem i přijetí do Stovky, prestižní armády pražských rytířů. Zdánlivě primitivní Tibor, který však v sobě skrývá víc, než je ochoten ukázat okolí. Vlčí muž Rudwolf se svou neproniknutelnou, záhadnou povahou. A samotná Praha, nádherná ve své starobylé vznešenosti, současně však také zranitelná a křehká.
Tím však nechci říct, že Vašek stojí v pozadí příběhu a další postavy románu ho hravě zastíní. Právě naopak. Příběh se kolem Vrana točí od začátku do konce.
A stejně jako se autorovi podařilo prokreslit hrdiny, daří se mu i v popisu světa, do něhož příběh zasadil. Největším kladem románu je originalita. Hrdinů, zápletky a především prostředí, ve kterém se děj Zlatého kříže odehrává. Renčínovi se podařilo výborně propojit „obyčejný“ svět s tím kouzelným. Praha je sama o sobě magická a tady její zdi dýchají, kočičí hlavy šeptají a dodávají románu neopakovatelnou atmosféru městské fantasy. K té přispívá i jazyk knihy. Ten byl autorovou silnou zbraní už v jeho předchozím románu Jméno korábu, ale zatímco tam byl neoddělitelnou součástí knihy, základním kamenem, který přetvořil „obyčejný“ příběh v křehký text balancující na hranici poezie a prózy, zde poetický jazyk plný metafor děj pouze (i když nezanedbatelně) koření. (Ucítil vůni její kůže – vůni deště ztěžklého prachem, vůni snících labutí, vůni rozlitého vína, ranních tramvají a chladného kamene, vůni Vltavy.)
Shrneme-li si to, vychází nám čtivý příběh s charismatickými hrdiny, originálním prostředím a poetickým jazykem, který v lecčems atmosférou připomene Gaimanovo Nikdykde. Jistě, Zlatý kříž je typickým prvním dílem vícesvazkových sérií, ve kterém je představen svět, hrdina, jeho přátelé i to, co stojí proti nim. Renčín tady nastolil spoustu otázek, na jejichž zodpovězení si budeme muset počkat až do dalších dílů. A přestože nám autor jedno zásadní tajemství odhalil, něco mezi řádky napovídá, že může být ještě všechno jinak. Zvláště když ve druhém dílu bude hrát zásadní roli Brno s jeho drakoniány a labyrintem podzemí, o nic méně tajemným a půvabným, než je to pražské…
- Pavel Renčín: Zlatý kříž
- vydalo: Argo, Praha 2008
- přebal: Jiří Husák
- 260 stran / 278 Kč
