Zlatá bohyně, David a Leigh Eddingsovi
 |
David Eddings si přízeň čtenářů vydobyl především výpravnými epickými fantasy ságami Elenium a na něj navazujícím Tamuli, či pětidílnými cykly Belgariad a Malloreon. Když se jeho knihy poprvé objevily v polovině devadesátých let i u nás, i já jsem je „hltal“ se zatajeným dechem a netrpělivě čekal, kdy už Classic vydá další pokračování.
Althalus sice také nebyl špatný, ale přece jen nedosahoval úrovně Elenia či Belgariadu. Proto jsem byl zvědavý na jeho nejnovější projekt – cyklus Snící. V roce 2005 nakladatelství Triton konečně vydalo první díl Staří bohové. Bohužel, kniha mě dost zklamala. Děj byl veden spíše šablonovitě, postavy načrtnuty jen letmo a jaksi nahrubo, bez důkladnějšího prokreslení, pozadí příběhu dopadlo úplně stejně.
Uplynuly dva roky a konečně je tu druhý díl, dlouho slibovaná Zlatá bohyně. Musím přiznat, že když jsem knihu bral do rukou, moc jsem nedoufal, že by mohla být lepší než její předchůdkyně. O to víc jsem byl příjemně překvapován každou další přečtenou stranou. Eddings – Vypravěč se vrátil! Stále to sice ještě není tak dobré čtení jako Elenium, přesto Zlatá bohyně posunula laťku kvality cyklu o hodný kus výše.
Ačkoliv mělo Vlagh ve Starých bozích celou invazi tak dobře promyšlenou a naplánovanou, nakonec dostaly jeho nestvůry na panství bohyně Zelany pořádný výprask. Velký podíl na tom měly žoldnéřské armády Trogitů a pirátských Maagů. Když se tedy Vlagh z porážky trochu vzpamatovalo, zaměřilo pozornost na další území, panství Zelenina bratra Veltana. Zlákalo je zejména množství potravy, kterou by jeho tvorové mohli v této krajině polí a luk získat. Vydalo tedy pokyn a jeho armády se daly na pochod.
Bohové byli naštěstí o nových plánech Vlagh opět prostřednictvím snu informováni, takže armády Trogitů i flotily Maagů měly čas přesunout se na nová bojiště. Nebudou to mít ale tak jednoduché jako posledně. Kromě broučích bestií si totiž budou muset poradit i s obrovskou armádou v žoldu amarských kněží. A proč vlastně takové církevní zaujetí pro země Dhrall? Inu, kněží se náhle dozvěděli, že tu jsou prý obrovské zásoby zlata. A podle jejich přesvědčení patří všechno zlato světa jim.
Ve Zlaté bohyni se čtenář opět setkává se starými známými Maagem Králíkem, velitelem Narasanem, vtipálkem Rudou bradou, pirátským admirálem Sorganem Háknosem a zejména excelentním lučištníkem Dlouhým lukem. K nim autor přidává pár nových postav a rozehrává další z velkých her, ve kterých se hraje o opravdu vysoké sázky. Jeho hrdinové mají před sebou další bitvu. I když už přibližně vědí, čemu asi budou čelit, jejich protivníci ještě dokáží překvapit. Obzvláště Vlagh se z předchozí porážky poučilo, takže přichází s novou várkou vylepšených bojovníků.
Kromě nich ale posílá Eddings na scénu i několik pořádných darebáků s „lidskou tváří“. Ty zastupují hlavně hlavouni nechvalně proslulé amarské církve, kteří se jako obvykle starají zejména o to, jak si naplnit vlastní měšce. O své „ovečky“ projevují tito svérázní pastýři zájem, jen když je třeba je pořádně „ostříhat“, čili vybrat milodary. Eddings si tady nebere žádné servítky a církev (tedy amarská) se stává terčem celé řady vtípků a zlomyslností založených na její hrabivosti a harpagonství.
Mimo základní dějové linie se autor v různých odbočkách vrací k minulosti hlavních postav. Čtenář se tak může dozvědět mnohem více o Narasanovi a jeho kariéře vojevůdce, velice poučná jsou i námořní dobrodružství Sorganových bratranců či poměrně klidný život rozvážného Omaga. Eddings nezapomíná blíže rozpitvávat ani amarskou církev v Trogitské říši a její „podivuhodné“ praktiky. Tím vším se mu podařilo dát příběhu věrohodnější pozadí a dodat postavám uvěřitelnost. Obdobným způsobem pak postupuje i u bohů, kteří se všemi svými touhami a nectnostmi nijak zvlášť neliší od obyčejných smrtelníků.
Děj Zlaté bohyně se odvíjí velmi plynule a je veden v rychlém tempu. Dopředu jej posunují především akční scény. V textu se pak objevuje několik originálních nápadů, které sice občas nejsou dovedeny až do konce, přesto působí kouzelně. Eddings také nezapomíná příběh odlehčit, lze v něm nalézt mnoho zajímavých vtípků, humorných scén a překvapivých postřehů. Celkově pak kniha působí velmi příjemným dojmem, a už se proto těším na třetí pokračování.
- David a Leigh Eddingsovi: Zlatá bohyně
- vydal: Triton, Praha 2007
- překlad: Adéla Bártlová
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 423 stran / 239 Kč