Zkažené sémě, Ondřej S. Nečas
 |
V lesích okolo Bludova řádí banda lupičů a přepadá obchodníky. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby těmto lapkům kdosi nedodával lektvary, které z nich dělají nezastavitelné vraždící běsy. S tím se však tajemný alchymista zvaný Kuchař nespokojí, má vlastní krvavé plány. A tak zatímco v ulicích přibývá mrtvých, vysušených těl, bludovský hejtman a jeho pátrací tým musejí rozplést záhadu a odhalit ukrytou laboratoř a v ní rostlinu, která je stejně krásná jako smrtící.
Je možné nahmatat strach? Anebo, což je možná správnější otázka, je možné popsat jej slovy? Vím, že některá slova dovedou zraňovat – a tím nemyslím urážky nebo pravdu, která bolí. Ne, nic tak konkrétního. Jsou slova, která nemají žádný skutečný význam, a přesto dokáží v mysli člověka vyvolat nechuť, odpor, dovedou šokovat a vzbudit strach. Usadí se v mozku jako semeno a s pomocí živné půdy útržků myšlenek, vzpomínek a pocitů, všeho co najdou, se rozrostou do obludné velikosti. Chcete je vyrvat, navždy zapomenout, ale nejde to, zůstávají ve vás, myšlenky na ně narážejí a kroutí se pod jejich dotykem.
Zvláštní je, jak lidé někdy tato slova milují. Přitahují je. Rádi je čtou, rádi se nechají děsit. A tohle já umím. Znám to tajemství, ten trik jak lidi vystrašit či zhnusit… vlastně na tom nic není.
Čeho se opravdu bojíte? A zeptám-li se jinak – skutečně to chcete vědět?
Pak tedy zaplaťte, pánové a dámy, měďák či dva, ne víc, než můžete postrádat.
„Toužíte po strachu, slečno s roztomilým čepečkem? Ten mladý muž vás jistě ochrání, však ví jak na to. Děkuji zdvořile. A vy, pane, jistě se již nemůžete dočkat příležitosti předvést svou srdnatost. Děkuji vám. Madam, račte dál i se svým psíkem, zadní řada bývá bezpečnější. Klaním se, vaše vznešená štědrosti, och, to ani nemuselo být. Jen vstupte, vážení, jen dál! Nikdo další? Prosím, neváhejte, máte poslední příležitost. Naše představení začíná…“
Stan byl malý a stísněný, jen dvě řady lavic a prázdný kousek ušlapané země před nimi, vysoká židle a černá plachta pošitá hvězdami. Když se zatáhl cíp kryjící vchod, bylo uvnitř přítmí, alespoň v kontrastu s ostrým sluncem venku. Paprsky pronikaly horní šedou plachtou jako ozvěna vnějšího letního dne, publikum mžouralo do šera a netrpělivě očekávalo, co za své peníze bude moci spatřit.
„Den se odívá do soumraku a smutný čas půlnoční, ten mrazivý přítel sudiček, spěchá svým belhavým krokem, odsouzen nezmeškat, tak jako včera, jako každý den.“
Postava v černém, patřící muži, kterého již diváci viděli venku, se vyloupla ze záhybu plachty. Štíhlá a s vláčnými pohyby, jako dřevěná loutka na provázku, v rozverných šatech s nabíranými rukávy, krajkovým límcem a botami s dlouhou špičkou, trochu jako harlekýn, který odložil pestré barvy a nechal si pouze elegantní čerň. Vlasy měl zplihlé jako voda stékající po kameni; rámovaly obličej, v němž seděly temné, pronikavé oči.
„Čas kouzel, čas umrlců bloudících na hraně zapomnění teď klepe na vaše dveře. Co to jen slyšíte v bezměsíčné noci? Zda není to nářek těch, které jsme vykázali, odsoudili do vyhnanství ve vlhkých hrobech, nedbajíce, že i nás čeká ten stejný osud? Kdo by se odvážil teď pohlédnout do temnoty, vejít do ní a nechat ji, aby jej obklopila? Ten pár očí, který se leskne někde v hloubi jakékoliv tmy, ten který vždycky naleznete, když se díváte dost dlouho, ptáte se, komu patří? Vzpomeňte, čím jste jej dokázali zaplašit. A povede se to příště zas?“
Jeho hlas byl zastřený, šeptem vyrážený, přesto dost hlasitý, aby dolétl i do zadní řady. Obecenstvo ztichlo a naslouchalo, nikdo nezakašlal ani se nezavrtěl na vratké lavici. Bylo brzké odpoledne a soumrak měl přijít až za dlouhý čas, přesto se zde, v dusném horku stanu, zdálo, jako by slova temného mluvčího přiváděla noc.
„Čas kouzel nastává. Hleďte! Co nyní spatříte, pravím, vám nedá spát. Uvidíte věci tajemné, věci děsivé, jaké jen málo očí doposud mohlo beztrestně zhlédnout. Dívejte se, pozorně se dívejte! Přichází mistr Bruno Vardi, pán přízraků, krotitel temnoty, hráč nejtemnějších snů.“
Plachta se znovu rozevřela a vešel kouzelník. Měl plášť zvenku rudý a zevnitř černý, stejně černé měl i šaty pod ním, takže se jeho tělo ztrácelo v záblescích červeně, jako by mizelo v plamenech a zas se objevovalo. Hlavu mu přikrývala černá skořepina, tvář bíle nalíčená, oči a ústa zvýrazněná černou linkou. Nepromluvil, jen natáhl ruku a zůstal stát, hleděl do publika a jeho oči se dívaly na všechno a nikam.
„První kouzlo,“ pravil černý harlekýn, „je z rodu proměn. Kdo z vás se uvolí vyzkoušet moc mistra čaroděje? Snad vy, madam, máte dost kuráže?“
Dáma, na kterou ukázal, vstala jako v transu. Její manžel, sedící vedle, se ji pokusil zadržet, ale ona na něj ani nepohlédla, kráčela mezi diváky až na pódium, kde přijala ruku čaroděje, a nechala se usadit do židle.
Kouzelník mávl kolem její hlavy několikrát rukama, jeho plášť se míhal jako červená plachta ve vichřici. Stále mlčel, úkolem mluvit byl patrně pověřen muž v černém.
„Myslíte snad, že vaše tělo je nedotknutelná svatyně, že patří jen vám a temné síly nad ním nemají moc? Připadáte si uvnitř vlastní kůže v bezpečí?“
Kouzelník vylovil ze záhybů pláště stříbrný pohár a podal jej dámě na stoličce. Vzala jej a napila se, bez jediného zaváhání.
Temný muž zatím zvedl stojan ležící na zemi a postavil jej vedle židle. Pak další stejný z druhé strany. Byly to jen železné tyče s dřevěnými podstavci, nahoře měla každá hák, na který se zavěšovala opona z modrého plátna. Diváci mohli naposled zahlédnout dámu na stoličce; sedící bez hnutí, s očima zabořenýma do země… pak kouzelník trhl šňůrou a vše přikryla plachta.
„Každý se může proměnit, podoba je jen odrazem naší mysli a měníme ji častěji, než se nám zdá. Zuřivost z nás udělá šelmu, smích opici, chtíč často změní nás ve zvíře, kterému dosud nenašli jméno. Své proměny někdy ovládáme, někdy ne, nezřídka je stavíme běžnými. Moc kouzel však je větší než chabé myšlenky, kterým jsme uvykli. Dívejte se!“
Diváci se naklonili dopředu a sledovali vlnící se oponu, již se kouzelník chystal strhnout.
„Čas kouzel nadešel!“
- Ondřej S. Nečas: Zkažené sémě
- Epocha, 2013
- 216 stran, 139 Kč (v e-shopu Fantasye již za 116 Kč s časopisem Pevnost)