Země bez zákona leží v hluchém místě mezi westernem a klasickou fantasy, Jindřich Rohlík: Země bez zákona
 |
Příběh má všechny ingredience, které si jen čtenář od obou žánrů může přát – osamělý zachmuřený a nepřemožitelný šermíř (pistolník), přijíždí do zapadlého městečka, kde se bůhvíproč postaví na stranu utlačovaných farmářů proti nemilosrdnému velkostatkáři. A k tomu půlobři, nekromanti, drakodavové a lughatéani (indiáni). Dobrodružná výprava, drsňácké hlášky i černobílost všech postav kromě hlavního hrdiny. Jenže stačí to?
Zadní strana obálky dává jasně najevo, že Jindřich Rohlík ve své knize usiluje o na první pohled neobvyklé spojení žánru fantasy a westernu. Jeden z těchto propagačních citátů hlásá: „Rohlík se dívá do tváře westernu i fantasy tak dlouho, dokud druhá strana nesklopí zrak.“ Škodolibý člověk by to mohl parafrázovat na: „Rohlík se dívá do tváře westernu i fantasy tak dlouho, dokud druhá strana nevyvrátí oči v sloup.“ Nakonec se totiž může stát, že místo svěžího a originálního koktejlu dostanete jenom dvojitou dávku klišovitého tuzemáku. Ono totiž není jednoduché spojovat základní motivy dvou tak odlišných typů literatury a to i přesto, že oba žánry sdílí určitou rodokapsovou spřízněnost. K tradici rodokapsů se kniha hlásí i svou velikostí – samotný příběh totiž zabírá sotva 200 stran a to včetně podařených vnitřních ilustrací.
Samotný pokus o sblížení fantasy a westernu není českým luhům a hájům úplně neznámý. Westernové motivy využívají i zkušení matadoři jako Miroslav Žamboch ve svém prvním Koniášovském románu Na ostří čepelí nebo Vladimír Šlechta v Krvavém pohraničí. Z druhé strany to zkusil Juraj Červenák, který ke svému pistolníkovi Chřestýši Callahanovi přidal nějaké to fantastické koření.
Rohlíkův přístup je odlišný v tom, že zůstal přesně napůl cesty, neochotný se přiklonit na jednu stranu. Jedním z důsledků tohoto balancování je i určitá nevyhraněnost autorova stylu, který místy přistupuje k základním kamenům žánrů se sympatickou nadsázkou, jindy se zase při práci s nimi tváři smrtelně vážně.
Typickým příkladem tohoto problému je hlavní hrdina Wahargen a autorovo zdůrazňování jeho absolutní netečnosti na okolní podněty – okolní postavy na něj mluví a všemožně s ním interagují, ale Wahargen jim nijak neodpovídá. A to často ani dokonce ve svých vlastních myšlenkách, jak autor často neopomene zdůraznit. Ano, jistě jde o poklonu nečitelným, zasmušilým charakterům ? la Clint Eastwood, ale dovolil bych si připomenout výrok údajně pronesený Harrisonem Fordem k Georgi Lucasovi nad scénářem Star Wars: „Georgi, tyhle sračky můžeš zahrát ve filmu, ale nemůžeš je napsat na papír.“
Na druhou stranu je vidět, že Jindřich Rohlík už je poměrně vypsaný autor. Přestože je to jeho první samostatný román, má za sebou už několik vydaných povídek, a to nejen v soutěžních sbornících. Země bez zákona proto netrpí takřka žádnými řemeslnými nedostatky, příběh má spád, dostatek akce i velmi dobře napsané dialogy, snad jenom závěrečné rozuzlení je až příliš rozvleklé. Vysvětlování, jak se to vlastně všechno stalo a jak a proč hlavní záporák konal to, co konal, možná má smysl v detektivce, ale zde jde jenom o zbytečnou ztrátu tempa. Oproti tomu z atmosféry poslední scény dokázal Rohlík vyždímat absolutní maximum a značně tím vylepšuje dojem z jinak poněkud fádního zakončení.
Jindřich Rohlík má rozhodně potenciál a rozhodně bude hodně zajímavé sledovat, jak si poradí s epickou fantasy Brány Skeldalu podle legendární české hry. Ta totiž by už měla být čistokrevnou fantasy, a tak snad nebude trpět soupeřením dvou koncepcí jako Země bez zákona. Pokud totiž čtenář dokáže překousnout tuto bezpáteřnost příběhu, nenajde mnoho chyb. I tak bude tato kniha splněným snem fandů zaprášených kabátů, kojotího vytí a ostrých chlápků, kteří se dokáží protlouct i zemí bez zákona.
- Jindřich Rohlík: Země bez zákona
- Straky na vrbě, 2014
- Obálka: Lubomír Kupčík
- 264 stran, 195 Kč (v e-shopu Fantasye již za 176 Kč)
