Zářijová světla: Závěrečná třešnička na trojdílném hororovém zákusku, Carlos Ruiz Zafón: Zářijová světla (Pohřebiště zapomenutých knih 3)
 |
Carlos Ruiz Zafón přichází se závěrečným, ale zároveň nejlepším dílem ze své literární dílny pro mládež. Zatímco předchozí knihy se odehrávaly v nejmenované anglosaské zemi či prosluněné indické Kalkatě, tentokrát pero španělského autora zavádí čtenáře do francouzské Normandie. Na necelých tři sta stránkách zde rozehrává příběh se skličujícím poselstvím a o tom, že porušení slibu může mít tragické následky.
Hlavní hrdinka, čtrnáctiletá Irene, se po smrti otce s rodinou přestěhuje do malého přímořského městečka, kde její matka dostane nabídku na velmi lukrativní pozici. Za snovými platovými podmínkami a naplňujícím obsahem, se však skrývá háček v podobě tajuplného zaměstnavatele a jeho ještě podivnějšího domu plného robotických hraček.
Zářijová světla stejně jako jejich předchůdci staví na hutné hororové atmosféře. Poklidné léto, během něhož se Irene seznámí se samotářským rybářem Ismaelem, po chvíli vezme za své, když městem otřese podivná tragická událost. Nezvyklé okolnosti místní policejní složky raději tiše ignorují, za to však nenechávají chladnými hlavní protagonisty, jež se rozhodnou postupně rozplést nitky děsivého příběhu.
Všichni jsme vlastně rozbité hračky
Zafón hlavně ve své pozdější tvorbě dokázal, jak dokonale umí nastínit mrazivé prostředí, při němž čtenářům přituhují ruce k deskám knihy. Relativně úspěšně se mu to daří i v případě Zářijových světel. K hororové atmosféře přispívá především prostředí temného sídla a přítomnost hračkářových podivných výtvorů v čele s robotickým andělem.
Jako černá kaňka na jinak velmi dobrém příběhu se jeví někdy iracionální a přehnaně nerozvážné chování hlavních hrdinů. Odvaha sice patří k obdivuhodným přednostem, není však na škodu zachovat si určitý pud sebezáchovy. Když se malý chlapec rozhodne den po tragické události odejít v jednu v noci sám do temného lesa, začíná si člověk pokládat otázku, zda by se v podobné situaci zachoval stejně. Patrně nikoliv. Stejně tak si mohutně tluče na čelo ve chvíli, kdy jedna z postav otevře lahvičku, z které na první pohled doslova vyzařuje temná aura.
Carlos Ruiz Zafón v pěti bodech
- Španělský spisovatel, který se z novináře vypracoval až na autora několika bestsellerů.
- Proslavil se primárně sérií Pohřebiště zapomenutých knih kombinující prvky detektivky a hororu.
- V mládí napsal řadu knih cílených hlavně na mládež, mezi něž patří Kníže z Mlhy, Půlnoční palác či Zářijová světla.
- Zářijová světla napsal v roce 1995 v LA, když se snažil napravit některé nedokonalosti z Knížete z mlhy.
- V září oslaví 51. narozeniny a svůj čas pravidelně dělí mezi rodnou Barcelonu, LA a Kalifornii.
Kromě toho však aktéři příběhu patří k tomu nejlepšímu ze Španělova autorského portfolia. Irene a Ismael, stejně jako jejich romantický příběh, působí víc než sympaticky a pozadu nezůstává ani tajemný hračkář, jenž do celého příběhu vkládá svůj tragický osud.
Stejný motiv, odlišný příběh
Všechny tři Španělovy knihy určené pro mládež jsou zcela samostatné příběhy. Spojuje je však stejný motiv. Jedna z postav pokaždé uzavře jistou závaznou smlouvu s mužem disponujícím nadpřirozenými schopnostmi. Jejím porušením však ohrozí své blízké a zaprodá sama sebe. Přestože se podobný scénář v tomto případě opakuje již po třetí, kniha jako celek funguje velmi dobře a stále dokáže nabídnout škálu překvapivých zvratů.
Ačkoliv se Zafónově slavné sérii Pohřebiště zapomenutých knih nedokážou vyrovnat, nabízí Zářijová světla velmi příjemnou ochutnávku Španělova umu. Knize proto neschází pověstná hororová atmosféra, nečekané zvraty ani sympatické postavy. Oproti Půlnočnímu paláci se navíc vydařila i závěrečná pasáž a čtenář po dočtení posledního řádku nabývá dojmu, že všechny otázky našly svou odpověď.
- Carlos Ruiz Zafón: Zářijová světla (Pohřebiště zapomenutých knih 3)
- Albatros – CooBoo, 2014
- Překlad: Romana Bičíková
- Obálka: Linda Marečková
- 230 stran, 289 Kč (v e-shopu Fantasye již za 260 Kč)
